1 Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:2 Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.3 Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.4 Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:5 Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.6 Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.7 Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.8 Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.9 Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,10 Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.11 Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.12 Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.13 Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.14 Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.15 Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.16 Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.17 Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.18 Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.19 Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.20 Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.21 Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.22 Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.23 Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.24 Lépe jest bydliti v koutě na střeše,nežli s ženou svárlivou v domě společném.25 Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.26 Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.27 Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.28 Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.

1 Também estes são provérbios de Salomão, os quais transcreveram os homens de Ezequias, rei de Judá.2 A glória de Deus é encobrir as coisas; mas a glória dos reis é esquadrinhá-las.3 Como o céu na sua altura, e como a terra na sua profundidade, assim o coração dos reis é inescrutável.4 Tira da prata a escória, e sairá um vaso para o fundidor.5 Tira o ímpio da presença do rei, e o seu trono se firmará na justiça.6 Não reclames para ti honra na presença do rei, nem te ponhas no lugar dos grandes;7 porque melhor é que te digam: Sobe, para aqui; do que seres humilhado perante o príncipe.8 O que os teus olhos viram, não te apresses a revelar, para depois, ao fim, não saberes o que hás de fazer, podendo-te confundir o teu próximo.9 Pleiteia a tua causa com o teu próximo mesmo; e não reveles o segredo de outrem;10 para que não te desonre aquele que o ouvir, não se apartando de ti a infâmia.11 Como maçãs de ouro em salvas de prata, assim é a palavra dita a seu tempo.12 Como pendentes de ouro e gargantilhas de ouro puro, assim é o sábio repreensor para o ouvido obediente.13 Como o frescor de neve no tempo da sega, assim é o mensageiro fiel para com os que o enviam, porque refrigera o espírito dos seus senhores.14 como nuvens e ventos que não trazem chuva, assim é o homem que se gaba de dádivas que não fez.15 Pela longanimidade se persuade o príncipe, e a língua branda quebranta os ossos.16 Se achaste mel, come somente o que te basta, para que porventura não te fartes dele, e o venhas a vomitar.17 Põe raramente o teu pé na casa do teu próximo, para que não se enfade de ti, e te aborreça.18 Malho, e espada, e flecha aguda é o homem que levanta falso testemunho contra o seu próximo.19 Como dente quebrado, e pé deslocado, é a confiança no homem desleal, no dia da angústia.20 O que entoa canções ao coração aflito é como aquele que despe uma peça de roupa num dia de frio, e como vinagre sobre a chaga.21 Se o teu inimigo tiver fome, dá-lhe pão para comer, e se tiver sede, dá-lhe água para beber;22 porque assim lhe amontoarás brasas sobre a cabeça, e o Senhor te recompensará.23 O vento norte traz chuva, e a língua caluniadora, o rosto irado.24 Melhor é morar num canto do eirado, do que com a mulher rixosa numa casa ampla.25 Como água fresca para o homem sedento, tais são as boas-novas de terra remota.26 Como fonte turva, e manancial poluído, assim é o justo que cede lugar diante do ímpio.27 comer muito mel não é bom; não multipliques, pois, as palavras de lisonja.28 Como a cidade derribada, que não tem muros, assim é o homem que não pode conter o seu espírito.