1 Ó kdo mi to dá, aby hlava má byla vodou, a oči mé pramenem slzí, abych dnem i nocí oplakati mohl zmordovaných dcerky lidu svého.
2 Ó kdo mne postaví na poušti v hospodě pocestných, abych opustil lid svůj, a odešel od nich; nebo všickni jsou cizoložníci, zběř zpronevěřilých,
3 A natahují jazyka svého ke lži jako lučiště své. Zmocnili se na zemi, ale ne k pravdě; nebo ze zlého ve zlé jdou, a mne neznají, praví Hospodin.
4 Každý střez se bližního svého, a ne každému bratru se dověřuj; nebo každý bratr hledí všelijak podtrhnouti, a každý bližní jako utrhač chodí.
5 A jeden každý bližního svého oklamává, a pravdy nemluví; učí jazyk svůj mluviti lež, neprávě činíce, ustávají.
6 Tvůj byt jest u prostřed lidu přelstivého; pro lest nechtějí mne poznati, dí Hospodin.
7 Z té příčiny takto praví Hospodin zástupů: Aj, já přeháněje, pruboval jsem je. Jakž tedy již naložiti mám s dcerou lidu svého?
8 Střela zabíjející jest jazyk jejich, lest mluví. Ústy svými pokojně s bližním svým mluví, ale v srdci svém skládá úklady své.
9 Zdali pro takové věci nemám jich navštíviti? dí Hospodin. Zdaliž nad národem takovým nemá mstíti duše má?
10 Pro tyto hory dám se v pláč a v naříkání, a pro pastviště, kteráž jsou na poušti, v kvílení; nebo popálena budou, tak že nebude žádného, kdo by skrze ně šel, aniž bude slyšán hlas dobytka. Od ptactva nebeského až do hovada všecko se odbéře a odejde.
11 A obrátím Jeruzalém v hromady, příbytek draků, a města Judská obrátím v pustinu, tak že nebude obyvatele.
12 Kdo jest ten muž moudrý, ješto by rozuměl tomu? A k komu mluvila ústa Hospodinova, ješto by oznamoval to, proč zahynouti má tato země, a vypálena býti jako poušť, tak aby nebylo, kdo by skrze ni šel?
13 Nebo praví Hospodin: Proto že opustili zákon můj, kterýž jsem jim předložil, a neposlouchali hlasu mého, aniž chodili za ním,
14 Ale chodili za myšlénkami srdce svého a za Báli, čemuž je naučili otcové jejich:
15 Protož takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já nakrmím je, totiž lid tento, pelynkem, a napojím je vodou jedovatou.
16 Nebo rozptýlím je mezi národy,kterýchž neznali oni, ani otcové jejich, a posílati budu za nimi meč, až je do konce vyhladím.
17 Takto praví Hospodin zástupů: Pilně považte, a svolejte ty, kteréž naříkávají, ať přijdou, a k těm, kteréž jsou vycvičené, pošlete, aby přišly.
18 Nechť pospíší, a dadí se nad námi v naříkání, aby slzy tekly z očí našich, a víčka naše oplývala vodou.
19 Hlas zajisté naříkání slyšeti z Siona: Jak jsme pohubeni! Stydíme se náramně, že jsme ztratili zemi, že boří příbytky naše.
20 Anobrž slyšte, ženy, slovo Hospodinovo, a nechť přijme ucho vaše slovo úst jeho, abyste učily dcerky své naříkání, a jedna každá tovaryšku svou kvílení.
21 Nebo vlezla smrt okny našimi, vešla na paláce naše, aby vyhubila děti z rynků a mládence z ulic.
22 (Mluv i to: Takto dí Hospodin:) A padla mrtvá těla lidská jako hnůj po poli, a jako snopové za žencem, a není žádného, kdo by pochoval.
23 Takto praví Hospodin: Nechlub se moudrý v moudrosti své, ani se chlub silný v síle své, aniž se chlub bohatý v bohatství svém.
24 Ale v tom nechť se chlubí, kdo se chlubí, že rozumí a zná mne, že já jsem Hospodin, kterýž činím milosrdenství, soud i spravedlnost na zemi; nebo v těch věcech líbost mám, dí Hospodin.
25 Aj, dnové jdou, praví Hospodin, v nichž navštívím každého, obřezaného i neobřezaného,
26 Egyptské i Judské, a Idumejské i Ammonitské, a Moábské, i všecky, kteříž v nejzadnějším koutě bydlí na poušti. Nebo ti všickni národové jsou neobřezaní, tolikéž všecken dům Izraelský jest neobřezaného srdce.
1 Keşke başım bir pınar, 2 Gözlerim bir gözyaşı kaynağı olsa! 2 Halkımın öldürülenleri için 2 Ağlasam gece gündüz!
2 Keşke halkımı bırakabilmem, 2 Onlardan uzaklaşabilmem için 2 Çölde konaklayacak bir yerim olsa! 2 Hepsi zina ediyor, 2 Hain bir topluluk!
3 ‹‹Yalan söylemek için ülkede 2 Dillerini yay gibi geriyor, 2 Güçlerini gerçek yolunda kullanmıyorlar. 2 Kötülük üstüne kötülük yapıyor, 2 Beni tanımıyorlar›› diyor RAB.
4 ‹‹Herkes dostundan sakınsın, 2 Kardeşlerinizin hiçbirine güvenmeyin. 2 Çünkü her kardeş Yakup gibi aldatıcı, 2 Her dost iftiracıdır.
5 Dost dostu aldatıyor, 2 Kimse gerçeği söylemiyor. 2 Dillerine yalan söylemeyi öğrettiler, 2 Suç işleye işleye yorgun düştüler.
6 Sen, ey Yeremya, 2 Aldatıcılığın ortasında yaşıyorsun. 2 Aldatıcılıkları yüzünden 2 Beni tanımak istemiyorlar.›› 2 Böyle diyor RAB.
7 Bundan ötürü Her Şeye Egemen RAB diyor ki, 2 ‹‹İşte, onları arıtıp sınayacağım, 2 Halkımın günahı yüzünden 2 Başka ne yapabilirim ki?
8 Dilleri öldürücü bir ok, 2 Hep aldatıyor. 2 Komşusuna esenlik diliyor, 2 Ama içinden ona tuzak kuruyor.
9 Bu yüzden onları cezalandırmayayım mı?›› diyor RAB, 2 ‹‹Böyle bir ulustan öcümü almayayım mı?››
10 Dağlar için ağlayıp yas tutacağım, 2 Otlaklar için ağıt yakacağım. 2 Çöle dönüştüler, 2 Kimse geçmiyor oralardan. 2 Sığırların böğürmesi duyulmuyor, 2 Kuşlar, yabanıl hayvanlar kaçıp gitti.
11 ‹‹Yeruşalimi taş yığını, 2 Çakalların barınağı haline getireceğim. 2 Yahuda kentlerini 2 Kimsenin yaşayamayacağı bir viraneye döndüreceğim.››
12 Hangi bilge kişi buna akıl erdirecek? RABbin seslendiği kişi kim ki, sözünü açıklayabilsin? Ülke neden yıkıldı? Neden kimsenin geçemediği bir çöle dönüştü?
13 RAB, ‹‹Kendilerine verdiğim yasayı bıraktılar, sözümü dinlemediler, yasamı izlemediler›› diyor,
14 ‹‹Onun yerine yüreklerinin inadını, atalarının öğrettiği gibi Baalları izlediler.››
15 Bunun için İsrailin Tanrısı, Her Şeye Egemen RAB diyor ki, ‹‹Bu halka pelinotu yedirecek, zehirli su içireceğim.
16 Onları kendilerinin de atalarının da tanımadığı ulusların arasına dağıtacak, tümünü yok edene dek peşlerine kılıcı salacağım.››
17 Her Şeye Egemen RAB diyor ki, 2 ‹‹İyi düşünün! 2 Ağıt yakan kadınları çağırın gelsinler. 2 En iyilerini çağırın gelsinler.
18 Hemen gelip bizim için ağıt yaksınlar; 2 Gözlerimiz gözyaşı döksün, 2 Gözkapaklarımızdan sular aksın.
19 Siyondan ağlama sesi duyuluyor: 2 ‹Yıkıma uğradık! 2 Büyük utanç içindeyiz, 2 Çünkü ülkemizi terk ettik, 2 Evlerimiz yerle bir oldu.› ››
20 Ey kadınlar, RABbin sözünü dinleyin! 2 Ağzından çıkan her söze kulak verin. 2 Kızlarınıza yas tutmayı, 2 Komşunuza ağıt yakmayı öğretin.
21 Ölüm pencerelerimize tırmandı, 2 Kalelerimize girdi; 2 Sokakları çocuksuz, 2 Meydanları gençsiz bıraktı.
22 Onlara de ki, ‹‹RAB şöyle diyor: 2 ‹İnsan cesetleri gübre gibi, 2 Biçicinin ardındaki demetler gibi toprağa serilecek. 2 Onları toplayacak kimse olmayacak.› ››
23 RAB şöyle diyor: 2 ‹‹Bilge kişi bilgeliğiyle, 2 Güçlü kişi gücüyle, 2 Zengin kişi zenginliğiyle övünmesin.
24 Dünyada iyilik yapanın, 2 Adaleti, doğruluğu sağlayanın 2 Ben RAB olduğumu anlamakla 2 Ve beni tanımakla övünsün övünen. 2 Çünkü ben bunlardan hoşlanırım›› diyor RAB.
25 ‹‹Yalnız bedence sünnetli olanları cezalandıracağım günler geliyor›› diyor RAB.
26 ‹‹Mısır'ı, Yahuda'yı, Edom'u, Ammon'u, Moav'ı, çölde yaşayan ve zülüflerini kesenlerin hepsini cezalandıracağım. Çünkü bütün bu uluslar gerçekte sünnetsiz, bütün İsrail halkı da yürekte sünnetsizdir.››