Romanos 13

1 Každá duše vrchnostem povýšeným poddána buď. Neboť není vrchnosti, jediné od Boha, a kteréž vrchnosti jsou, ty od Boha zřízené jsou. 2 A protož, kdož se vrchnosti protiví, Božímu zřízení se protiví; kteříž se pak protiví, tiť sobě odsouzení dobudou. 3 Nebo vrchnosti nejsou k strachu dobře činícím, ale zle činícím. Protož chceš-li se nebáti vrchnosti, čiň dobře, a budeš míti chválu od ní. 4 Boží zajisté služebník jest, tobě k dobrému. Pakli bys zle činil, boj se; neboť ne nadarmo nese meč. Boží zajisté služebník jest, mstitel zuřivý nad tím, kdož zle činí. 5 A protož musejíť vrchnostem všickni poddáni býti, netoliko pro hněv, ale i pro svědomí. 6 Nebo proto i daň dáváte, poněvadž služebníci Boží jsou, pilnou práci o to vedouce. 7 Každému tedy což jste povinni, dávejte. Komu daň, tomu daň; komu clo, tomu clo; komu bázeň, tomu bázeň; komu čest, tomu čest. 8 Žádnému nebývejte nic dlužni, než to, abyste se vespolek milovali. Nebo kdož miluje bližního, Zákon naplnil, 9 Poněvadž to přikázání: Nesesmilníš, nezabiješ, neukradneš, nepromluvíš křivého svědectví, nepožádáš, a jest-li které jiné přikázání, v tomto slovu se zavírá: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. 10 Láska bližnímu zle neučiní, a protož plnost Zákona jestiť láska. 11 A zvláště pak vidouce takovou příhodnost, žeť jest se nám již čas ze sna probuditi. (Nyníť zajisté blíže nás jest spasení, nežli když jsme uvěřili.) 12 Noc pominula, ale den se přiblížil. Odvrzmež tedy skutky temnosti, a oblecme se v odění světla. 13 Jakožto ve dne poctivě choďme, ne v hodování a v opilství, ne v smilstvích a v chlipnostech, ne v sváru a v závisti, 14 Ale oblecte se v Pána Jezukrista, a nepečujte o tělo k vyplňování žádostí jeho.

Me Whakarongo ki ngā Mana

1 Kia ngohengohe ngā wairua katoa ki ngā mana nunui. Kāhore hoki he mana, nō te Atua anake; ko ngā mana o tēnei wā he mea whakarite nā te Atua. 2 Nā, ki te whakakeke tētahi ki te mana, e whakakeke ana ia ki tā te Atua i whakarite ai; ā, ko te mea hoki mō te hunga e whakakeke ana, he whakatau hē. 3 Ehara hoki ngā rangatira i te whakawehi mō ngā mahi pai, engari mō ngā mahi kino. E mea ana koe kia kaua e wehi i te mana? Meatia te pai, ā, he whakamoemiti tāna e hōmai ai ki a koe; 4 he minita hoki ia nā te Atua ki a koe mō te pai. Tēnā, ki te mahi koe i te kino, e wehi rā; ehara hoki tāna i te mau noa i te hoari. He minita hoki ia nā te Atua, he kairapu utu mō te riri ki te kaimahi i te kino. 5 Koia i takoto ai te tikanga kia ngohengohe koutou, ehara i te mea he whakaaro kau ki te riri, engari, ki tā te hinengaro anō hoki.

6 Nā konei hoki koutou i hoatu ai i te takoha. He minita hoki rātou nā te Atua, he hunga hoki e mau tonu ana ki tēnei mea pū anō. 7 Hoatu ngā mea i tika ki te katoa: he takoha tangata ki te tangata i tika ai te takoha tangata; he takoha taonga ki te tangata i tika ai te takoha taonga; he wehi ki te tangata i tika ai te wehi; he hōnore ki te tangata i tika ai te hōnore.

Mahi ā-Ngākau ki tētahi ki tētahi

8 Kaua e nama ki tētahi, ko te aroha anake o tētahi ki tētahi; ko te tangata hoki e aroha ana ki tōna hoa tata, kua whakaritea e ia te ture. 9 Ko tēnei hoki, "Kaua e pūremu, Kaua e patu tangata, Kaua e tāhae, Kaua e hiahia ki tā te tangata"; ā, ki te mea tērā atu anō tētahi kupu ako, ka whakarāpopototia ki roto ki tēnei kupu, arā, "Kia aroha ki tōu hoa tata, ānō ko koe." 10 E kore te aroha e kino ki tōna hoa; nō reira ko te aroha te whakaritenga o te ture.

11 Tēnei anō hoki tētahi, e mōhio ana tātou ki te tāima, kua taka noa ake tēnei te wā e ara ake ai koutou i te moe. Kua tata kē hoki ināianei tō tātou whakaoranga i tō te wā i whakapono tuatahi ai tātou. 12 Kua aua atu te pō, ka tata te ao. Mō konei rā kia whakarērea e tātou ngā mahi o te pōuri, kia kākahuria iho ngā kākahu whawhai o te mārama. 13 Kia pai tā tātou haere, kia rite ki tō te awatea; kauaka i ngā kakainga, i ngā haurangitanga, kaua i te pūremu, i ngā hiahia taikaha, kaua i te ngangau, i te hae. 14 Engari, kākahuria iho te Ariki, a Īhu Karaiti, kaua hoki e whakaaroa wawetia te kikokiko kia mahia ko ōna hiahia.