Romanos 5

1 Ospravedlněni tedy jsouce z víry, pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho Jezukrista, 2 Skrze něhož i přístup měli jsme věrou k milosti této, kterouž stojíme. A chlubíme se nadějí slávy Boží. 3 A ne toliko nadějí, ale také chlubíme se souženími, vědouce, že soužení trpělivost působí, 4 A trpělivost zkušení, zkušení pak naději, 5 A nadějeť nezahanbuje. Nebo láska Boží rozlita jest v srdcích našich skrze Ducha svatého, kterýž dán jest nám. 6 Kristus zajisté, když jsme my ještě mdlí byli, v čas příhodný za bezbožné umřel. 7 Ješto sotva kdo za spravedlivého umře, ač za dobréhoť by někdo snad i umříti směl. 8 Dokazujeť pak Bůh lásky své k nám; nebo když jsme ještě hříšníci byli, Kristus umřel za nás. 9 Èím tedy více nyní již ospravedlněni jsouce krví jeho, spaseni budeme skrze něho od hněvu. 10 Poněvadž byvše nepřátelé, smířeni jsme s Bohem skrze smrt Syna jeho, nadtoť již smíření spaseni budeme skrze život jeho. 11 A ne toliko to, ale chlubíme se také i Bohem, skrze Pána našeho Jezukrista, skrze něhož nyní smíření jsme došli. 12 A protož jakož skrze jednoho člověka hřích na svět všel a skrze hřích smrt, a tak na všecky lidi smrt přišla, v němž všickni zhřešili. 13 Nebo až do Zákona hřích byl na světě, ale hřích se nepočítá, když Zákona není. 14 Kralovala pak smrt od Adama až do Mojžíše také i nad těmi, kteříž nehřešili ku podobenství přestoupení Adamova, kterýž jest figura toho budoucího Adama. 15 Ale ne jako hřích, tak i milost. Nebo poněvadž onoho pádem jednoho mnoho jich zemřelo, mnohemť více milost Boží a dar z milosti toho jednoho člověka Jezukrista na mnohé rozlit jest. 16 Avšak ne jako skrze jednoho, kterýž zhřešil, tak zase milost. Nebo vina z jednoho pádu přivedla všecky k odsouzení, ale milost z mnohých hříchů přivodí k ospravedlnění. 17 Nebo poněvadž pro pád jeden smrt kralovala pro jednoho, mnohemť více, kteříž by rozhojněnou milost a dar spravedlnosti přijali, v životě novém kralovati budou skrze jednoho Jezukrista. 18 A tak tedy, jakž skrze pád jeden všickni lidé přišli k odsouzení, tak i skrze ospravedlnění jednoho všickni lidé mohou přijíti k ospravedlnění života. 19 Neb jakož skrze neposlušenství jednoho člověka učiněno jest mnoho hříšných, tak i skrze poslušenství jednoho spravedlivi učiněni budou mnozí. 20 Zákon pak vkročil mezi to, aby se rozhojnil hřích, a když se rozhojnil hřích, tedy ještě více rozhojnila se milost, 21 Aby jakož jest kraloval hřích k smrti, tak aby i milost kralovala skrze spravedlnost k životu věčnému, skrze Jezukrista Pána našeho.

Tika ki te Atua

1 Nā, i te mea ka tika nei i te whakapono, kia mau tā tātou maunga rongo ki te Atua, he mea nā tō tātou Ariki, nā Īhu Karaiti; 2 nāna nei te whakatatanga i a tātou i runga i te whakapono ki tēnei aroha noa e tū nei tātou; ā, kia hari tātou i te mea ka tūmanako nei tātou ki te korōria o te Atua. 3 Ā, ehara i te mea ko tērā anake, engari, kia whakamanamana anō tātou ki ō tātou mamae; e mōhio ana hoki ko tā te mamae e mahi ai he manawanui; 4 ko tā te manawanui he mātauranga; ko tā te mātauranga he tūmanako; 5 e kore anō e whakamā i te mea ka tūmanako nei. Kua ringihia hoki te aroha o te Atua ki ō tātou ngākau e te Wairua Tapu kua hōmai nei ki a tātou.

6 I a tātou hoki e ngoikore tonu ana, i te wā i rite ai, ka mate a te Karaiti mō te hunga karakiakore. 7 E mate whakauaua hoki tētahi mō te tangata tika; tērā pea ia tētahi e māia rawa kia mate mō te tangata pai. 8 Heoi, e whakakitea nuitia ana e te Atua tōna aroha ki a tātou, i te mea, i a tātou anō e hara ana, ka mate a te Karaiti mō tātou.

9 Nā, i a tātou ka tika nei i ōna toto, tērā noa ake he whakaoranga māna i a tātou i te riri o te Atua. 10 Mehemea hoki, i te wā he hoa whawhai tātou, ka houhia tā tātou rongo ki te Atua i runga i te matenga o tāna Tama, tērā noa ake, i te mea ka mau nei te rongo, he whakaoranga mō tātou, i a ia kua ora nei. 11 Ehara hoki i te mea ko tērā anake, engari, e whakamanamana ana anō tātou ki te Atua, he mea nā tō tātou Ariki, nā Īhu Karaiti, nāna nei tēnei houhanga rongo ki a tātou.

Ko Ārama rāua ko Īhu Karaiti

12 Nā, ka rite ki te putanga mai o te hara ki te ao, he mea nā te tangata kotahi, me te mate anō i runga i te hara; ka hōrapa te mate ki ngā tāngata katoa; nō te mea kua hara katoa. 13 I te ao nei hoki te hara, ā tae noa mai te ture; otirā, e kore e whakairia te hara i te mea kāhore he ture. 14 Ahakoa rā he mana kīngi tō te mate nō Ārama iho anō taea noatia a Mohi, ki te hunga rawa kīhai nei i rite tō rātou hara ki tō Ārama poka kē. He āhua nei hoki ia nō tēnei i tāria nei.

15 Otirā, kīhai i rite ki te hara te mea i hōmai noa mai. Mehemea hoki nā te hara o te kotahi i mate ai te tokomaha, waihoki tērā noa atu te huanga ki te tokomaha o tō te Atua aroha noa, o te mea hōmai hoki i runga i te aroha noa o te tangata kotahi, o Īhu Karaiti. 16 Kīhai anō hoki i rite te mea i hōmai ki tō te kotahi i hara. Nō te kotahi hoki te whakawā i tau ai te hē; nō ngā hara maha ia te mea i hōmai noa mai hei whakatika. 17 Mehemea hoki nā te hara o te kotahi i kīngi ai te mate, he mea nā te tangata kotahi; waihoki tērā noa ake he kīngitanga i runga i te ora mō te hunga ka riro nei i a rātou te aroha noa e hua tonu nei, me te tika i hōmai noa nei, he mea nā te kotahi, arā, nā Īhu Karaiti.

18 Āe rā, i te mea nā te hara kotahi i tau ai te hē ki ngā tāngata katoa, waihoki nā te tika kotahi i puta ai te mea hōmai noa ki ngā tāngata katoa, e tika ai, e ora ai. 19 Nā, i te mea nā te tutū o te tangata kotahi i whai hara ai te tokomaha, waihoki nā te ngohengohe o te kotahi, ka meinga te tokomaha kia tika.

20 I puta mai te ture kia nui ai te hara; heoi i te hara e nui noa ana, kua hua noa ake te aroha noa; 21 he mea hoki, i te hanga ko te hara te kīngi i roto i te mate, kia kīngi hoki ko te aroha noa i runga o te tika ki te ora tonu, he meatanga nā Īhu Karaiti, nā tō tātou Ariki.