1 Nechlub se dnem zítřejším, nebo nevíš, coť ten den přinese.2 Nechať tě chválí jiní, a ne ústa tvá, cizí, a ne rtové tvoji.3 Tíž má kamen, a váhu písek, ale hněv blázna těžší jest nad to obé.4 Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost, ale kdo ostojí před závistí?5 Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné.6 Bezpečnější rány od přítele, než lahodná líbání nenávidícího.7 Duše sytá pohrdá i medem, ale duši lačné každá hořkost sladká.8 Jako pták zaletuje od hnízda svého, tak muž odchází od místa svého.9 Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní.10 Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký.11 Buď moudrý, synu můj, a obvesel srdce mé, ať mám co odpovědíti tomu, kdož mi utrhá.12 Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí.13 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a od toho, kdo za cizozemku slíbil, základ jeho.14 Tomu, kdož dobrořečí příteli svému hlasem velikým, ráno vstávaje, za zlořečení počteno bude.15 Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě;16 Kdož ji schovává, schovává vítr, a jako mast v pravici voněti bude.17 Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého.18 Kdo ostříhá fíku, jídá ovoce jeho; tak kdo ostříhá pána svého, poctěn bude.19 Jakož u vodě tvář proti tváři se ukazuje, tak srdce člověka člověku.20 Propast a zahynutí nebývají nasyceni, tak oči člověka nasytiti se nemohou.21 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, tak člověka pověst chvály jeho.22 Bys blázna i v stupě mezi krupami píchem zopíchal, neodejde od něho bláznovství jeho.23 Pilně přihlídej k dobytku svému, pečuj o stáda svá.24 Nebo ne na věky trvá bohatství, ani koruna do pronárodu.25 Když zroste tráva, a ukazuje se bylina, tehdáž ať se shromažďuje seno s hor.26 Beránkové budou k oděvu tvému, a záplata pole kozelci.27 Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému, ku pokrmu domu tvého, a živnosti děvek tvých.

1 Não te glories do dia de amanhã; porque não sabes o que produzirá o dia.2 Seja outro o que te louve, e não a tua boca; o estranho, e não os teus lábios.3 Pesada é a pedra, e a areia também; mas a ira do insensato é mais pesada do que elas ambas.4 Cruel é o furor, e impetuosa é a ira; mas quem pode resistir à inveja?5 Melhor é a repreensão aberta do que o amor encoberto.6 Fiéis são as feridas dum amigo; mas os beijos dum inimigo são enganosos.7 O que está farto despreza o favo de mel; mas para o faminto todo amargo é doce.8 Qual a ave que vagueia longe do seu ninho, tal é o homem que anda vagueando longe do seu lugar.9 O óleo e o perfume alegram o coração; assim é o doce conselho do homem para o seu amigo.10 Não abandones o teu amigo, nem o amigo de teu pai; nem entres na casa de teu irmão no dia de tua adversidade. Mais vale um vizinho que está perto do que um irmão que está longe.11 Sê sábio, filho meu, e alegra o meu coração, para que eu tenha o que responder àquele que me vituperar.12 O prudente vê o mal e se esconde; mas os insensatos passam adiante e sofrem a pena.13 Tira a roupa àquele que fica por fiador do estranho, e toma penhor daquele que se obriga por uma estrangeira.14 O que bendiz ao seu amigo em alta voz, levantando-se de madrugada, isso lhe será contado como maldição.15 A goteira contínua num dia chuvoso e a mulher rixosa são semelhantes;16 retê-la é reter o vento, ou segurar o óleo com a destra.17 Afia-se o ferro com o ferro; assim o homem afia o rosto do seu amigo.18 O que cuida da figueira comerá do fruto dela; e o que vela pelo seu senhor será honrado.19 Como na água o rosto corresponde ao rosto, assim o coração do homem ao homem.20 O Seol e o Abadom nunca se fartam, e os olhos do homem nunca se satisfazem.21 O crisol é para a prata, e o forno para o ouro, e o homem é provado pelos louvores que recebe.22 Ainda que pisasses o insensato no gral entre grãos pilados, contudo não se apartaria dele a sua estultícia.23 Procura conhecer o estado das tuas ovelhas; cuida bem dos teus rebanhos;24 porque as riquezas não duram para sempre; e duraria a coroa de geração em geração?25 Quando o feno é removido, e aparece a erva verde, e recolhem-se as ervas dos montes,26 os cordeiros te proverão de vestes, e os bodes, do preço do campo.27 E haverá bastante leite de cabras para o teu sustento, para o sustento da tua casa e das tuas criadas.