1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.13 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?16 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

1 "Mano kvėpavimas nusilpo, dienos trumpėja, kapai paruošti man.2 Mane apspito išjuokėjai, mano akys pavargo bežiūrėdamos į juos.3 Tu pats laiduok už mane, nes kas kitas paduos man ranką?4 Tu paslėpei supratimą nuo jų širdžių, todėl jų neišaukštinsi.5 Kas pataikauja savo draugams, to vaikai nesidžiaugs laimikiu.6 Jis padarė mane priežodžiu žmonėms, visi spjaudo man į veidą.7 Mano akys aptemo nuo sielvarto, mano kūnas kaip šešėlis.8 Teisieji pasibaisės tuo, o nekaltieji pakils prieš veidmainius.9 Teisusis laikysis savo kelio, o tas, kurio rankos švarios, stiprės ir stiprės.10 Ateikite jūs visi dar kartą, nes tarp jūsų nerandu nė vieno išmintingo.11 Mano dienos praėjo; sumanymai ir mano širdies siekiai sudužo.12 Jie naktį padarė diena, tačiau trūksta šviesos tamsoje.13 Ko gi aš dar laukiu? Mano namai yra kapas; aš savo guolį pasiklojau tamsoje.14 Sugedimą aš vadinu tėvu, o kirmėles­motina ir seserimi.15 Kur yra mano viltis? Kas pamatys, kuo viliuosi?16 Ji nueis su manimi į gelmes ir ilsėsis su manimi dulkėse".