1 Tedy řekl Hospodin ke mně: Byť se postavil Mojžíš i Samuel před oblíčejem mým, nikoli srdce nemohu míti k lidu tomuto. Pusť je ode mne, a nechť jdou pryč.
2 A řeknou-liť: Kam bychom šli? tedy díš jim: Takto praví Hospodin: Kdo k smrti, na smrt, a kdo k meči, pod meč, a kdo k hladu, k hladu, a kdo k zajetí, do zajetí.
3 Představím zajisté jim to čtvero, dí Hospodin: Meč k zmordování, a psy, aby je rozsmýkali, a ptactvo nebeské i zvěř zemskou, aby je sežrala a zkazila.
4 A musejí se smýkati po všech královstvích země příčinou Manassesa syna Ezechiášova, krále Judského, pro ty věci, kteréž páchal v Jeruzalémě.
5 Nebo kdo by se slitoval nad tebou, Jeruzaléme? A kdo by tě politoval? Aneb kdo by přišel, aby se zeptal, jakť se vede?
6 Tys opustil mne, dí Hospodin, odšels nazpět; protož vztáhnu ruku svou na tebe, abych tě zkazil. Ustal jsem, želeje.
7 Protož přetříbím je věječkou skrze brány země této, na sirobu přivedu a zkazím lid svůj, nebo se od cest svých nenavracují.
8 Větší bude počet vdov jeho než písku mořského. Přivedu na ně, na matky, na mládence zhoubce i v poledne; způsobím to, aby náhle připadli na to město, i budou zděšeni.
9 Zemdlí i ta, kteráž rodívala po sedmerém; vypustí duši svou, zapadne jí slunce ještě ve dne, hanbiti a styděti se bude. Ostatek pak jich vydám pod meč před oblíčejem nepřátel jejich, dí Hospodin.
10 Běda mně, matko má, že jsi mne porodila, muže sváru a muže různice vší zemi. Nepůjčoval jsem jim, aniž mi oni půjčovali, a každý mi zlořečí.
11 I řekl Hospodin: Zdaliž tobě, kterýž pozůstaneš, nebude dobře? Zdaliž nebudu tvým zástupcím u nepřítele v čas trápení a v čas ssoužení?
12 Zdaliž železo poláme půlnoční železo a ocel?
13 Jmění tvé, ó Judo, i poklady tvé vydám v rozchvátání darmo, po všech končinách tvých, a to pro všelijaké hříchy tvé.
14 A způsobím to, že musíš jíti s nepřátely svými do země cizí, když oheň zanícený v prchlivosti mé na vás pálati bude.
15 Ty znáš mne, Hospodine, rozpomeň se na mne, a navštěv mne, a pomsti mne nad těmi, kteříž dotírají na mne. Shovívaje jim, nezachvacuj mne; věz, že snáším pro tebe pohanění.
16 Když se naskytly řeči tvé, snědl jsem je, a měl jsem slovo tvé za radost a potěšení srdce svého, poněvadž jsi ty mne povolal sám, ó Hospodine Bože zástupů.
17 Nesedám v radě posměvačů, aniž pléši; pro přísnost tvou samotný sedám, nebo prchlivostí naplnils mne.
18 Proč má býti bolest má věčná, a rána má smrtelná, kteráž se nechce zhojiti? Proč mi býti máš naprosto jako oklamavatelný, jako vody nestálé?
19 Protož takto praví Hospodin: Jestliže se obrátíš, také tě zase obrátím, abys stál před oblíčejem mým; oddělíš-li věc drahou od ničemné, jako ústa má budeš. Nechť se oni obrátí k tobě, ty pak neobracej se k nim.
20 Nebo jsem tě postavil proti lidu tomuto jako zed měděnou pevnou. Kteříž bojovati budou proti tobě, ale neodolají tobě; nebo já jsem s tebou, abych tě vysvobozoval a vytrhoval, dí Hospodin.
21 Vytrhnu tě zajisté z rukou nešlechetníků, a vykoupím tě z ruky násilníků.
1 RAB bana dedi ki, ‹‹Musayla Samuel önümde durup yalvarsalar bile, bu halka acımayacağım; kov onları önümden, gitsinler!
2 Sana, ‹Nereye gidelim?› diye sorarlarsa de ki, ‹RAB şöyle diyor: ‹‹ ‹Ölüm için ayrılanlar ölüme, 2 Kılıç için ayrılanlar kılıca, 2 Kıtlık için ayrılanlar kıtlığa, 2 Sürgün için ayrılanlar sürgüne.›
3 ‹‹Onların başına dört tür yıkım getirmeye karar verdim›› diyor RAB, ‹‹Öldürmek için kılıcı, paralamak için köpekleri, yiyip bitirmek, yok etmek için yırtıcı kuşlarla yabanıl hayvanları salacağım üzerlerine.
4 Yahuda Kralı Hizkiya oğlu Manaşşenin Yeruşalimde yaptıkları yüzünden bütün yeryüzü krallıklarını dehşete düşüreceğim.
5 ‹‹Kim acıyacak sana, ey Yeruşalim? 2 Kim yas tutacak senin için? 2 Hal hatır sormak için 2 Kim yolundan dönüp sana gelecek?
6 Sen beni reddettin›› diyor RAB, 2 ‹‹Gerisingeri gidiyorsun. 2 Ben de elimi sana karşı kaldıracak, 2 Seni yok edeceğim; 2 Merhamet ede ede yoruldum.
7 Ülkenin kapılarında, 2 Halkımı yabayla savuracak, 2 Çocuksuz bırakacak, yok edeceğim; 2 Çünkü yollarından dönmediler.
8 Dul kadınlarının sayısı denizin kumundan çok olacak. 2 Gençlerinin annelerine 2 Öğle vakti yok ediciyi göndereceğim; 2 Üzerlerine ansızın acı, dehşet salacağım.
9 Yedi çocuklu kadın 2 Bayılıp son soluğunu verecek; 2 Daha gündüzken güneşi batacak, 2 Utandırılıp alçaltılacak. 2 Sağ kalanları düşmanlarının önünde 2 Kılıca teslim edeceğim.›› 2 Böyle diyor RAB.
10 Vay başıma! 2 Herkesle çekişip davacı olayım diye 2 Doğurmuşsun beni, ey annem! 2 Ne ödünç aldım, ne de verdim, 2 Yine de herkes lanet okuyor bana.
11 RAB şöyle dedi: 2 ‹‹Kuşkun olmasın, iyilik için seni özgür kılacağım, 2 Yıkım ve sıkıntı zamanında 2 Düşmanlarını sana yalvartacağım.
12 ‹‹Demiri, kuzeyden gelen demiri 2 Ya da tuncu kimse kırabilir mi?
13 Ülkende işlenen günahlar yüzünden 2 Servetini de hazinelerini de karşılıksız, 2 Çapul malı olarak vereceğim.
14 Bilmediğin bir ülkede 2 Düşmanlarına köle edeceğim seni. 2 Çünkü size karşı öfkem 2 Ateş gibi tutuşup yanacak.›› ‹‹Geçireceğim›› (bkz. 17:4).
15 Sen bilirsin, ya RAB, 2 Beni anımsa, beni kolla. 2 Bana eziyet edenlerden öcümü al. 2 Sabrınla beni canımdan etme, 2 Senin uğruna aşağılandığımı unutma.
16 Sözlerini bulur bulmaz yuttum, 2 Bana neşe, yüreğime sevinç oldu. 2 Çünkü seninim ben, 2 Ya RAB, Her Şeye Egemen Tanrı!
17 Eğlenenlerin arasında oturmadım, 2 Onlarla sevinip coşmadım. 2 Elin üzerimde olduğu için 2 Tek başıma oturdum, 2 Çünkü beni öfkeyle doldurmuştun.
18 Neden sürekli acı çekiyorum? 2 Neden yaram ağır ve umarsız? 2 Benim için aldatıcı bir dere, 2 Güvenilmez bir pınar mı olacaksın?
19 Bu yüzden RAB diyor ki, 2 ‹‹Eğer dönersen seni yine hizmetime alırım; 2 İşe yaramaz sözler değil, 2 Değerli sözler söylersen, 2 Benim sözcüm olursun. 2 Bu halk sana dönecek, 2 Ama sen onlara dönmemelisin.
20 Bu halkın karşısında 2 Sağlamlaştırılmış tunç bir duvar kılacağım seni; 2 Seninle savaşacak ama yenemeyecekler, 2 Çünkü yardım etmek, kurtarmak için 2 Ben seninleyim›› diyor RAB.
21 ‹‹Seni kötünün elinden kurtaracak, 2 Acımasızın avucundan kurtaracağım.››