2 kunnes Herra sanoi minulle:

3 'Te olette jo kyllin kauan kierrelleet näillä vuorilla. Kääntykää nyt pohjoiseen.

4 Sano kansalle: Te kuljette pian sen alueen halki, joka kuuluu Esaun jälkeläisille, teidän Seirissä asuvalle sukulaiskansallenne. Vaikka he pelkäävätkin teitä, älkää tehkö mitään ajattelematonta

5 älkääkä ryhtykö sotimaan heitä vastaan. Minä en anna teille heidän maastaan edes kämmenenleveyttä, sillä Seirin vuoriston minä olen antanut Edomin, Esaun suvun, omaisuudeksi.

6 Kun tarvitsette ruokaa, ostakaa se heiltä, ja maksakaa heille myös juomavedestä.

7 Onhan Herra, teidän Jumalanne, siunannut teitä kaikissa toimissanne. Hän on huolehtinut teistä vaeltaessanne tämän suuren autiomaan halki. Nämä neljäkymmentä vuotta Herra, teidän Jumalanne, on ollut teidän kanssanne, eikä teiltä ole puuttunut mitään.'

10 Aikaisemmin siellä asuivat emiläiset, mahtava ja lukuisa kansa. He olivat yhtä kookkaita kuin anakilaiset,

11 ja näiden tavoin heidätkin luetaan refalaisiin, vaikka moabilaiset kutsuvat heitä emiläisiksi.

12 Seirissä taas olivat muinoin asuneet horilaiset, mutta Esaun jälkeläiset riistivät heiltä heidän maansa, hävittivät heidät tieltään ja asettuivat heidän alueilleen, kuten israelilaisetkin tekivät omassa maassaan, jonka Herra heille antoi.

14 Vaelluksemme Kades-Barneasta Seredin jokiuoman ylitykseen saakka kesti kolmekymmentäkahdeksan vuotta. Sinä aikana kuolivat Egyptistä lähteneen sukupolven kaikki asekuntoiset miehet, kuten Herra oli vannonut.

15 Herra kääntyi heitä vastaan ja hävitti heidät leiristä viimeistä miestä myöten.

17 Herra sanoi minulle:

18 'Kun nyt kuljette Arin kautta, moabilaisten maan halki,

19 te tulette lähelle ammonilaisten rajoja. Älkää kohdelko ammonilaisia vihollisinanne älkääkä ryhtykö sotimaan heitä vastaan. Minä en anna teille heidän maastaan palaakaan, sillä sen maan olen antanut Lootin jälkeläisten omaisuudeksi.' --

20 Tämäkin alue luetaan refalaisten maahan kuuluvaksi, koska siellä muinoin asui refalaisia, joita ammonilaiset sanoivat samsumilaisiksi.

21 Nämä olivat mahtava ja lukuisa kansa, ja he olivat yhtä kookkaita kuin anakilaiset, mutta Herra hävitti heidät ammonilaisten tieltä. Ammonilaiset ottivat haltuunsa heidän maansa ja asettuivat sinne asumaan.

22 Samalla tavoin Herra oli auttanut Seirissä asuvia Esaun jälkeläisiä, joiden tieltä hän hävitti horilaiset. Näin Esaun jälkeläiset olivat saaneet haltuunsa heidän maansa ja asettuneet sinne. Siellä he asuvat edelleenkin.

23 Avvilaiset asuivat maaseudun kylissä Gazaan saakka, mutta Kaftorista lähtenyt kansa hävitti heidät ja asettui asumaan heidän alueilleen.

25 Tästä päivästä alkaen minä levitän pelkoa ja kauhua kaikkialle kansojen keskuuteen, niin että ne pelkäävät ja vapisevat, kun vain kuulevatkin teistä.'

27 Tahtoisimme kulkea sinun maasi halki. Kulkisimme vain tietä pitkin poikkeamatta oikealle tai vasemmalle.

28 Salli meidän ostaa ruokaa ja juomavettä. Me tahdomme vain marssia sinun maasi kautta,

29 kuten saimme Seirissä asuvien Esaun jälkeläisten ja Arissa asuvien moabilaisten luvalla kulkea heidän maidensa halki. Näin me pääsemme Jordanin yli siihen maahan, jonka Herra, meidän Jumalamme, meille antaa.'

31 Herra sanoi minulle: 'Minä annan Sihonin ja hänen maansa pian teidän käsiinne. Lähtekää siis valloittamaan hänen maataan ja ottakaa se omaksenne!'

32 Sihon tuli sotajoukkoineen Jahasiin taistelemaan meitä vastaan.

33 Mutta Herra, meidän Jumalamme, antoi hänet meidän käsiimme, ja me kukistimme hänet, hänen poikansa ja koko hänen sotajoukkonsa.

35 Vain karjan ja valloitetuista kaupungeista kootun ryöstösaaliin me otimme itsellemme.

36 Alkaen Aroerista, joka on Arnonin jokilaakson partaalla, ja itse laaksossa olevasta kaupungista aina Gileadiin saakka ei ollut yhtään linnoitettua kaupunkia, jonka muurit olisivat olleet meille liian korkeat. Herra, meidän Jumalamme, antoi kaikki nuo kaupungit meidän haltuumme.

37 Vain ammonilaisten alueista, sekä Jabbokin jokilaakson varsilta että vuoristokaupungeista, te pysyitte loitolla noudattaen siten Herran, meidän Jumalamme, käskyä.

1 Potom obrátivše se, táhli jsme na tu poušť cestou k moři Rudému, jakož mluvil Hospodin ke mně, a obcházeli jsme horu Seir za dlouhý čas,

2 Až mi řekl Hospodin takto:

3 Dosti jste již obcházeli horu tuto, obraťtež se k straně půlnoční.

4 A lidu přikaž, řka: Půjdete přes pomezí bratří svých synů Ezau, kteříž bydlí v Seir. Ačkoli budou se vás báti, hleďte však pilně,

5 Abyste jich nedráždili; nebo nedám vám z země jejich ani šlepěje nožné, proto že v dědictví Ezau dal jsem horu Seir.

6 Pokrmů koupíte od nich za peníze, a jísti budete, i vody také ku pití za peníze od nich jednati budete.

7 Nebo Hospodin Bůh tvůj požehnal tobě při všeliké práci rukou tvých, a zná, že jdeš přes poušť velikou tuto; již čtyřidceti let Hospodin Bůh tvůj byl s tebou, aniž jsi měl v čem nedostatku.

8 A šli jsme od bratří našich, synů Ezau, kteříž bydlí v Seir, s cesty polní od Elat a od Aziongaber, a uchýlili jsme se, abychom šli cestou po poušti Moábské.

9 I řekl mi Hospodin: Neškoď Moábským, ani jich popouzej k boji, nebo nedám tobě v zemi jejich dědictví, poněvadž synům Lot dal jsem Ar v dědictví.

10 (Emim prvé bydlili v ní, lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim.

11 Oni také za obry držáni byli jako Enakim, ale Moábští říkali jim Emim.

12 V Seir pak bydlili prvé Horejští, kteréž synové Ezau vyhnali, a zahladili je před tváří svou, a bydlili tu místo nich, jako učinil Izrael v zemi vládařství svého, kterouž jim dal Hospodin.)

13 Nyní vstanouce, přejděte potok Záred. I přešli jsme potok Záred.

14 Času pak, v němž jsme šli z Kádesbarne, až jsme přešli potok Záred, bylo let třidceti osm, dokavadž nebyl vyhlazen všecken věk mužů bojovných z prostřed stanů, jakož jim přisáhl Hospodin.

15 Nebo ruka Hospodinova byla proti nim k setření jich z prostředku stanů, dokudž nevyhladil jich.

16 I stalo se, když všickni muži ti bojovní vyhynuli z prostředku lidu,

17 Že mluvil Hospodin ke mně, řka:

18 Ty přejdeš dnes pomezí Moábské k městu Ar,

19 A přiblížíš se k synům Ammon. Nessužujž jich a nepopouzej jich k boji, nebo nedám tobě v zemi synů Ammon dědictví, poněvadž synům Lotovým dal jsem ji k vládařství.

20 (I ona také držána byla za zemi obrů; nebo obrové před tím bydlili v ní, kterýmž Ammoninští říkali Zamzomim,

21 Lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim. Ale zahladil je Hospodin před tváří jejich, a vešli v dědictví jejich, a bydlili na místě jejich,

22 Jakož učinil synům Ezau bydlícím v Seir, pro něž vyhladil Horejské před tváří jejich, i vešli v dědictví jejich, a bydlili na místě jejich až do dnešního dne.

23 Hevejské také, kteříž bydlili v Azerim až do Gáza, Kaftorejští, kteříž vyšli z Kaftor, zahladili je, a bydlili na místě jejich.)

24 Vstanouce, beřte se a přejděte potok Arnon. Hle, dal jsem v ruce tvé Seona, krále Ezebon Amorejského, a zemi jeho; začniž jí vládnouti, a bojuj válečně proti němu.

25 Dnes počnu pouštěti strach a lekání se tebe na lidi, kteříž jsou pode vším nebem, tak že kteřížkoli uslyší pověst o tobě, třásti a lekati se budou tváři tvé.

26 I poslal jsem posly z pouště Kedemot k Seonovi, králi Ezebon, s slovy pokojnými, řka:

27 Nechť projdu skrze zemi tvou, přímo cestou půjdu, neuchýlím se ani na pravo ani na levo.

28 Pokrmů za peníze prodáš mi, abych jedl, vody také za peníze dáš mi, a píti budu; toliko pěšky projdu,

29 Jakož mi učinili synové Ezau, kteříž bydlí v Seir, a Moábští, kteříž bydlí v Ar, dokudž nepřejdu Jordánu, jda k zemi, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám.

30 Ale nechtěl dopustiti Seon, král Ezebon, abychom prošli zemi jeho; nebo byl zatvrdil Hospodin Bůh tvůj ducha jeho, a ztužil srdce jeho, aby dal jej v ruce tvé, jakož se vidí podnes.

31 (Nebo řekl mi byl Hospodin: Aj, již jsem počal v moc dávati tobě Seona i zemi jeho; začniž jí vládnouti, abys dědičně obdržel zemi jeho.)

32 A vytáhl byl Seon proti nám, on i všecken lid jeho k boji do Jasa.

33 I dal jej nám Hospodin Bůh náš, a porazili jsme ho s syny jeho i se vším lidem jeho.

34 Vzali jsme také toho času všecka města jeho, a dali jsme v prokletí lid těch všech měst, i ženy i děti, žádného nepozůstavivše.

35 Toliko hovada rozebrali jsme sobě, a kořisti z měst, kterýchž jsme dobyli.

36 Od Aroer jenž jest na břehu potoka Arnon, a od města, kteréž jest v údolí, až do Galád nebylo města, kteréž by ostáti mohlo před námi; všecka nám dal Hospodin Bůh náš.

37 Toliko k zemi synů Ammon nepřiblížils se, ani k žádné krajině ležící při potoku Jabok, ani k městům na horách, a k žádnému místu, kteréž zapověděl Hospodin Bůh náš.