1 Hřích Judův napsán jest pérem železným, rafijí kamene přetvrdého, vyryt jest na tabuli srdce jejich, a na rozích oltářů vašich,

2 Tak když zpomínají synové jejich na oltáře jejich i háje jejich, pod dřívím zeleným, na pahrbcích vysokých.

3 Ó horo, s tím polem jmění tvé i všecky poklady tvé vydám v rozchvátání, pro hřích výsostí tvých, ve všech končinách tvých.

4 A ty musíš lhůtu dáti z strany sebe dědictví svému, kteréž jsem byl dal tobě, a podrobím tě v službu nepřátelům tvým v zemi, o níž nevíš; nebo jste oheň zanítili v prchlivosti mé, kterýž až na věky hořeti bude.

5 Takto praví Hospodin: Zlořečený ten muž, kterýž doufá v člověka, a kterýž klade tělo za rámě své, od Hospodina pak odstupuje srdce jeho.

6 Nebo bude podobný vřesu na pustině, kterýž necítí, když co přichází dobrého, ale bývá na vyprahlých místech na poušti v zemi slatinné, a v níž se nebydlí.

7 Požehnaný ten muž, kterýž doufá v Hospodina, a jehož naděje jest Hospodin.

8 Nebo podobný bude stromu štípenému při vodách, a při potoku pouštějícímu kořeny své, kterýž necítí, když přichází vedro, ale list jeho bývá zelený, a v rok suchý nestará se, aniž přestává nésti ovoce.

9 Nejlstivější jest srdce nade všecko, a nejpřevrácenější. Kdo vyrozumí jemu?

10 Já Hospodin, kterýž zpytuji srdce, a zkušuji ledví, tak abych odplatil jednomu každému podlé cesty jeho, podlé ovoce skutků jeho.

11 Koroptva škřečí, ale nevysedí. Tak kdož dobývá statku však s křivdou, v polovici dnů svých musí opustiti jej, a naposledy bude bláznem.

12 Místo svatyně naší, stolice slavná Nejvyššího, věčně trvá.

13 Ó naděje Izraelova, Hospodine, všickni, kteříž tě opouštějí, nechť jsou zahanbeni. Kárání má v zemi této nechť jsou zapsána; nebo opustili pramen vod živých, Hospodina.

14 Uzdrav mne, Hospodine, a zdráv budu; vysvoboď mne, a vysvobozen budu, ty jsi zajisté chvála má.

15 Aj, oni říkají mi: Kdež jest to, což předpovídal Hospodin? Nechť již přijde.

16 Ješto jsem já se nevetřel, abych pastýřem byl tvým, a dne bolesti nebylť jsem žádostiv, ty víš. Cožkoli vyšlo z rtů mých, před oblíčejem tvým jest.

17 Nebudiž mi k strachu, útočiště mé jsi v čas trápení.

18 Nechť jsou zahanbeni, kteříž mne stihají, já pak ať nejsem zahanben; nechť se oni děsí, já pak ať se neděsím. Uveď na ně den trápení, a dvojím setřením setři je.

19 Takto řekl Hospodin ke mně: Jdi a postav se v bráně lidu tohoto, skrze kterouž chodívají králové Judští, a skrze kterouž vycházívají, anobrž ve všech branách Jeruzalémských,

20 A rci jim: Slyšte slovo Hospodinovo, králové Judští, i všecken Judo, a všickni obyvatelé Jeruzaléma, kteříž chodíváte skrze brány tyto:

21 Takto praví Hospodin: Vystříhejte se s pilností, abyste nenosili břemen v den sobotní, ani vnášeli skrze brány Jeruzalémské.

22 Ani nevynášejte břemen z domů svých v den sobotní, a žádného díla nedělejte, ale svěťte den sobotní, jakž jsem přikázal otcům vašim.

23 (Však neuposlechli, aniž naklonili ucha svého, ale zatvrdili šíji svou, neposlouchajíce a nepřijímajíce naučení.)

24 Stane se zajisté, jestliže s ochotností mne uposlechnete, dí Hospodin, abyste nenosili břemen skrze brány města tohoto v den sobotní, ale světili den sobotní, nedělajíce v něm žádného díla,

25 Že poberou se skrze brány města tohoto králové i knížata sedící na stolici Davidově, jezdíce na vozích i na koních, oni i knížata jejich, muži Judští a obyvatelé Jeruzalémští, a státi bude toto město až na věčnost.

26 I budou přicházeti z měst Judských a z okolí Jeruzaléma, jakož z země Beniaminovy, tak z roviny, i z té hory, i od poledne, nesouce zápal, a obět i dar s kadidlem, také i díků činění nesouce do domu Hospodinova.

27 Jestliže pak neuposlechnete mne, abyste světili den sobotní, a nenosili břemen, chodíce skrze brány Jeruzalémské v den sobotní, tedy zanítím oheň v branách jeho, kterýžto zžíře paláce Jeruzalémské, a neuhasne.

1 ‹‹Yahudanın günahı demir kalemle yazıldı; 2 Yüreklerinin levhaları, 2 Sunaklarının boynuzları üzerine 2 Elmas uçlu aletle oyuldu.

2 Bol yapraklı her ağacın yanında, 2 Her yüksek tepedeki sunaklarla, 2 Aşera putlarıyla 2 Çocuklarıymış gibi ilgileniyorlar.

3 Ey kırdaki dağım, ülkende işlenen günahlar yüzünden 2 Servetini, bütün hazinelerini 2 Ve puta tapılan yerlerini bırakacağım, yağmalansın.

4 Sana verdiğim mülkü kendi suçunla yitireceksin. 2 Bilmediğin bir ülkede 2 Düşmanlarına köle edeceğim seni. 2 Çünkü öfkemi alevlendirdiniz, 2 Tutuşup sonsuza dek yanacak.››

5 RAB diyor ki, 2 ‹‹İnsana güvenen, 2 İnsanın gücüne dayanan, 2 Yüreği RABden uzaklaşan kişi lanetlidir.

6 Böylesi bozkırdaki çalı gibidir, 2 İyilik geldiği zaman görmeyecek; 2 Kurak çöle, 2 Kimsenin yaşamadığı tuzlaya yerleşecek.

7 ‹‹Ne mutlu RABbe güvenen insana, 2 Güveni yalnız RAB olana!

8 Böylesi su kıyılarına dikilmiş ağaca benzer, 2 Köklerini akarsulara salar. 2 Sıcak gelince korkmaz, 2 Yaprakları hep yeşildir. 2 Kuraklık yılında kaygılanmaz, 2 Meyve vermekten geri durmaz.››

9 Yürek her şeyden daha aldatıcıdır, iyileşmez, 2 Onu kim anlayabilir?

10 ‹‹Ben RAB, herkesi davranışlarına, 2 Yaptıklarının sonucuna göre ödüllendirmek için 2 Yüreği yoklar, düşünceyi denerim.››

11 Yumurtlamadığı yumurtaların üzerinde oturan keklik nasılsa, 2 Haksız servet edinen kişi de öyledir. 2 Yaşamının ortasında serveti onu bırakır, 2 Yaşamının sonunda kendisi aptal çıkar.

12 Tapınağımızın yeri 2 Başlangıçtan yüceltilmiş görkemli bir tahttır.

13 Ey İsrailin umudu RAB, 2 Seni bırakanların hepsi 2 Utanılacak duruma düşecek. 2 Sana sırtını dönenler toprağa yazılacak, 2 Çünkü RABbi, diri su pınarını bıraktılar.

14 Şifa ver bana, ya RAB, 2 O zaman iyi olurum; 2 Kurtar beni, kurtuluş bulurum, 2 Çünkü övgüm sensin.

15 Bana, ‹‹Hani, RABbin sözü nerede? 2 Haydi, gelsin yerine bakalım›› deyip duruyorlar.

16 Senin hizmetinde çoban olmaktan kaçınmadım, 2 Felaket gününü de ben istemedim. 2 Dudaklarımdan çıkan her sözü bilirsin, ya RAB. 2 O söz zaten senin ağzındaydı.

17 Dehşet verme bana, 2 Felaket gününde sığınağım sensin.

18 Bana eziyet edenler utandırılsın, 2 Ama beni utandırma; 2 Onları yılgınlığa düşür, 2 Ama beni düşürme. 2 Felaket gününü getir üzerlerine, 2 Onları iki kat yıkımla ez.

19 RAB bana şöyle dedi: ‹‹Yahuda krallarının girip çıktığı Halk Kapısına ve Yeruşalimin öbür kapılarına git, orada dur.

20 Halka de ki, ‹Ey Yahuda kralları, Yahuda halkı, Yeruşalimde oturup bu kapılardan girenler, RABbin sözünü dinleyin!

21 RAB diyor ki, Şabat Günü yük taşımamaya, Yeruşalim kapılarından içeri bir şey sokmamaya dikkat edin.

22 Şabat Günü evinizden yük çıkarmayın, hiç iş yapmayın. Atalarınıza buyurduğum gibi Şabat Gününü kutsal sayacaksınız.

23 Ne var ki, onlar sözümü dinlemediler, kulak asmadılar. Dikbaşlılık ederek beni dinlemediler, yola gelmek istemediler.

24 Beni iyi dinlerseniz, diyor RAB, Şabat Günü bu kentin kapılarından yük taşımayıp hiç iş yapmayarak Şabat Gününü kutsal sayarsanız,

25 Davutun tahtında oturan krallarla önderler savaş arabalarına, atlara binip Yahuda halkı ve Yeruşalimde yaşayanlarla birlikte bu kentin kapılarından girecekler. Bu kentte sonsuza dek insanlar yaşayacak.

26 Yahuda kentlerinden, Yeruşalim çevresinden, Benyamin topraklarından, Şefeladan, dağlık bölgeden, Negevden gelip RABbin Tapınağına yakmalık sunular, kurbanlar, tahıl sunuları, günnük ve şükran sunuları getirecekler.

27 Ancak beni dinlemez, Şabat Günü Yeruşalim kapılarından yük taşıyarak girer, o günü kutsal saymazsanız, kentin kapılarını ateşe vereceğim. Yeruşalim saraylarını yakıp yok edecek, hiç sönmeyecek ateş.› ››