1 Henki nosti minut ilmaan ja vei minut temppelin itäportille, sille portille, joka antaa itään päin. Porttikäytävässä oli kaksikymmentäviisi miestä, ja minä näin heidän joukossaan Jaasanjan, Asurin pojan, ja Pelatjan, Benajan pojan, jotka olivat kansan johtomiehiä.

3 He sanovat: 'Miksi rakentaa, miksi varustaa? Me olemme turvassa kuin liha padassa.'

6 Teidän on syy, kun kaupungin asukkaita surmataan joukoittain, teidän tähtenne kadut täyttyvät kaatuneista.

7 Tämän vuoksi sanoo Herra Jumala: Ne, jotka muurienne sisällä surmataan, ovat liha, ja kaupunkinne on pata, mutta teidät minä vien täältä pois.

8 Miekkaa te pelkäätte, ja miekan minä teitä vastaan nostan -- näin sanoo Herra Jumala.

9 Minä vien teidät muurienne keskeltä, minä luovutan teidät muukalaisten käsiin ja panen tuomionne täytäntöön.

10 Te kaadutte miekkaan, Israelin rajalla minä toteutan teidän rangaistuksenne, teen teille tiettäväksi, että minä olen Herra.

11 Ei tästä kaupungista ole teille padaksi, jossa olisitte turvassa kuin liha. Israelin rajalla minä panen teidän tuomionne täytäntöön,

14 Silloin minä sain Herralta sanan:

16 Sen tähden sano: 'Näin sanoo Herra Jumala: Minä olen siirtänyt heidät kauas toisten kansojen sekaan, olen hajottanut heidät moniin maihin, mutta minne ovatkin joutuneet, he ovat sentään voineet palvella minua.'

17 Sen tähden sano: 'Näin sanoo Herra Jumala: Minä kokoan teidät kansojen seasta, minä kerään teidät maista, joihin olette hajallenne joutuneet, ja annan teille Israelin maan.'

19 Minä annan heille uuden sydämen ja heidän sisimpäänsä uuden hengen, minä otan heidän rinnastaan kivisydämen pois ja annan tilalle elävän sydämen.

20 Niin he seuraavat minun säädöksiäni, he ottavat varteen minun käskyni ja elävät niiden mukaan. He ovat minun kansani, ja minä olen heidän Jumalansa.

22 Kerubit nostivat siipensä. Pyörät seurasivat kerubien vierellä, ja kerubien päiden yllä hohti Israelin Jumalan kirkkaus.

23 Herran kirkkaus kohosi kaupungin keskeltä ja siirtyi vuorelle, joka on kaupungista itään.

24 Henki nosti minut ilmaan ja toi minut Kaldeaan pakkosiirtolaisten luo; tämä tapahtui näyssä, Jumalan hengen voimasta. Niin sitten heräsin, ja silmistäni kaikkosi näky, jonka olin nähnyt.

25 Minä kerroin pakkosiirtolaisille kaiken sen, minkä Jumala minulle oli ilmoittanut.

1 I vznesl mne Duch, a přivedl mne k bráně východní domu Hospodinova, kteráž patří na východ, a aj, ve vratech brány té pětmecítma mužů, mezi kterýmiž jsem viděl Jazaniáše syna Azurova, a Pelatiáše syna Banaiášova, knížata lidu.

2 Tedy řekl mi: Synu člověčí, to jsou ti muži, kteříž smýšlejí nepravost, a skládají radu zlou v městě tomto,

3 Říkajíce: Nestavějme domů blízko, sic město bude hrnec a my maso.

4 Protož prorokuj proti nim, prorokuj, synu člověčí.

5 I sstoupil na mne Duch Hospodinův, a řekl mi: Rci: Takto dí Hospodin: Tak říkáte, dome Izraelský. Nebo což vám koli vstupuje na mysl, o tom já vím.

6 Veliké množství zmordovali jste v městě tomto, a naplnili jste ulice jeho zbitými.

7 Protož takto praví Panovník Hospodin: Ti, kteříž jsou zbiti od vás, kteréž jste skladli u prostřed něho, oniť jsou maso, město pak hrnec, ale vás vyvedu z prostředku jeho.

8 Báli jste se meče, ale meč uvedu na vás, praví Panovník Hospodin.

9 A vyvedu vás z prostředku jeho, a dám vás v ruku cizích, a vykonám nad vámi soudy.

10 Mečem padnete, na pomezí Izraelském souditi vás budu, a zvíte, že já jsem Hospodin.

11 Město nebude vám hrnec, aniž vy budete u prostřed něho maso, na pomezí Izraelském souditi vás budu.

12 I zvíte, že já jsem Hospodin, poněvadž jste v ustanoveních mých nechodili, a soudů mých nečinili, a podlé soudů těch národů, kteříž jsou vůkol vás, činili jste.

13 Stalo se pak, když jsem prorokoval, že Pelatiáš syn Banaiášův umřel. Pročež padl jsem na tvář svou, a zvolal jsem hlasem velikým, řka: Ach, Panovníče Hospodine, skonání, činíš ostatkům Izraelským.

14 Tedy stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

15 Synu člověčí, bratří tvoji, bratří tvoji, příbuzní tvoji, a všecken dům Izraelský, všecken dům, kterýmž říkali obyvatelé Jeruzalémští: Daleko zajděte od Hospodina, nám jest dána země tato v dědictví.

16 Protož rci: Takto praví Panovník Hospodin: Ačkoli daleko zahnal jsem je mezi národy, a ačkoli rozptýlil jsem je do zemí, však budu jim svatyní i za ten malý čas v zemích těch, do kterýchž přijdou.

17 Protož rci: Takto praví Panovník Hospodin: Shromáždím vás z národů a zberu vás z zemí, do kterýchž rozptýleni jste, a dám vám zemi Izraelskou.

18 I vejdou tam, a vyvrhou všecky mrzkosti její, i všecky ohavnosti její z ní.

19 Nebo dám jim srdce jedno, a Ducha nového dám do vnitřností vašich, a odejmu srdce kamenné z těla jejich, a dám jim srdce masité,

20 Aby v ustanoveních mých chodili, a soudů mých ostříhali, a činili je. I budou lidem mým, a já budu jejich Bohem.

21 Kterýchž pak srdce chodilo by po žádostech mrzkostí svých a ohavností svých, těch cestu na hlavu jejich obrátím, praví Panovník Hospodin.

22 Tedy vznesli cherubínové křídla svá i kola s nimi, sláva pak Boha Izraelského nad nimi svrchu.

23 I odešla sláva Hospodinova z prostředku města, a stála na hoře, kteráž jest na východ městu.

24 Duch pak vznesl mne, a zase mne přivedl do země Kaldejské k zajatým, u vidění skrze Ducha Božího. I odešlo ode mne vidění, kteréž jsem viděl.

25 A mluvil jsem k zajatým všecky ty věci Hospodinovy, kteréž mi ukázal.