Romanos 14

1 Mdlého pak u víře přijímejte, ne k hádkám o nepotřebných otázkách. 2 Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak u víře mdlý jsa, jí zelinu. 3 Ten, kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nesuď, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej. 4 Ty kdo jsi, abys soudil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, anebo padá. Staneť pak; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej. 5 Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den jednostejný býti. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď. 6 Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu. 7 Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá. 8 Nebo buďto že jsme živi, Pánu živi jsme; buďto že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme. 9 Na toť jest zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval. 10 Ty pak proč odsuzuješ bratra svého? Anebo také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou. 11 Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha. 12 A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu. 13 Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, jak byste nekladli úrazu nebo pohoršení bratru. 14 Vím a v tom ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest. 15 Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podle lásky. Hlediž, abys k zahynutí nepřivedl pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel. 16 Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše. 17 Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém. 18 Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný. 19 Protož následujme toho, což by sloužilo ku pokoji a k vzdělání vespolek. 20 Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením. 21 Dobré jest nejísti masa a nepíti vína, ani čehokoli toho, na čemž se uráží bratr tvůj, nebo horší, anebo zemdlívá. 22 Ty víru máš? Mějž ji sám u sebe před Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje. 23 Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, odsouzen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hřích jest.

Kaua e Whakawākia ētahi atu

1 Ko te tangata he ngoikore te whakapono, manakohia, kauaka ia ki ngā tautohe whakaaro. 2 Ko tētahi hoki e whakapono ana he pai ngā mea katoa hei kai māna. Ko te tangata ia he ngoikore tōna whakapono e kai otaota ana. 3 Kaua te tangata e kai ana e whakahāwea ki te tangata kāhore e kai, kaua hoki te tangata kāhore e kai e whakahē i te tangata e kai ana. Kua manakohia hoki ia e te Atua. 4 Ko wai koe e whakahē nā i te pononga a tērā? Mā tōna rangatira ia e whakatū, e whakahinga rānei. Inā, ka whakatūria anō ia, e taea hoki ia e te Atua te whakatū.

5 Ki te whakaaro o tētahi, nui atu tētahi rā i tētahi, ki tō tētahi whakaaro ia he rite katoa ngā rā. Kia ū mārire ngā whakaaro o tētahi, o tētahi. 6 Ko te tangata e whakaaro ana ki te rā, he whakaaro ki te Ariki tōna whakaaro; ko te tangata e kai ana, he whakaaro ki te Ariki tāna kai, e whakawhetai atu ana hoki ia ki te Atua; ko te tangata kāhore e kai, he whakaaro ki te Ariki tāna kore e kai, e whakawhetai ana anō ia ki te Atua. 7 Ehara hoki i te mea ki a ia ake anō te ora o tētahi o tātou, ehara hoki i te mea ki a ia ake te mate o tētahi. 8 Tā te mea, ahakoa ora, e ora ana tātou ki te Ariki; ahakoa mate, e mate ana tātou ki te Ariki. Nā, ahakoa ora tātou, mate rānei, nā te Ariki tātou.

9 Ko te mea hoki tēnei i mate ai a te Karaiti, i ara ake ai anō, i ora ai anō, kia waiho ai ia hei Ariki ngātahi mō te hunga mate, mō te hunga ora. 10 Ko koe nā, he aha koe i whakahē ai i tōu teina? Me koe nā hoki, he aha koe i whakahāwea ai ki tōu teina? E tū katoa hoki tātou ki te nohoanga whakawā o te Atua. 11 Kua oti hoki te tuhituhi:

" ‘E ora ana ahau,’ e ai tā te Ariki,

‘e piko katoa ngā turi ki ahau,

e whakaae anō hoki ngā arero katoa ki te Atua.’ "

12 Āe rā, ka kōrerotia e tēnei, e tēnei o tātou te tikanga o āna mahi ki te Atua.

Kei Hinga tētahi i a Koe

13 Nā, kāti tā tātou whakahē tētahi i tētahi. Engari, ko tēnei kia rite i a koutou, kia kaua e whakatakotoria he tūtukitanga waewae, he take whakahinga rānei mō tōna teina. 14 E mōhio ana ahau, ū tonu tōku whakaaro i roto i te Ariki, i a Īhu, kāhore he mea nōna ake anō tōna noa. Hāunga ia ki te mea tētahi he noa tētahi mea, e noa anō ki a ia. 15 Ki te mea hoki nā te kai i pōuri ai tōu teina, kāhore e mau ana tāu haere i runga i te aroha. Kei mate i tāu kai te tangata i mate nei a te Karaiti mōna. 16 Nā, kei kōrerotia kinotia tō koutou pai. 17 Ehara hoki te rangatiratanga o te Atua i te kai, i te inu; engari he tika, he rangimārie, he hari i roto i te Wairua Tapu. 18 Ko te tangata hoki ko ēnei hei mahinga māna ki a te Karaiti, ka āhuarekatia ia e te Atua, ka paingia hoki e ngā tāngata.

19 Nā, kia whai tātou i ngā mea e mau ai te rongo, i ngā mea anō hoki e hangā ai te pai o tētahi, o tētahi. 20 Kaua e waiho te kai hei whakahoro mō tā te Atua mahi. He mā hoki ngā mea katoa; otiia, he kino ki te tangata e kai ana me te whakahē tōna ngākau. 21 He mea pai tonu kia kaua e kai kikokiko, kia kaua e inu wāina, aha rānei e tūtuki ai tōu teina.

22 Ko te whakapono i a koe nā, waiho i a koe anō i te aroaro o te Atua. Ka hari te tangata kāhore e whakatau i te hē ki a ia anō mō te mea i whakapaia e ia māna. 23 Ki te ruarua ia tētahi, ka tau te hē ki a ia ki te kai ia; nō te mea ehara i te kai whakapono. He hara hoki ngā mea katoa kīhai nei i puta ake i te whakapono.