1 Spravedlivý zůstaneš, Hospodine, povedu-li odpor proti tobě, a však o soudech tvých mluviti budu s tebou. Proč se cestě bezbožníků šťastně vede? Mají pokoj všickni, kteříž se pyšně zpronevěřili.
2 Štěpuješ je, ano i vkořeňují se; rostou, ano i ovoce nesou ti, jejichžto úst blízko jsi, ale daleko od ledví jejich.
3 Ale ty, Hospodine, znáš mne, prohlédáš mne, a zkusils srdce mého, že s tebou jest, onyno pak táhneš jako ovce k zabíjení, a připravuješ je ke dni zabití.
4 Dokudž by žalostila země, a bylina všeho pole svadla pro zlost přebývajících v ní, a hynulo každé hovado i ptactvo? Nebo říkají: Nevidíť Bůh skončení našeho.
5 Poněvadž tebe s pěšími běžícího k ustání přivodí, kterakž bys tedy stačil při koních? A poněvadž v zemi pokojné, jíž jsi se dověřil, ustáváš, což pak spravíš při tom zdutém Jordánu?
6 Nebo i bratří tvoji i dům otce tvého zpronevěřili se tobě, a ti také povolávají za tebou plnými ústy. Nevěř jim, byť pak mluvili s tebou přátelsky.
7 Opustil jsem dům svůj, zavrhl jsem dědictví své, dal jsem to, což velice milovala duše má, v ruce nepřátel jeho.
8 Učiněno jest mi dědictví mé podobné lvu v lese, vydává proti mně hlas svůj, pročež ho nenávidím.
9 A což ptákem dravým jest mi dědictví mé? Což ptactvo vůkol bude proti němu? Jdětež nu, shromažďte se všecka zvířata polní, sejděte se k jídlu.
10 Mnozí pastýři zkazí vinici mou, pošlapají podíl můj, podíl mně velmi milý obrátí v poušť nejhroznější,
11 Obrátí jej v pustinu. Kvíliti bude, spustošen jsa ode mne; spustne všecka tato země, nebo není žádného, kdo by to v srdci skládal.
12 Na všecka místa vysoká po poušti potáhnou zhoubcové, meč zajisté Hospodinův zžíře od jednoho kraje země až do druhého, nebude míti pokoje žádné tělo.
13 Nasejí pšenice, ale trní žíti budou; bolestně to ponesou, že užitku nevezmou, a styděti se budou za úrody své pro prchlivost hněvu Hospodinova.
14 Takto praví Hospodin o všech mých sousedech zlých, jenž se dotýkají dědictví, kteréž jsem uvedl v dědictví lidu svému Izraelskému: Aj, já vypléním je z země jejich, když dům Judský vypléním z prostředku jejich.
15 Stane se však, když je vypléním, že se navrátím a smiluji se nad nimi, a přivedu zase jednoho každého z nich k dědictví jeho, a jednoho každého do země jeho.
16 Stane se také, jestliže by se pilně učili cestám lidu mého, a přisahali by ve jménu mém, říkajíce: Živť jest Hospodin, jakž oni učívali lid můj přisahati skrze Bále, že vzděláni budou u prostřed lidu mého.
17 Jestliže by pak neposlouchali, tedy pléniti budu národ ten ustavičně a hubiti, dí Hospodin.
1 Davamı önüne getirsem, 2 Haklı çıkarsın, ya RAB. 2 Ama adalet konusunda 2 Seninle tartışmak istiyorum. 2 Neden kötülerin işi iyi gidiyor? 2 Neden hainler tasasızca yaşıyor?
2 Onları sen diktin, kök saldılar, 2 Büyüyüp ürün verdiler. 2 Adın ağızlarından düşmüyor, 2 Yürekleriyse senden uzak.
3 Beni tanırsın, ya RAB, 2 Beni görür, yüreğimin seninle olduğunu bilirsin. 2 Kasaplık koyun gibi ayır onları, 2 Kesim gününe hazırla!
4 İçinde yaşayanların kötülüğü yüzünden, 2 Ülke ne zamana dek yas tutacak, 2 Otlar ne zamana dek sararıp solacak? 2 Hayvanlarla kuşlar yok oldu. 2 Çünkü bu halk, 2 ‹‹O başımıza neler geleceğini görmüyor›› dedi.
5 ‹‹Ey Yeremya, 2 İnsanlarla yarışa girip yoruldunsa, 2 Atlarla nasıl yarışacaksın? 2 Güvenli bir ülkede sendelersen, 2 Şeria çalılıklarıyla nasıl başa çıkacaksın?
6 Kardeşlerin, öz ailen bile sana ihanet etti, 2 Arkandan seslerini yükselttiler. 2 Yüzüne karşı olumlu konuşsalar bile onlara güvenme.
7 Evimi terk ettim, 2 Mirasımı reddettim, 2 Sevgilimi düşmanlarının eline verdim.
8 Mirasım karşımda 2 Ormandaki aslan gibi oldu; 2 Kükreyip üzerime saldırdı. 2 Bu yüzden ondan nefret ediyorum.
9 Mirasım sırtlan ya da yırtıcı kuş mu oldu karşımda? 2 Çevresindeki yırtıcı kuşlar saldırıyor ona. 2 Gidin, bütün yabanıl hayvanları toplayıp getirin, 2 Yiyip bitirsinler onu.
10 Pek çok çoban bağımı bozdu, 2 Tarlamı çiğnedi, 2 Güzelim tarlamı ıssız çöle döndürdü.
11 Onu viraneye çevirdiler, 2 Önümde viran olmuş ağlıyor; 2 Bütün ülke viran olmuş, 2 Yine de aldıran yok.
12 Çöldeki çıplak tepelere 2 Yıkıcılar geldi. 2 RABbin kılıcı ülkeyi 2 Bir uçtan bir uca yiyip bitiriyor. 2 Kimse kavuşmayacak esenliğe.
13 Halkım buğday ekip diken biçti, 2 Emek verip yarar görmedi. 2 RABbin kızgın öfkesi yüzünden 2 Ürününüzden utanacaksınız.››
14 RAB diyor ki, ‹‹Halkım İsraile verdiğim mülke el koyan bütün kötü komşularımı ülkelerinden söküp atacak, Yahuda halkını da atacağım.
15 Hepsini söküp attıktan sonra Yahudaya yine acıyacak, her birini kendi mülküne, kendi ülkesine geri getireceğim.
16 Halkıma Baalın adıyla ant içmeyi öğrettiler. Bunun gibi, halkımın yolunda yürümeyi ve ‹RABbin varlığı hakkı için› diyerek benim adımla ant içmeyi de iyice öğrenirlerse, halkımın arasında sağlam yerleri olacak.
17 Ama kulak asmayan her ulusu kökünden söküp atacak, yok edeceğim›› diyor RAB.