1 Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.5 Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.22 Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.

1 Aquele que, sendo muitas vezes repreendido, endurece a cerviz, será quebrantado de repente sem que haja cura.2 Quando os justos governam, alegra-se o povo; mas quando o ímpio domina, o povo geme.3 O que ama a sabedoria alegra a seu pai; mas o companheiro de prostitutas desperdiça a sua riqueza.4 O rei pela justiça estabelece a terra; mas o que exige presentes a transtorna.5 O homem que lisonjeia a seu próximo arma-lhe uma rede aos passos.6 Na transgressão do homem mau há laço; mas o justo canta e se regozija.7 O justo toma conhecimento da causa dos pobres; mas o ímpio não tem entendimento para a conhecer.8 Os escarnecedores abrasam a cidade; mas os sábios desviam a ira.9 O sábio que pleiteia com o insensato, quer este se agaste quer se ria, não terá descanso.10 Os homens sanguinários odeiam o íntegro; mas os retos procuram o seu bem.11 O tolo derrama toda a sua ira; mas o sábio a reprime e aplaca.12 O governador que dá atenção às palavras mentirosas achará que todos os seus servos são ímpios.13 O pobre e o opressor se encontram; o Senhor alumia os olhos de ambos.14 Se o rei julgar os pobres com eqüidade, o seu trono será estabelecido para sempre.15 A vara e a repreensão dão sabedoria; mas a criança entregue a si mesma envergonha a sua mãe.16 Quando os ímpios se multiplicam, multiplicam-se as transgressões; mas os justos verão a queda deles.17 Corrige a teu filho, e ele te dará descanso; sim, deleitará o teu coração.18 Onde não há profecia, o povo se corrompe; mas o que guarda a lei esse é bem-aventurado.19 O servo não se emendará com palavras; porque, ainda que entenda, não atenderá.20 Vês um homem precipitado nas suas palavras? Maior esperança há para o tolo do que para ele.21 Aquele que cria delicadamente o seu servo desde a meninice, no fim tê-lo-á por herdeiro.22 O homem iracundo levanta contendas, e o furioso multiplica as transgressões.23 A soberba do homem o abaterá; mas o humilde de espírito obterá honra.24 O que é sócio do ladrão odeia a sua própria alma; sendo ajuramentado, nada denuncia.25 O receio do homem lhe arma laços; mas o que confia no Senhor está seguro.26 Muitos buscam o favor do príncipe; mas é do Senhor que o homem recebe a justiça.27 O ímpio é abominação para os justos; e o que é reto no seu caminho é abominação para o ímpio.