2 Siellä asuu, niin kuin tiedätte, anakilaisten monilukuinen ja kookas kansa, josta olette kuulleet sanottavan: 'Kuka voisikaan vastustaa anakilaisia!'

3 Mutta nyt te saatte nähdä, että Herra, teidän Jumalanne, itse kulkee teidän edellänne polttavana tulena. Hän lannistaa ja kukistaa heidät, niin että voitte lyhyessä ajassa hävittää heidät tieltänne ja tuhota heidät, kuten Herra on teille luvannut.

4 Kun Herra, teidän Jumalanne, karkottaa heidät teidän tieltänne, älkää ajatelko, että Herra on teidän omien ansioittenne tähden tuonut teidät tänne ja antanut teille tämän maan. Ei, vaan Herra hävittää nämä kansat teidän tieltänne niiden pahuuden tähden.

5 Ette te oman kuuliaisuutenne ja rehellisyytenne ansiosta pääse ottamaan haltuunne niiden maita, vaan Herra, teidän Jumalanne, hävittää nämä kansat teidän tieltänne niiden pahuuden tähden ja täyttääkseen lupauksensa, jonka hän valalla vannoen on antanut teidän esi-isillenne Abrahamille, Iisakille ja Jaakobille.

6 Painakaa siis mieleenne, ettei Herra, teidän Jumalanne, anna tätä hyvää maata teille teidän kuuliaisuutenne takia, sillä te olette uppiniskainen kansa.

8 Jo Horebilla te suututitte Herran, niin että hän oli vihassaan tuhota teidät kokonaan.

9 Kun olin noussut vuorelle ottamaan vastaan kivitaulut, sen liiton taulut, jonka Herra teki teidän kanssanne, viivyin vuorella neljäkymmentä päivää ja yötä syömättä ja juomatta.

10 Herra antoi minulle silloin kaksi kivitaulua. Niihin hän oli omin käsin kirjoittanut kaikki ne käskyt, jotka hän kansan ollessa koolla oli julistanut vuorella tulen keskeltä.

11 Kun neljäkymmentä päivää oli kulunut, Herra antoi minulle ne kaksi kivistä liitontaulua.

13 Herra sanoi minulle vielä: 'Minä näen, että tämä kansa on uppiniskainen.

14 Mene nyt. Minä aion hävittää sen ja pyyhkiä sen nimen maan päältä. Mutta sinusta minä teen tätä kansaa mahtavamman ja suuremman kansan.'

16 Minä näin, että te olitte rikkoneet Herraa, Jumalaanne, vastaan ja valaneet itsellenne sonnipatsaan. Kovin pian te poikkesitte siltä tieltä, jota Herra käski teidän kulkea!

17 Niin minä tartuin tauluihin ja paiskasin ne murskaksi teidän silmienne edessä.

19 ja siksi minä pelkäsin, että Herra suuttumuksensa ja vihansa vallassa tuhoaisi teidät. Mutta silläkin kertaa Herra kuuli minua.

20 Myös Aaroniin Herra vihastui niin, että aikoi surmata hänet, mutta silloin minä rukoilin Aaroninkin puolesta.

21 Sonnipatsaan, jonka olitte synnissänne tehneet, minä otin ja poltin tulessa. Minä hakkasin sen palasiksi ja hienonsin palaset tomuksi, ja tomun minä heitin vuorelta virtaavaan puroon.

22 Myös Taberassa, Massassa ja Kibrot-Taavassa te vihoititte Herran,

23 ja kun Herra lähetti teidät matkaan Kades- Barneasta ja käski teidän mennä ottamaan haltuunne maan, jonka hän teille antaa, te kapinoitte Herran, Jumalanne, käskyä vastaan, ette luottaneet häneen ettekä totelleet häntä.

24 Niin kauan kuin olen teidät tuntenut, te olette niskoitelleet Herraa vastaan.

26 Näin minä silloin rukoilin: Herra, minun Jumalani, älä tuhoa omaa kansaasi! Olethan suuruudessasi lunastanut sen vapaaksi ja väkevällä kädelläsi tuonut sen pois Egyptistä.

27 Muista palvelijoitasi Abrahamia, Iisakia ja Jaakobia. Älä tuomitse tätä kansaa, vaikka se on uppiniskainen, kelvoton ja syntinen.

28 Muuten ihmiset sanovat siinä maassa, josta veit meidät pois: 'Herra ei kyennyt viemään heitä maahan, jonka hän oli heille luvannut. Hän vei heidät pois täältä, mutta tappoi heidät autiomaahan, koska vihasi heitä.'

29 Ja kuitenkin he ovat sinun oma kansasi, jonka sinä suurella voimallasi ja kohotetulla kädelläsi toit pois Egyptistä.

1 Slyš, Izraeli, ty přejdeš dnes přes Jordán, abys vejda, dědičně vládl národy většími a silnějšími, než jsi ty, městy velikými a ohrazenými až k nebi,

2 Lidem velikým a vysokým, syny Enakovými, o kterýchž víš, a o kterýchž jsi slyšel praviti: Kdo se postaví proti synům Enakovým?

3 Protož věziž dnes, že Hospodin Bůh tvůj, kterýž jde před tebou, jest jako oheň spalující. On vyhladí je, a on sníží je před tebou; i vyženeš je a vyhladíš je rychle, jakož mluvil tobě Hospodin.

4 Neříkejž v srdci svém, když by je zapudil Hospodin Bůh tvůj od tváři tvé, řka: Pro spravedlnost mou uvedl mne Hospodin, abych dědičně obdržel zemi tuto, tak jako pro bezbožnost národů těch Hospodin vyhnal je od tváři tvé.

5 Ne pro spravedlnost svou a pravost srdce svého ty jdeš, abys dědičně obdržel zemi jejich, ale pro bezbožnost národů těch Hospodin Bůh tvůj vyhání je od tváři tvé, a aby splnil slovo, kteréž s přísahou zaslíbil otcům tvým, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.

6 Protož věziž, že ne pro spravedlnost tvou Hospodin Bůh tvůj dává tobě zemi tu výbornou, abys dědičně držel ji, poněvadž jsi lid tvrdé šíje.

7 Pamatujž a nezapomínej, že jsi k hněvu popouzel Hospodina Boha svého na poušti; hned od toho dne, když jsi vyšel z země Egyptské, až jste přišli na místo toto, odporni jste byli Hospodinu.

8 Také i na Orébě popudili jste k hněvu Hospodina, a rozhněval se na vás Hospodin, aby vás shladil.

9 Když jsem vstoupil na horu, abych vzal dsky kamenné, dsky smlouvy, kterouž učinil s vámi Hospodin, tehdáž jsem trval na hoře čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, chleba nejeda a vody nepije.

10 I dal mi Hospodin dvě dsky kamenné, psané prstem Božím, na nichž byla všecka ta slova, kteráž mluvil vám Hospodin na hoře z prostředku ohně v den shromáždění.

11 Po skonání pak čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí dal mi Hospodin dvě dsky kamenné, dsky smlouvy.

12 I řekl mi Hospodin: Vstana, sstup rychle odsud, nebo poškvrnil se lid tvůj, kterýž jsi vyvedl z Egypta; sešli brzy s cesty, kterouž jsem jim přikázal, a učinili sobě slitinu.

13 Mluvil také Hospodin ke mně, řka: Viděl jsem lid ten, a jistě lid tvrdošijný jest.

14 Pusť mne, ať je setru, a zahladím jméno jejich pod nebem, tebe pak učiním v národ větší a silnější, nežli jest tento.

15 Tedy obrátiv se, sstoupil jsem s hory, (hora pak hořela ohněm), dvě dsky smlouvy maje v obou rukou svých.

16 Když jsem pak pohleděl a uzřel jsem, že jste zhřešili Hospodinu Bohu vašemu, udělavše sobě tele lité, (brzy jste byli sešli s cesty, kterouž přikázal vám Hospodin):

17 Pochytiv ty dvě dsky, povrhl jsem je z obou rukou svých, a polámal jsem je před očima vašima.

18 A padna, ležel jsem před Hospodinem jako i prvé, čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, chleba nejeda a vody nepije, pro všecky hříchy vaše, kterýmiž jste byli zhřešili, činíce to, což zlého jest před očima Hospodinovýma, a popouzejíce jeho.

19 Nebo bál jsem se prchlivosti a hněvu, kterýmž se byl popudil Hospodin proti vám, aby zahladil vás, a uslyšel mne Hospodin i tehdáž.

20 Na Arona též rozhněval se byl Hospodin náramně, tak že ho zahladiti chtěl; tedy modlil jsem se také za Arona téhož času.

21 Hřích pak váš, kterýž jste byli učinili, totiž tele, vzav, spálil jsem je ohněm a zdrobil jsem je, tluka je dobře, dokudž nebylo setříno na prach. Potom vsypal jsem prach jeho do potoka, kterýž tekl s té hory.

22 Ano i v Tabbera a v Massah a v Kibrot Hattáve popouzeli jste Hospodina k hněvu.

23 A když vás poslal Hospodin z Kádesbarne, řka: Vstupte a opanujte zemi tu, kterouž jsem vám dal, odporni jste byli řeči Hospodina Boha svého, a nevěřili jste jemu, aniž jste uposlechli hlasu jeho.

24 Odporni jste byli Hospodinu od toho dne, jakž jsem vás poznal.

25 A padna, ležel jsem před Hospodinem čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, v nichž jsem rozprostíral se; nebo řekl Hospodin, že vás chce zahladiti.

26 I modlil jsem se Hospodinu, řka: Panovníče Hospodine, nezatracujž lidu svého, a to dědictví svého, kteréž jsi vykoupil velikomocností svou, kteréž jsi vyvedl z Egypta v ruce silné.

27 Rozpomeniž se na služebníky své, Abrahama, Izáka a Jákoba; nepatřiž na tvrdost lidu tohoto, na bezbožnost jeho a na hříchy jeho,

28 Aby neřekli obyvatelé země té, z níž jsi nás vyvedl: Proto že nemohl Hospodin uvésti jich do země, kterouž zaslíbil jim, aneb že je měl v nenávisti, vyvedl je, aby je pobil na poušti.

29 Však oni jsou lid tvůj a dědictví tvé, kteréž jsi vyvedl v síle své veliké a v rameni svém vztaženém.