1 Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se.2 Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho.3 Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka.4 Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti.5 Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu.6 Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví.7 Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho.8 Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.9 Také ten, kdož jest nedbalý v práci své, bratr jest mrhače.10 Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen.11 Zboží bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho.12 Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení.13 Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost.14 Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese?15 Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění.16 Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej.17 Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej.18 Los pokojí svady, a mezi silnými rozeznává.19 Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.20 Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude.21 Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.22 Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina.23 Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě.24 Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.

1 Aquele que vive isolado busca seu próprio desejo; insurge-se contra a verdadeira sabedoria.2 O tolo não toma prazer no entendimento, mas tão somente em revelar a sua opinião.3 Quando vem o ímpio, vem também o desprezo; e com a desonra vem o opróbrio.4 Águas profundas são as palavras da boca do homem; e a fonte da sabedoria é um ribeiro que corre.5 Não é bom ter respeito à pessoa do ímpio, nem privar o justo do seu direito.6 Os lábios do tolo entram em contendas, e a sua boca clama por açoites.7 A boca do tolo é a sua própria destruição, e os seus lábios um laço para a sua alma.8 As palavras do difamador são como bocados doces, que penetram até o íntimo das entranhas.9 Aquele que é remisso na sua obra é irmão do que é destruidor.10 Torre forte é o nome do Senhor; para ela corre o justo, e está seguro.11 Os bens do rico são a sua cidade forte, e como um muro alto na sua imaginação.12 Antes da ruína eleva-se o coração do homem; e adiante da honra vai a humildade.13 Responder antes de ouvir, é estultícia e vergonha.14 O espírito do homem o sustentará na sua enfermidade; mas ao espírito abatido quem o levantará?15 O coração do entendido adquire conhecimento; e o ouvido dos sábios busca conhecimento;16 O presente do homem alarga-lhe o caminho, e leva-o à presença dos grandes.17 O que primeiro começa o seu pleito parece justo; até que vem o outro e o examina.18 A sorte faz cessar os pleitos, e decide entre os poderosos.19 um irmão ajudado pelo irmão é como uma cidade fortificada; é forte como os ferrolhos dum castelo.20 O homem se fartará do fruto da sua boca; dos renovos dos seus lábios se fartará.21 A morte e a vida estão no poder da língua; e aquele que a ama comerá do seu fruto.22 Quem encontra uma esposa acha uma coisa boa; e alcança o favor do Senhor.23 O pobre fala com rogos; mas o rico responde com durezas.24 O homem que tem muitos amigos, tem-nos para a sua ruína; mas há um amigo que é mais chegado do que um irmão.