1 Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
2 Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
3 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
4 Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
5 Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
6 Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
7 Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
8 Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
9 Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
10 Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
11 I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
12 Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
13 Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
14 Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
15 A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
16 Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
17 Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
18 Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
19 Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
20 Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
21 Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
22 Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
23 Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
24 Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
25 Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
26 Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
27 Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
28 Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
29 Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
30 Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
31 Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
32 Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
33 Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
34 Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
35 Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
36 Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
37 Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
38 Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
39 Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
40 Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?
41 Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
1 Viešpats atsiliepė Jobui iš audros ir tarė:
2 "Kas aptemdo patarimą neprotingais žodžiais?
3 Susijuosk dabar kaip vyras; Aš klausiu tave, o tu atsakyk man.
4 Kur buvai, kai Aš dėjau žemės pamatus? Atsakyk, jei supranti.
5 Ar žinai, kas nustatė jos dydį, kas ją išmatavo?
6 Ant ko pritvirtintas jos pamatas arba kas padėjo jos kertinį akmenį,
7 kai kartu giedojo ryto žvaigždės ir šaukė iš džiaugsmo visi Dievo sūnūs?
8 Kas uždarė jūros duris, kai ji veržėsi, tarsi išeidama iš įsčių?
9 Aš aprengiau ją debesimis lyg drabužiu ir apsupau tamsa lyg vystyklais,
10 kai jai paskyriau ribas, įdėjau skląstį bei duris
11 ir pasakiau: ‘Iki čia ateisi, ne toliau; čia sustos tavo puikiosios bangos’.
12 Ar kada nors savo gyvenime įsakei rytui ir nurodei aušrai jos vietą,
13 kad ji, pasiekus žemės pakraščius, nukratytų nedorėlius nuo jos?
14 Žemė keičiasi kaip molis po antspaudu, susiklosto kaip drabužis.
15 Nedorėliams saulė nebešviečia, jų pakelta ranka sulaužoma.
16 Ar kada pasiekei jūros šaltinius ir vaikštinėjai tyrinėdamas gelmes?
17 Ar mirties vartai tau buvo atverti, ar matei mirties šešėlio duris?
18 Ar išmatavai žemės platybes? Atsakyk, jei visa tai žinai.
19 Kur yra kelias į šviesą, kur gyvena tamsa?
20 Ar gali pasiekti jų ribas ir surasti taką į jų namus?
21 Aišku, tu žinai, nes tada jau buvai gimęs ir gyveni nuo amžių!
22 Ar buvai nuėjęs į sniego sandėlius ir sandėlius krušos,
23 kurią laikau sielvarto metui, karo ir kovos dienai?
24 Kur yra kelias, kuriuo ateina šviesa ir iš kur pakyla žemėje rytys?
25 Kas nustatė lietui ir žaibui kryptį,
26 kad lytų negyvenamose vietose, dykumose, kur nėra žmonių,
27 drėkintų tuščią ir apleistą žemę, kad želtų žolė?
28 Ar lietus turi tėvą? Kas pagimdė rasos lašus?
29 Kur gimė ledas? Kas pagimdė šerkšną po dangumi?
30 Kodėl vanduo sukietėja į akmenį ir gelmių paviršius užšąla?
31 Ar gali surišti Sietyno raiščius ir atrišti Oriono?
32 Ar gali liepti užtekėti Zodiakui ir Grįžulo ratams jų laiku?
33 Ar pažįsti dangaus nuostatus ir gali juos pritaikyti žemei?
34 Ar gali įsakyti debesiui, kad jo srovės išsilietų ant tavęs?
35 Ar gali pasiųsti žaibus, kad jie išeitų, sakydami: ‘Štai mes čia’?
36 Kas įdėjo išmintį į širdį ir davė supratimą protui?
37 Kas gali suskaičiuoti debesis? Kas gali uždaryti dangaus indus,
38 kai dulkės tampa purvu ir grumstai sulimpa?
39 Ar gali sumedžioti liūtei grobį ir pasotinti jos jauniklius,
40 gulinčius olose ir lindynėse?
41 Kas paruošia varnui peną, kai jo jaunikliai šaukiasi Dievo, klaidžiodami be maisto?"