1 (H28:69)Nämä ovat sen liiton ehdot, jonka Herra Horebilla tekemänsä liiton lisäksi teki Mooseksen välityksellä israelilaisten kanssa Moabin maassa.

3 (H29:2)Nuo suuret koettelemukset, nuo suuret ihmeet ja tunnusteot te saitte omin silmin nähdä.

4 (H29:3)Mutta ennen tätä päivää Herra ei ole antanut teidän ymmärtää sitä, minkä silmänne ovat nähneet ja korvanne kuulleet.

5 (H29:4)Neljäkymmentä vuotta minä johdatin teidän kulkuanne autiomaassa. Vaatteet eivät kuluneet päältänne eivätkä kengät jaloistanne.

6 (H29:5)Te ette saaneet leipää syödäksenne, ette viiniä ettekä olutta juodaksenne, jotta ymmärtäisitte, että Herra on teidän Jumalanne.

7 (H29:6) Kun me tulimme tälle seudulle, Hesbonin kuningas Sihon ja Basanin kuningas Og lähtivät taistelemaan meitä vastaan, mutta me löimme heidät.

8 (H29:7)Me otimme haltuumme heidän maansa ja annoimme sen perintöosaksi Ruubenin ja Gadin heimoille sekä Manassen heimon toiselle puoliskolle.

9 (H29:8)Noudattakaa siis tämän liiton ehtoja ja eläkää niiden mukaisesti, että menestyisitte kaikissa toimissanne.

11 (H29:10)samoin naiset, lapset ja leirissänne olevat muukalaiset puunhakkaajia ja vedenkantajia myöten.

12 (H29:11)Te olette täällä astuaksenne Herran, Jumalanne, liittoon, jonka hän tänään solmii kanssanne, ja sitoutuaksenne noudattamaan sen velvoitteita.

13 (H29:12) Hän korottaa teidät omaksi kansakseen ja on oleva teidän Jumalanne, kuten hän on luvannut teille ja valallaan vannonut esi-isillenne Abrahamille, Iisakille ja Jaakobille.

14 (H29:13)Mutta tätä liittoa ja sopimusta ei tehdä vain teidän kanssanne.

15 (H29:14)Se tehdään paitsi kaikkien meidän kanssamme, jotka nyt seisomme tässä Herran, Jumalamme, edessä, myös niiden kanssa, jotka tulevat meidän jälkeemme.

17 (H29:16)Te näitte noiden kansojen iljettävät epäjumalankuvat, jotka olivat puusta, kivestä, hopeasta ja kullasta.

18 (H29:17)Pitäkää huoli siitä, ettei joukossanne ole ainoatakaan miestä eikä naista, ei sukua eikä heimoa, joka hylkää Herran, meidän Jumalamme, ja ryhtyy palvelemaan noiden kansojen jumalia. Teidän joukossanne ei saa olla ketään, joka kylvää ympärilleen synnin myrkkyä ja turmion siementä

19 (H29:18) ja joka tästä liitosta välittämättä itsevarmasti ajattelee, että hänen käy hyvin, vaikka hän mielensä paaduttaen pysyykin luopumuksessaan. Hän saattaisi tuhoon teidät kaikki, niin hyvät kuin pahatkin.

20 (H29:19)Tällaiselle luopiolle Herra ei anna anteeksi, vaan kääntää hehkuvan vihansa ja kiivautensa häntä vastaan. Hän saa kantaa kaikki ne kiroukset, jotka on kirjoitettu tähän kirjaan. Herra pyyhkii hänen nimensä pois maan päältä,

21 (H29:20) erottaa hänet Israelin heimojen joukosta ja antaa hänen osakseen kaikki ne rangaistukset, jotka tässä lain kirjassa on säädetty liiton rikkojalle.

23 (H29:22)ja miten maa on niin tulikiven ja suolan polttama, ettei siihen voi kylvää mitään eikä siitä verso ainoakaan ruohonkorsi. Koko maa on kuin Sodoma ja Gomorra tai Adma ja Seboim, jotka Herra vihassaan ja kiivaudessaan hävitti.

24 (H29:23) Silloin he kysyvät: 'Miksi Herra on kohdellut tätä maata näin? Miksi hänen vihansa hehku oli niin suuri?'

25 (H29:24)Heille vastataan: 'He hylkäsivät liiton, jonka Herra, heidän isiensä Jumala, oli tehnyt heidän kanssaan, kun hän toi heidät pois Egyptistä,

26 (H29:25)ja rupesivat palvelemaan ja kumartamaan vieraita jumalia, joita he eivät tunteneet ja jotka Herra on jättänyt muille kansoille.

27 (H29:26)Siksi Herran viha syttyi tätä maata kohtaan, niin että hän antoi sen osaksi kaikki ne kiroukset, jotka on kirjoitettu tähän kirjaan.

28 (H29:27) Suuressa vihassaan ja kiivastuksessaan Herra tempaisi heidät pois heidän omasta maastaan ja heitti heidät toiseen maahan, missä he ovat vielä tänäkin päivänä.'

1 Tato jsou slova smlouvy, kteráž přikázal Hospodin Mojžíšovi učiniti s syny Izraelskými v zemi Moábské, mimo onu smlouvu, kterouž učinil s nimi na Orébě.

2 I svolav Mojžíš všecken lid Izraelský, řekl jim: Vy sami viděli jste všecky věci, kteréž učinil Hospodin před očima vašima v zemi Egyptské, Faraonovi, i všechněm služebníkům jeho, i vší zemi jeho,

3 Zkušování veliká, kteráž viděly oči tvé, znamení i zázraky ty veliké.

4 A však nedal vám Hospodin srdce k srozumění, a očí k vidění, a uší k slyšení až do tohoto dne.

5 A vedl jsem vás čtyřidceti let po poušti, nezvetšela roucha vaše na vás, a obuv vaše neztrhala se na nohách vašich.

6 Chleba jste nejedli, vína a nápoje opojného jste nepili, abyste poznali, že já jsem Hospodin Bůh váš.

7 A když jste přišli na toto místo, vytáhl Seon, král Ezebon, a Og, král Bázan, proti nám k boji, a porazili jsme je,

8 A vzali jsme zemi jejich, i dali jsme ji v dědictví pokolení Rubenovu a Gádovu, a polovici pokolení Manassesova.

9 Ostříhejtež tedy slov smlouvy této a čiňte je, aby se vám šťastně vedlo všecko, což byste činili.

10 Vy všickni dnes stojíte před Hospodinem Bohem svým, knížata vaše v pokoleních vašich, starší vaši a úředníci vaši, všickni muži Izraelští,

11 Dítky vaše i ženy vaše, i příchozí vaši, kteříž bydlejí u prostřed stanů vašich, i ten, kterýž dříví seká, i ten, kterýž váží vodu,

12 Abyste vešli v smlouvu Hospodina Boha svého, a v přísahu jeho, v kteroužto smlouvu Hospodin Bůh tvůj dnes vchází s tebou,

13 Aby tě sobě dnes postavil za lid, a on byl tobě za Boha, jakož mluvil tobě, a jakož s přísahou zaslíbil otcům tvým, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.

14 A ne s vámi samými činím smlouvu tuto a přísahu tuto,

15 Ale i s každým tím, jenž tuto dnes s námi stojí před Hospodinem Bohem naším, i s tím, jehož není tuto dnes s námi.

16 Nebo vy víte, kterak jsme bydlili v zemi Egyptské, a kterak jsme šli prostředkem těch národů, až jsme naskrze prošli.

17 A viděli jste ohavnosti jejich i modly jejich, dřevo i kámen, stříbro i zlato, kteréž jest při nich.

18 Hleďtež, ať nebývá mezi vámi muže, aneb ženy, aneb čeledi, aneb pokolení, jehož by srdce odvrátilo se dnes od Hospodina Boha našeho, a šel by sloužiti bohům těch národů; ať nebývá mezi vámi kořene plodícího jed a hořkost.

19 I stalo by se, že uslyše takový slova zlořečení tohoto, dobrořečil by sobě v srdci svém, řka: Pokoj míti budu, bychť pak i chodil podlé žádosti srdce svého; i přidal by opilou žíznivé.

20 Nechceť Hospodin odpustiti takovému, nebo tehdáž rozpálí se prchlivost Hospodinova a zůřivost jeho proti takovému člověku, tak že připadne na něj všeliké zlořečení, o kterémž psáno jest v knize této; i vyhladí Hospodin jméno jeho pod nebem.

21 A odloučí jej Hospodin s jeho zlým ode všech pokolení Izraelských, vedlé všech zlořečení smlouvy zapsané v této knize zákona,

22 Tak že řekne věk potomní, synové vaši, kteříž povstanou po vás, i cizozemec, kterýž přijde z země daleké, (když uzří rány země této, i neduhy její, kteréž uvedl na ni Hospodin,

23 Sirou a solí vypálenou všecku tu zemi, a že se nemůž síti, ani co vzcházeti, ani jaké byliny růsti na ní, rovně jako na místě, kdež jest podvrácena Sodoma a Gomora, Adama a Seboim, kteréž podvrátil Hospodin v hněvě svém a v prchlivosti své),

24 Řeknou všickni národové: Proč jest tak učinil Hospodin zemi této? Kteraký jest to hněv prchlivosti jeho náramné?

25 A bude odpovědíno: Proto že opustili smlouvu Hospodina Boha otců svých, kterouž učinil s nimi, když je vyvedl z země Egyptské.

26 Nebo odcházejíce, sloužili bohům cizím a klaněli se jim, bohům, kterýchž neznali, kteříž se s nimi také ničímž dobrým nezdělili.

27 I rozhněvala se prchlivost Hospodinova na tu zemi, tak že uvedl na ni všecko zlořečení zapsané v knize této.

28 Protož vyplénil je Hospodin z země jejich v hněvě, v rozpálení a v prchlivosti veliké, a vyvrhl je do země jiné, jakž to ukazuje dnešní den.

29 Věci skryté jsou Hospodina Boha našeho, věci pak zjevené ty jsou naše a synů našich, abychom plnili všecka slova zákona tohoto.