1 Shromažďte se, synové Beniaminovi, z prostředku Jeruzaléma, a v Tekoa trubte trubou, a nad Betkarem vyzdvihněte korouhev; nebo viděti zlé od půlnoci, a potření veliké.
2 Panně krásné a rozkošné připodobnil jsem byl dceru Sionskou.
3 Ale přitáhnou k ní pastýři s stády svými, rozbijí proti ní stany vůkol, spase každý místo své.
4 Vyzdvihněte proti ní válku, vstaňte a přitrhněme o poledni. Běda nám, že pomíjí den, že se roztáhli stínové večerní.
5 Vstaňte a přitrhněme v noci, a zkazme paláce její.
6 Takto zajisté praví Hospodin zástupů: Nasekejte dříví, a zdělejte proti Jeruzalému náspy. Toť jest to město, kteréž navštíveno býti musí; což ho koli, jen nátisk jest u prostřed něho.
7 Jakož studnice vypryšťuje vodu svou, tak ono vypryšťuje zlost svou. Nátisk a zhoubu slyšeti v něm před oblíčejem mým ustavičně, bolest i bití.
8 Usmysl sobě, ó Jeruzaléme, aby se neodloučila duše má od tebe, abych tě neobrátil v pustinu, v zemi nebydlitelnou.
9 Takto praví Hospodin zástupů: Jistě paběrovati budou jako vinný kmen ostatek Izraele, říkajíce: Sahej rukou svou jako ten,kterýž víno zbírá do putny.
10 Komuž mluviti budu, a kým osvědčovati, aby slyšeli? Aj, neobřezané jsou uši jejich, tak že nemohou pozorovati; aj, slovo Hospodinovo mají v posměchu, a nemají líbosti v něm.
11 Protož plný jsem prchlivosti Hospodinovy, ustal jsem, drže ji v sobě. Vylita bude i na maličké vně, spolu i na shromáždění mládenců, ovšem pak muž s ženou jat bude, stařec s kmetem.
12 A dostanou se domové jejich jiným, též pole i ženy, když vztáhnu ruku svou na obyvatele této země, dí Hospodin.
13 Od nejmenšího zajisté z nich, až do největšího z nich, všickni napořád vydali se v lakomství, anobrž od proroka až do kněze všickni napořád provodí faleš.
14 A hojí potření dcery lidu mého povrchu, říkajíce: Pokoj, pokoj, ješto není žádného pokoje.
15 Styděli-liž se pak co proto, že ohavnost páchali? Aniž se lid co styděl, aniž jich proroci k zahanbení přivesti uměli. Protož padnou mezi padajícími; v čas, v němž je navštívím, klesnou, praví Hospodin.
16 Když takto říkával Hospodin: Zastavte se na cestách, a pohleďte, a vyptejte se na stezky staré, která jest cesta dobrá, i choďte po ní, a naleznete odpočinutí duši své, tedy říkávali: Nebudeme choditi.
17 Když jsem pak ustanovil nad vámi strážné, řka: Mějtež pozor na zvuk trouby, tedy říkávali: Nebudeme pozorovati.
18 Protož slyšte, ó národové, a poznej, ó shromáždění, co se děje mezi nimi.
19 Slyš, ó země: Aj, já uvedu zlé na lid tento, ovoce myšlení jejich, proto že nepozorují slov mých, ani zákona mého, ale jím pohrdají.
20 K čemuž mi kadidlo z Sáby přichází, a vonná třtina výborná z země daleké? Zápalů vašich nelibuji sobě, aniž oběti vaše jsou mi příjemné.
21 Protož takto praví Hospodin: Aj, já nakladu lidu tomuto úrazů, a zurážejí se o ně otcové, tolikéž i synové, soused i bližní jeho, a zahynou.
22 Takto praví Hospodin: Aj, lid přitáhne z země půlnoční, a národ veliký povstane od končin země.
23 Lučiště i kopí pochytí, každý ukrutný bude, a neslitují se. Hlas jejich jako moře zvučeti bude, a na koních jezditi budou, zšikovaní jako muž k boji, proti tobě, ó dcero Sionská.
24 Jakž uslyšíme pověst o něm, opadnou ruce naše; ssoužení zachvátí nás, a bolest jako rodičku.
25 Nevycházejte na pole, a na cestu nechoďte; nebo meč nepřítele a strach jest vůkol.
26 Ó dcero lidu mého, přepaš se žíní, a válej se v popele. Vydej se v kvílení, jako po synu jednorozeném, v kvílení přehořké; nebo náhle přitáhne zhoubce na nás.
27 Dal jsem tě za věži v lidu tvém, a za baštu, abys spatřoval a zkušoval cesty jejich.
28 Všickni jsou z zarputilých nejzarputilejší, chodí jako utrhač, jsou ocel a železo, všickni napořád zhoubcové jsou.
29 Prahnou měchy, od ohně mizí olovo, nadarmo ustavičně přepaluje zlatník; nebo zlé věci nemohou býti odděleny.
30 Stříbrem falešným nazovou je, nebo Hospodin zavrhl je.
1 ‹‹Güvenliğiniz için kaçın, ey Benyamin halkı! 2 Yeruşalimden kaçın! 2 Tekoada boru çalın! 2 Beythakkereme bir işaret koyun. 2 Çünkü kuzeyden bir felaket, 2 Büyük bir yıkım gelecek gibi görünüyor.
2 Siyon kızını, o güzel, narin kızı yok edeceğim.
3 Çobanlar sürüleriyle ona geliyor, 2 Çevresinde çadırlarını kuracaklar. 2 Herkes kendi sürüsünü otlatacak.››
4 ‹‹Yeruşalime karşı savaş hazırlığı yapın! 2 Kalkın, öğleyin saldırıya geçelim! 2 Vay halimize, gün kararıyor! 2 Akşamın gölgeleri gitgide uzuyor.
5 Haydi, gece saldırıya geçelim, 2 Kentin kalelerini yerle bir edelim.››
6 Her Şeye Egemen RAB diyor ki, 2 ‹‹Ağaçları kesin, 2 Yeruşalime karşı kuşatma rampaları yapın. 2 Bu kent cezalandırılmalı, 2 İçinde zorbalıktan başka bir şey yok.
7 Kuyu suyunu nasıl taze tutuyorsa, 2 Yeruşalim de kötülüğünü öyle taze tutuyor. 2 Şiddet ve yıkım yankılanıyor orada, 2 Karşımda hep hastalık ve yaralar var.
8 Uyarılara kulak ver, ey Yeruşalim! 2 Yoksa seni bırakacağım, 2 Seni bir viraneye, 2 Oturulmaz bir ülkeye çevireceğim.››
9 Her Şeye Egemen RAB diyor ki, 2 ‹‹Asmadan nasıl üzüm toplanırsa, 2 İsrail halkından geride kalanları da öyle toplayacaklar. 2 Üzüm toplayan biri gibi 2 Elini yine asma dallarına uzat.››
10 İşitsinler diye kiminle konuşayım, 2 Kimi uyarayım? 2 Kulakları tıkalı, işitemiyorlar. 2 RABbin sözünü aşağılıyor, 2 Ondan hoşlanmıyorlar.
11 Bu yüzden RABbin öfkesiyle doluyum, 2 Kendimi tutmaktan yoruldum. 2 ‹‹Sokaktaki çocukların, 2 Toplanan gençlerin üzerine boşalt öfkeni. 2 Nasıl olsa karı da koca da, 2 Yaşlı da yıllarca yaşamış olan da kurtulamayacak.
12 Evleri, tarlaları, karıları 2 Başkalarına verilecek, 2 Çünkü ülkede yaşayanlara karşı 2 Elimi kaldıracağım›› diyor RAB.
13 ‹‹Küçük büyük herkes kazanç peşinde, 2 Peygamberler, kâhinler, hepsi halkı aldatıyor.
14 Esenlik yokken, 2 ‹Esenlik, esenlik› diyerek 2 Halkımın yarasını sözde iyileştirdiler.
15 Yaptıkları iğrençliklerden utandılar mı? 2 Hayır, ne utanması? 2 Kızarıp bozarmanın ne olduğunu bile bilmiyorlar. 2 Bu yüzden onlar da düşenlerin arasında yer alacak, 2 Onları cezalandırdığımda sendeleyip düşecekler›› diyor RAB.
16 RAB diyor ki, 2 ‹‹Yol kavşaklarında durup bakın, 2 Eski yolları sorun, 2 İyi yol nerede, öğrenin, 2 O yolda yürüyün, 2 Canlarınız rahata kavuşur. 2 Ama onlar, ‹O yolda yürümeyiz› dediler.
17 Size bekçiler atayıp, 2 ‹Boru sesini dinleyin› dedim, 2 Ama onlar, ‹Dinlemeyiz› dediler.
18 Bundan ötürü, ey uluslar, 2 Başlarına neler geleceğini işitin! 2 Sen de anla, ey topluluk!
19 Dinle, ey yeryüzü! 2 Bu halkın üzerine felaket, 2 Kendi kurduğu düzenin sonucunu getirmek üzereyim. 2 Çünkü sözlerime kulak asmadılar, 2 Kutsal Yasamı reddettiler.
20 Neden bana Sabadan günnük, 2 Uzak bir ülkeden güzel kokulu kamış getiriliyor? 2 Yakmalık sunularınızı kabul etmiyorum, 2 Kurbanlarınızdan hoşnut değilim.››
21 Bu yüzden RAB diyor ki, 2 ‹‹Bu halkın önüne tökezler koyacağım, 2 Babalar da oğullar da 2 Tökezleyip birlikte düşecek, 2 Komşu dostuyla birlikte yok olacak.››
22 RAB diyor ki, 2 ‹‹İşte kuzeyden bir ordu geliyor. 2 Dünyanın uçlarından 2 Büyük bir ulus harekete geçiyor.
23 Yay, pala kuşanmışlar, 2 Gaddar ve acımasızlar. 2 Atlara binmiş gelirken, 2 Kükreyen denizi andırıyor sesleri. 2 Savaşa hazır savaşçılar 2 Karşına dizilecekler, ey Siyon kızı!››
24 Haberlerini aldık, 2 Ellerimizde derman kalmadı. 2 Doğuran kadın gibi 2 Üzüntü, sancı sardı bizi.
25 Kırlara çıkmayın, 2 Yolda yürümeyin! 2 Düşmanın kılıcı orada, 2 Her yer dehşet içinde.
26 Ey halkım, çula sarın, 2 Kül içinde yuvarlan. 2 Biricik oğul için yas tutar gibi 2 Acı acı dövün. 2 Çünkü yok edici ansızın gelecek üzerimize.
27 ‹‹Seni halkımı deneyesin diye atadım, 2 Öyle ki, onları tanıyıp yollarını sınayasın.
28 Hepsi de çok dikbaşlı, 2 Onu bunu çekiştirerek dolaşan insanlardır, 2 Tunç kadar, demir kadar katıdırlar. 2 Hepsi baştan çıkmıştır.
29 Körük üfürdükçe üfürüyor, 2 Kurşunu ateşte eritiyor, 2 Ama boşunadır yapılan işlem, 2 Çünkü kötüler arınmıyor.
30 Onlara gümüş artığı denecek, 2 Çünkü RAB onları reddetti.››