Mateus 22

1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka: 2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému. 3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti. 4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu. 5 Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém. 6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali. 7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil. 8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni. 9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu. 10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky. 11 Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním. 12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl. 13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů. 14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených. 15 Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči. 16 I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou. 17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic? 18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci? 19 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze. 20 I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání? 21 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu. 22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli. 23 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, 24 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému. 25 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému. 26 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého. 27 Nejposléze pak po všech umřela i žena. 28 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli. 29 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží. 30 Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi. 31 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí: 32 Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých. 33 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho. 34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno. 35 I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka: 36 Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně? 37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své. 38 To jest přední a veliké přikázání. 39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. 40 Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci. 41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš, 42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův. 43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka: 44 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých? 45 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest? 46 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.

Te Kupu Whakarite o te Hākari Mārena

1 Ā, ka oho ake a Īhu, ka kōrero kupu whakarite anō ki a rātou, ka mea, 2 "Ka rite te rangatiratanga o te rangi ki tētahi kīngi, i whakatakoto mārena mō tāna tama. 3 Ā, tonoa ana āna pononga, hei karanga i te hunga i kōrerotia ki te mārena; heoi, kīhai rātou i pai ki te haere.

4 "Ka tono anō ia i ērā atu pononga, ka mea, ‘Mea atu ki te hunga i kōrerotia: "Nā, kua rite tāku hākari, kua oti āku pūru, āku mea mōmona te patu, ā, kua rite katoa ngā mea; haere mai ki te mārena." ’

5 "Otirā, i paopaongia e rātou, haere ana ko tētahi ki tāna māra, ko tētahi ki tāna hokohoko. 6 Nā, hopukina ana āna pononga e ngā mea i mahue, tūkinotia ana rātou, ā, whakamatea iho. 7 Otiia, i riri te kīngi; ā, tonoa atu ana āna taua, whakangaromia ana taua hunga kōhuru, tahuna iho tō rātou pā.

8 "Kātahi, ia ka mea ki āna pononga, ‘E rite ana te mārena, ko te hunga ia i karangatia kīhai i pai. 9 Nā, haere koutou ki ngā pekanga o ngā ara, ā, tonoa mai ki te mārena te hunga katoa e kite ai koutou.’ 10 Nā, ka haere aua pononga ki ngā ara, ā, huihuia katoatia ana te hunga i kitea e rātou, āna pai, āna kino; nā, kikī ana te mārena i ngā manuhiri.

11 "Otiia, nō te tapokoranga o te kīngi kia kite i ngā manuhiri, ka kitea e ia i reira he tangata kāhore nei ōna kākahu mārena; 12 ā, ka mea ki a ia, ‘E hoa, he aha koe i tomo mai ai ki konei kāhore nei ōu kahu mārena?’ Heoi, kīhai ia i kuihi.

13 "Nā, ka mea te kīngi ki ngā kaimahi, ‘Herea ōna ringa, ōna waewae, kawea atu, makā ki te pōuri i waho rawa; ko te wāhi tērā o te tangi, o te tetēā o ngā niho.’

14 "He tokomaha hoki e karangatia, he ruarua ia e whiriwhiria."

Te Take e Pā ana ki te Hoatu Takoha

15 Me i reira ka haere ngā Parihi, ka rūnanga ki te pēhea e mau ai tētahi kupu āna. 16 Ā, ka tonoa ki a ia ā rātou ākonga me ngā tāngata piri ki a Herora, hei mea, "E te Kaiwhakaako, e mātau ana mātou he pono koe, e whakaako ana koe i te ara a te Atua i runga i te pono, e kore anō tā te tangata, e whakaaroa e koe; e kore nei hoki koe e titiro ki te kanohi tangata. 17 Tēnā, kōrerotia ki a mātou, e pēhea ana tōu whakaaro? He mea tika rānei te hoatu takoha ki a Hīhā, kāhore rānei?"

18 Otiia, i mōhio a Īhu ki tō rātou whakaaro kino, ā, ka mea, "He aha tā koutou e whakamātautau nā i ahau, e te hunga tinihanga? 19 Tēnā koa, kia kite ahau i te moni i takoha." Ā, mauria mai ana e rātou ki a ia he pene. 20 Nā, ka mea ia ki a rātou, "Nō wai tēnei āhua me te tuhituhinga?"

21 Ka mea rātou ki a ia, "Nō Hīhā."

Kātahi ia ka mea ki a rātou, "Hoatu ki a Hīhā, ngā mea a Hīhā, ki te Atua anō ngā mea a te Atua."

22 Ka rongo rātou, ka mīharo; ā, mahue ake ia i a rātou, ā, haere ana rātou.

Te Ui mō te Aranga ake i te Mate

23 I taua rā ka haere mai ki a ia ngā Haruki, e mea nei kāhore he aranga, ka ui ki a ia, 24 ka mea, "E te Kaiwhakaako, i mea a Mohi, ki te mate te tangata, ā, kāhore āna tamariki, mā tōna teina e mārena tāna wahine, e whakatupu ake he uri mō tōna tuakana. 25 Nā, tokowhitu tētahi whānau i a mātou, he tuākana, he tēina; te mārenatanga o te tuatahi, ka mate, ā, hore ōna uri, waiho iho tāna wahine mā tōna teina. 26 Me te tuarua anō, me te tuatoru, puta noa i te tuawhitu. 27 Ā muri iho i a rātou katoa, ka mate te wahine. 28 Nā, i te aranga, mā wai o te tokowhitu te wahine? I a rātou katoa nei hoki ia."

29 Nā, ka whakahoki a Īhu, ka mea ki a rātou, "E hē ana koutou, tē mōhio ki ngā karaipiture, ki te kaha anō o te Atua. 30 I te aranga hoki e kore rātou e mārena, e kore anō e hoatu kia mārenatia, engari, ka rite ki ngā anahera a te Atua i te rangi. 31 Nā, ko te aranga o te hunga mate, kāhore anō koutou i kite i tā te Atua i kōrero ai ki a koutou, i mea ai, 32 ‘Ko ahau te Atua o Āperahama, te Atua o Īhaka, te Atua o Hākopa’? Ehara te Atua i te Atua nō te hunga mate, engari, nō te hunga ora."

33 Ā, nō ka rongo te mano, ka mīharo ki tāna ako.

Te Tino Ture Nui

34 Nō te rongonga ia o ngā Parihi, kua kopi i a ia te māngai o ngā Haruki, ka whakamine tahi rātou. 35 Nā, ka ui tētahi o rātou, he kaiako i te ture, ka whakamātautau i a ia, ka mea, 36 "E te Kaiwhakaako, ko tēhea te kupu nui o te ture?"

37 Ka mea a Īhu ki a ia, " ‘Kia whakapaua tōu ngākau, tōu wairua, tōu hinengaro, ki te aroha ki te Ariki, ki tōu Atua.’ 38 Ko te tuatahi tēnei, ko te kupu nui. 39 He rite anō te tuarua ki tēnei, ‘Kia aroha koe ki tōu hoa tata, ānō ko koe.’ 40 Kei runga i ēnei kupu e rua e iri ana te ture me ngā poropiti."

Te Ui mō te Karaiti

41 Ā, i ngā Parihi e noho huihui ana, ka ui a Īhu ki a rātou, 42 ka mea, "He pēhea ō koutou whakaaro ki a te Karaiti? Nā wai ia tama?"

Ka mea rātou ki a ia, "Nā Rāwiri."

43 Ka mea ia ki a rātou, "He aha rā a Rāwiri, i a ia e nohoia ana e te Wairua, i karanga ai i a ia he Ariki? I mea hoki ia,

44 ‘I mea te Ariki ki tōku Ariki:

"Hei tōku matau koe noho ai,

kia meinga rā anō e ahau ōu hoariri

hei tūranga waewae mōu." ’

45 Nā, ka kīia nei ia e Rāwiri he Ariki, he pēhea i tama ai ki a ia?"

46 Ā, hore he tangata i āhei te whakahoki kupu ki a ia, kīhai rawa anō tētahi i māia ki te ui ki a ia i taua rā iho anō.