1 Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.
2 Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.
3 Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.
4 Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,
5 Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.
6 Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,
7 Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.
8 Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,
9 V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.
10 A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,
11 Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,
12 Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.
13 I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:
14 Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.
15 Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.
16 Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,
17 Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.
18 Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.
19 Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.
20 Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.
21 I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.
22 Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.
23 Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.
24 Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.
25 Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.
26 Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.
27 Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.
1 Filho meu, guarda as minhas palavras, e entesoura contigo os meus mandamentos.
2 Observa os meus mandamentos e vive; guarda a minha lei, como a menina dos teus olhos.
3 Ata-os aos teus dedos, escreve-os na tábua do teu coração.
4 Dize à sabedoria: Tu és minha irmã; e chama ao entendimento teu amigo íntimo,
5 para te guardarem da mulher alheia, da adúltera, que lisonjeia com as suas palavras.
6 Porque da janela da minha casa, por minhas grades olhando eu,
7 vi entre os simples, divisei entre os jovens, um mancebo falto de juízo,
8 que passava pela rua junto à esquina da mulher adúltera e que seguia o caminho da sua casa,
9 no crepúsculo, à tarde do dia, à noite fechada e na escuridão;
10 e eis que uma mulher lhe saiu ao encontro, ornada à moda das prostitutas, e astuta de coração.
11 Ela é turbulenta e obstinada; não param em casa os seus pés;
12 ora está ela pelas ruas, ora pelas praças, espreitando por todos os cantos.
13 Pegou dele, pois, e o beijou; e com semblante impudico lhe disse:
14 Sacrifícios pacíficos tenho comigo; hoje paguei os meus votos.
15 Por isso saí ao teu encontro a buscar-te diligentemente, e te achei.
16 Já cobri a minha cama de cobertas, de colchas de linho do Egito.
17 Já perfumei o meu leito com mirra, aloés e cinamomo.
18 Vem, saciemo-nos de amores até pela manhã; alegremo-nos com amores.
19 Porque meu marido não está em casa; foi fazer uma jornada ao longe;
20 um saquitel de dinheiro levou na mão; só lá para o dia da lua cheia voltará para casa.
21 Ela o faz ceder com a multidão das suas palavras sedutoras, com as lisonjas dos seus lábios o arrasta.
22 Ele a segue logo, como boi que vai ao matadouro, e como o louco ao castigo das prisões;
23 até que uma flecha lhe atravesse o fígado, como a ave que se apressa para o laço, sem saber que está armado contra a sua vida.
24 Agora, pois, filhos, ouvi-me, e estai atentos às palavras da minha boca.
25 Não se desvie para os seus caminhos o teu coração, e não andes perdido nas suas veredas.
26 Porque ela a muitos tem feito cair feridos; e são muitíssimos os que por ela foram mortos.
27 Caminho de Seol é a sua casa, o qual desce às câmaras da morte.