Romanos 9

1 Pravduť pravím v Kristu a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém, 2 Žeť mám veliký zámutek a ustavičnou bolest v srdci svém. 3 Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, totiž příbuzných svých podle těla. 4 Kteřížto jsou Izraelští, jejichžto jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i Zákona dání, i služba Boží, i zaslíbení. 5 Jejichž jsou i otcové, a ti, z nichžto jest Kristus podle těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen. 6 Avšak nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou. 7 Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, hned také všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě. 8 To jest, ne všickni ti, jenž jsou synové těla, jsou také synové Boží, ale kteříž jsou synové Božího zaslíbení, ti se počítají za símě. 9 Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna. 10 A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho, toho důvodem jest. 11 Nebo ještě před narozením obou těch synů, a prve nežli co dobrého nebo zlého učinili, aby uložení Boží, kteréžto jest podle vyvolení, a tak ne z skutků, ale z toho, jenž povolává, pevné bylo, 12 Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu, 13 Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem. 14 I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli. 15 Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se nad tím, komuž milost učiním, a slituji se nad tím, nad kýmž se slituji. 16 A tak tedy neníť vyvolování na tom, jenž chce, ani na tom, jenž běží, ale na Bohu, jenž se smilovává. 17 Nebo dí Písmo faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi. 18 A tak tedy nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje. 19 Ale díš mi: I pročež se pak hněvá? Nebo vůli jeho kdo odepřel? 20 Ale ó člověče, kdo jsi ty, že tak odpovídáš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal? 21 Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti a jinou ku potupě? 22 Což pak divného, že Bůh, chtěje ukázati hněv a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí. 23 A takž také, aby známé učinil bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě. 24 Kterýchžto i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů, 25 Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid můj lidem mým, a nemilou nazovu milou. 26 A budeť na tom místě, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého. 27 Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové toliko spaseni budou. 28 Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté. 29 A jakož prve pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni. 30 Což tedy díme? Že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry; 31 Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel. 32 Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků Zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky, 33 Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.

Te Atua me Āna Iwi

1 He pono tāku kōrero i roto i a te Karaiti, kāhore āku teka, ā, e whakaae ana tōku hinengaro ki ahau i roto i te Wairua Tapu, 2 he nui atu tōku pōuri, mau tonu te mamae o tōku ngākau. 3 He pai hoki ki ahau me i kangā ahau, me i motuhia i a te Karaiti, he whakaaro ki ōku tēina, arā, ki ōku whanaunga o te wāhi ki te kikokiko. 4 Nō Īharaira nei rātou; nō rātou nei te whakatamarikitanga, te korōria, ngā kawenata, te hōmaitanga o te ture, te karakia ki te Atua, me ngā kupu whakaari; 5 nō rātou nei ngā mātua, nō rātou anō a te Karaiti i te wāhi ki te kikokiko, ko ia nei kei runga ake i ngā mea katoa, ko te Atua e whakapaingia ana ake ake. Āmine.

6 Ehara ia i te mea kua taka te kupu a te Atua. Ko te hunga hoki o Īharaira, ehara i te mea nō Īharaira katoa; 7 ahakoa he uri nō Āperahama, ehara rātou katoa i te tamariki; engari, "Kei a Īhaka te whakaingoatanga mō ōu uri." 8 Arā, ehara i te mea ko ngā tamariki a te kikokiko ngā tamariki a te Atua, engari, ko ngā tamariki a te kupu whakaari, ko rātou ka kīia he uri. 9 He kupu whakaari hoki tēnei, "Kia taka tēnei wā ka haere mai ahau, ā, ka whānau he tama mā Hera."

10 Nā, ehara i te mea ko tēnei anake; i a Ripeka anō ia kua hapū i tētahi, arā i a Īhaka, i tō mātou matua. 11 I ngā tama hoki kāhore anō i whānau noa, kāhore anō hoki i mahi te pai, i te kino rānei, he mea kia ū ai tā te Atua i whakatakoto ai mō te whiriwhiringa, ehara i ngā mahi, engari, nā te kaikaranga; 12 ka kōrerotia ki a ia, "Ko te tuakana hei pononga mā te teina." 13 Ko te mea ia i tuhituhia, "Kua aroha ahau ki a Hākopa, kua kino ki a Ēhau."

14 Ka pēhea ai i konā tā tātou kōrero? He tikanga hē koia kei te Atua? Kāhore rāpea! 15 I mea hoki ia ki a Mohi,

"E tohu ahau i tāku e tohu ai,

e atawhai ahau ki tāku e atawhai ai."

16 Nō reira, ehara i te mea nā te hiahia o te tangata, nā te oma rānei o te tangata, engari, nā te Atua, ko ia e tohu nei. 17 E mea nei hoki te karaipiture ki a Parao, Mō konei pū anō koe i whakaarahia ai e ahau, kia ai koe hei whakakite i tōku kaha, kia kōrerotia hoki tōku ingoa ki te whenua katoa. 18 Nā konā, e tohungia ana e ia, ko tāna e pai ai, ko tāna hoki e pai ai e whakapakeketia ana e ia.

Te Riri me te Atawhai o te Atua

19 Nā, tērā koe e mea mai ki ahau, "He aha ia i riri tonu ai? Ko wai hoki e whakakeke ana ki tāna i pai ai?" 20 Ha, e te tangata nei, ko wai koe hei whakahoki kupu ki te Atua? Mā te mea hanga koia e mea ki tōna kaihanga, "He aha ahau i hangā ai e koe kia pēnei?" 21 He teka ianei kei te kaihanga rīhi te tikanga mō te paru, kia hangā tētahi wāhi o taua mea kotahi i pokepokea hei oko rangatira, tētahi wāhi hei mea ware?

22 He aha hoki, mehemea, i tōna whakaaro kia whakakitea tōna riri, ā, kia whakaputaina tōna kaha, ka whakaririka te Atua i runga i te manawanui ki ngā oko o te riri, e rite rawa nei mō te whakangaro? 23 Kia whakakitea anō hoki e ia ngā rawa o tōna korōria ki ngā oko o te mahi tohu, kua rite noa ake nei i a ia mō te korōria, 24 arā ki a tātou, i karangatia e ia, ehara i te mea nō ngā Hūrai anake, engari, nō ngā tauiwi anō hoki? 25 Ko tāna kupu anō tēnā i tā Hohea,

"Ka kīia e ahau tērā ko tōku iwi,

ehara nei i te iwi nōku;

ā, he wahine e arohaina ana

te wahine kīhai i arohaina.

26 Ā tēnei ake, i te wāhi i kōrerotia ai ki a rātou,

‘Ehara koutou i te iwi nōku’;

ko reira rātou kīia ai ‘he tama nā te Atua ora.’ "

27 Ko tā Ihāia karanga hoki mō Īharaira,

"Ahakoa i rite te tokomaha o ngā tama a Īharaira ki te onepū o te moana,

ko te toenga kau e ora.

28 Mā te Ariki hoki e whakatutuki tāna kupu

ki runga i te whenua, māna e whakaoti,

māna e poro tata."

29 Ā, e kī rā a Ihāia i mua rā,

"Me kāhore te toe i te Atua o ngā mano

he whānau mō tātou,

kua pērā tātou me Horoma,

kua rite anō hoki ki Komora."

Tā Pāora Īnoi mō Īharaira

30 Nā, kia pēhea tā tātou kōrero? Ko ngā tauiwi, kīhai nei i whai i te tika, kua tae rātou ki te tika, arā, ki te tika, nā te whakapono. 31 Ko Īharaira ia, whai ana i tētahi ture o te tika, kīhai rātou i tae ki taua ture. 32 Nā te aha? Nā te mea kīhai rātou i whai i runga i te whakapono, engari, ānō nā runga i ngā mahi. I tūtuki hoki ō rātou waewae ki te kāmaka tūtukitanga; 33 ko te mea hoki ia i tuhituhia:

"Nanā, ka whakatakotoria e ahau ki Hiona

he kāmaka tūtukitanga,

he kōhatu whakahinga.

Nā, ko te tangata e whakapono ana ki a ia,

e kore e meinga kia whakamā."