Romanos 8

1 A protož neníť již žádného odsouzení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši, totiž nechodícím podle těla, ale podle Ducha. 2 Nebo zákon Ducha života v Kristu Ježíši, vysvobodil mne od zákona hřícha a smrti. 3 Nebo seč nemohl býti Zákon, byv mdlý pro tělo, Bůh poslav Syna svého v podobnosti těla hřícha, a to příčinou hřícha, odsoudil hřích na těle, 4 Aby spravedlnost Zákona vyplněna byla v nás, kteříž nechodíme podle těla, ale podle Ducha. 5 Ti zajisté, kteříž jsou podle těla živi, chutnají to, což jest těla, ale ti, kteříž jsou živi podle Ducha, oblibují to, což jest Ducha. 6 Nebo smýšlení těla jest smrt, smýšlení pak Ducha život a pokoj, 7 Protože smýšlení těla jest nepřátelské Bohu; nebo Zákonu Božímu není poddáno, a aniž hned může býti. 8 Protož ti, kteříž jsou v těle, Bohu se líbiti nemohou. 9 Vy pak nejste v těle, ale v Duchu, poněvadž Duch Boží přebývá v vás. Jestližeť pak kdo Ducha Kristova nemá, tenť není jeho. 10 A jest-liť Kristus v vás, tedy ač tělo umrtveno jest pro hřích, však duch živ jest pro spravedlnost. 11 Jestližeť pak Duch toho, kterýž vzkřísil Ježíše z mrtvých, přebývá v vás, ten, kterýž vzkřísil Krista z mrtvých, obživí i smrtelná těla vaše, pro přebývajícího Ducha jeho v vás. 12 A takž tedy, bratří, dlužníciť jsme ne tělu, abychom podle těla živi byli. 13 Nebo budete-li podle těla živi, zemřete; pakli byste Duchem skutky těla mrtvili, živi budete. 14 Nebo kteřížkoli Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží. 15 Nepřijali jste zajisté Ducha služby opět k bázni, ale přijali jste Ducha synovství, v němžto voláme Abba, totiž Otče. 16 A tenť Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží. 17 A jestliže synové, tedy i dědicové, dědicové zajisté Boží, spolu pak dědicové Kristovi, však tak, jestliže spolu s ním trpíme, abychom spolu i oslaveni byli. 18 Nebo tak za to mám, že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, kteráž se zjeviti má na nás. 19 Nebo pečlivé očekávání všeho stvoření očekává žádostivého zjevení synů Božích. 20 Marnosti zajisté poddáno jest stvoření, nechtě, ale pro toho, kterýž je poddal, 21 V naději, že i ono vysvobozeno bude od služby porušení a přivedeno v svobodu slávy synů Božích. 22 Nebo víme, že všecko stvoření spolu lká a spolu ku porodu pracuje až posavad, 23 A netoliko ono, ale i my, prvotiny Ducha mající, i myť také sami v sobě lkáme, zvolení synů Božích očekávajíce, a tak vykoupení těla našeho. 24 Nebo nadějí spaseni jsme. Naděje pak, kteráž se vidí, není naděje. Nebo což kdo vidí, proč by se toho nadál? 25 Pakli čehož nevidíme, toho se nadějeme, tedy toho skrze trpělivost očekáváme. 26 Ano také i Duch svatý pomocen jest mdlobám našim. Nebo zač bychom se měli modliti, jakž by náleželo, nevíme, ale ten Duch prosí za nás lkáními nevypravitelnými. 27 Ten pak, kterýž jest zpytatel srdcí, zná, jaký by byl smysl Ducha, že podle Boha prosí za svaté. 28 Vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podle uložení jeho povoláni jsou. 29 Nebo kteréž předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli připodobněni obrazu Syna jeho, aby tak on byl prvorozený mezi mnohými bratřími. 30 Kteréž pak předzřídil, těch i povolal, a kterýchž povolal, ty i ospravedlnil, a kteréž ospravedlnil, ty i oslavil. 31 Což tedy díme k tomu? Kdyžť jest Bůh s námi, i kdo proti nám? 32 Kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním všech věcí nedal? 33 Kdo bude žalovati na vyvolené Boží? Bůh jest, jenž ospravedlňuje. 34 Kdo jest, ješto by je odsoudil? Kristus jest, kterýž umřel za ně, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž i na pravici Boží jest, kterýž také i oroduje za nás. 35 A protož kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Zdali zarmoucení, aneb úzkost, nebo protivenství? Zdali hlad, čili nahota? Zdali nebezpečenství, čili meč? 36 Jakož psáno jest: Pro tebe mrtveni býváme celý den, jmíni jsme jako ovce oddané k zabití. 37 Ale v tom ve všem udatně vítězíme, skrze toho, kterýž nás zamiloval. 38 Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající věci, ani budoucí, 39 Ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoření, nebude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem.

Te Ora i roto i te Wairua

1 Nā, kāhore e tau te hē ināianei ki te hunga i roto i a Karaiti Īhu. 2 Nā te ture hoki a te Wairua o te ora i roto i a Karaiti Īhu ahau i ātea ai i te ture a te hara, a te mate. 3 Ko te mea kīhai i taea e te ture, he ngoikore nōna i te kikokiko, tonoa mai ana e te Atua tāna Tama, i te āhua o te kikokiko hara, hei whakahere anō mō te hara, ā, whakataua ana e ia te hē ki te hara i roto i te kikokiko. 4 Kia rite ai tō te ture tikanga i roto i a tātou, kāhore nei e haere i runga i tā te kikokiko, engari, i tā te Wairua.

5 Ko te hunga hoki i runga i tā te kikokiko, whakaaro ana rātou ki ō te kikokiko; ko te hunga ia i runga i tā te Wairua, ki ō te Wairua. 6 Ko tō te kikokiko whakaaro hoki he mate, ko tō te Wairua ia he ora, he rangimārie. 7 He tikanga whawhai hoki ki te Atua te whakaaro ki te kikokiko e kore nei hoki e ngāwari ki te ture a te Atua, kāhore anō e āhei kia ngāwari; 8 ā, e kore e taea e te hunga i te kikokiko te whakamānawareka ki te Atua.

9 Otiia, kāhore koutou i te kikokiko, engari, i te Wairua, ki te mea e noho ana te Wairua o te Atua i roto i a koutou. Ki te kāhore ia te Wairua o te Karaiti i tētahi, ehara tēnei i a ia. 10 Tēnā, ki te mea kei roto a te Karaiti i a koutou, he tūpāpaku te tinana i te hara, he ora ia te wairua i te tika. 11 Ki te noho ia i roto i a koutou te Wairua o te kaiwhakaara o Īhu i te hunga mate, māna, mā te kaiwhakaara o Karaiti Īhu i roto i te hunga mate, e whakaora ake anō ō koutou tinana mate ki tōna Wairua e noho nā i roto i a koutou.

12 Nā reira, e ōku tēina, kāhore he tikanga o te kikokiko kei runga i a tātou, kia whai tātou i tāna. 13 Ki te noho hoki koutou i runga i tā te kikokiko, ka mate koutou; ki te mea ia ka whakamate koutou i ngā mahi a te tinana, he mea nā te Wairua, ka ora koutou. 14 Ko te hunga hoki e ārahina ana e te Wairua o te Atua, he tama rātou nā te Atua. 15 He teka hoki he wairua pononga kua riro nei i a koutou, e mataku ai anō koutou; engari, kua riro i a koutou te Wairua e mea ana i a koutou hei tamariki ake, e karanga ai koutou, "E Apa, e Pā!" 16 Ko taua Wairua rā anō hei whakaae ake ki ō tātou wairua, he tamariki tātou nā te Atua. 17 Ki te mea hoki he tamariki, kāti mō tātou te kāinga; mō tātou te kāinga o te Atua, mō tātou tahi ko te Karaiti; kia mamae rawa ake ai tātou tahi me ia, ka whakakorōriatia ngātahitia tātou me ia.

Te Korōria kei te Haere mai

18 Ki tōku whakaaro iho hoki, he kore noa iho ngā mamae o tēnei wā, ki te whakaritea ki te korōria e whakakitea mai ki a tātou ā mua. 19 Ko te tūmanako hoki o te mea i hangā e tatari ana ki te whakakitenga mai o ngā tama a te Atua. 20 Kua meinga hoki te tekateka noa hei rangatira mō te mea i hangā, ehara i te mea nā tēnei ake i whakaae, engari, nā tā te kaiwhakarite i pai ai, i runga i te tūmanako, 21 tērā taua mea i hangā e whakaateatia mai i te whakataurekarekatanga a te pirau, whakarangatiratia ake ki roto ki te korōria o ngā tamariki a te Atua.

22 E mōhio ana hoki tātou, kei te ngunguru tahi, kei te mamae tahi, ngā mea hanga katoa taea noatia tēnei rā. 23 Ehara i te mea ko tērā anake, engari, ko tātou anō hoki kua whiwhi nei ki te hua mātāmua, arā ki te Wairua, inā, e auē ana hoki tātou i roto i a tātou, e tatari ana ki te whakatamarikitanga, arā ki te whakaoranga o ō tātou tinana. 24 Nā te tūmanako hoki tātou i ora ai. Tēnā, ka kitea te mea e tūmanakohia atu ana, kore ake te tūmanako. Ko wai oti e tūmanako ki te mea e kitea nei e ia? 25 Ki te tūmanako atu ia tātou ki te mea kāhore nei e kitea, kātahi ka āta tāria māriretia atu e tātou.

26 Waihoki ko te wairua hei hoa mō tātou e ngoikore nei. Kāhore hoki tātou e mātau me pēhea e tika ai tā tātou īnoi; otiia, ko te Wairua tonu anō te īnoi ana mō tātou ki ōna auē e kore nei e taea te whakahua. 27 Ā, ko te kaititiro i ngā ngākau, e mōhio ana ki te hinengaro o te Wairua, ko tērā hoki e īnoi ana mō te hunga tapu i runga i tā te Atua i pai ai.

28 Nā, e mātau ana tātou, kei te mahi tahi ngā mea katoa i te pai mō te hunga e aroha ana ki te Atua, arā mō te hunga i karangatia i runga i tāna i whakatakoto ai. 29 Ko āna hoki i mōhio ai i mua, i whakaritea anō e ia i mua kia rite ki te āhua o tāna Tama, kia ai ia hei muanga i roto i ngā tēina tokomaha. 30 Ā, ko āna i whakarite ai i mua, ko ēnā anō i karangatia e ia; ā, ko āna i karanga ai, ko ēnā anō i whakatikaia e ia; ā, ko āna i whakatika ai, ko ēnā anō i whakakorōriatia e ia.

Te Aroha o te Atua i roto i a Īhu Karaiti

31 Nā, kia pēhea tā tātou kōrero ki ēnei mea? Ki te mea ko te Atua hei hoa mō tātou, ko wai hei whawhai ki a tātou? 32 Ko ia kīhai nei i kaiponu i tāna ake Tama, heoi, tukua mai ana e ia mō tātou katoa, e kore ianei ia e tāpiri noa mai ki a ia i ngā mea katoa mō tātou? 33 Ko wai hei whakapā hē ki ā te Atua i whiriwhiri ai? Ko te Atua rā hei whakatika. 34 Ko wai ianei hei whakatau hē? Ko Karaiti Īhu rā, i mate nei, āe rawa hoki, ko ia rā kua whakaarahia ake nei i te mate, ā, kei te ringa matau o te Atua, ko ia hoki kei te īnoi mō tātou. 35 Mā wai tātou e momotu kē i te aroha o te Karaiti? Mā te whakapāwera rānei, mā te mamae, mā te whakatoi, mā te matekai, mā te kākahukore, mā te mate ka tata, mā te hoari rānei? 36 Ko te mea hoki ia i tuhituhia:

"Nā te whakaaro ki a koe

mātou i whakamatea ai i te rā roa nei;

kīia ana mātou hei hipi e patua ana."

37 Engari, i ēnei mea katoa hira ake te wikitōria i a tātou, he mea nāna i aroha nei ki a tātou. 38 Ū tonu hoki tōku whakaaro, e kore te mate, te ora rānei, e kore ngā anahera, ngā rangatiratanga rānei, e kore ngā mea onāianei, e kore ngā mea e puta mai ā mua, e kore ngā mana, 39 e kore te tiketike, e kore te hōhonu, e kore tētahi atu mea hangā, e kaha ki te momotu i a tātou i te aroha o te Atua, i tērā i roto nei i a Karaiti Īhu, i tō tātou Ariki.