1 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?

2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.

3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:

4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.

5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.

6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.

7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.

8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,

9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,

10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,

11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,

12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,

13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.

14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.

15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.

16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.

17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.

18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.

19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.

20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.

21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.

22 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.

23 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.

24 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.

25 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.

26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.

27 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.

1 "Šauk, jei kas nors tau atsakys. Į kurį iš šventųjų kreipsies?

2 Kvailį sunaikina pyktis, ir prastuolis žūva dėl pavydo.

3 Aš mačiau kvailį, kuris suleido šaknis, tačiau tuoj pat prakeikiau jo buveinę.

4 Jo vaikai nėra saugūs; jie yra mušami vartuose, ir niekas jų neišgelbsti.

5 Alkanas suvalgo jų derlių, erškėčiai nekliudo jam pasiimti. Plėšikas praryja jo nuosavybę.

6 Vargas neiškyla iš dulkių ir bėda neišauga iš žemės.

7 Tačiau žmogus gimęs vargti, kaip paukštis skrajoti.

8 Aš ieškočiau Dievo ir patikėčiau savo bylą Jam,

9 kuris daro didelių, neištiriamų ir nuostabių dalykų be skaičiaus.

10 Jis duoda žemei lietaus ir siunčia vandens laukams.

11 Jis pakelia pažemintus ir liūdinčius nuramina.

12 Gudriųjų sumanymus Jis paverčia niekais, todėl jų darbai nesėkmingi.

13 Jis sugauna gudriuosius jų pačių klastose, ir sukčių sumanymai nueina niekais.

14 Dienos metu jie susiduria su tamsa ir vidudienį vaikšto apgraibomis kaip naktį.

15 Jis išgelbsti vargšą nuo kardo, nuo jų kalbų ir stipriųjų rankos.

16 Vargšas turi viltį, o neteisybei užčiaupiama burna.

17 Laimingas žmogus, kurį Dievas pamoko, todėl nepaniekink Visagalio drausmės.

18 Jis sužeidžia, bet ir aptvarsto, Jis sumuša, tačiau ir pagydo.

19 Jis išgelbės tave iš šešių nelaimių, o septintoje pikta nepalies tavęs.

20 Bado metu Jis išpirks tave iš mirties, o kare­nuo kardo jėgos.

21 Tavęs nepalies liežuvių plakimai ir nebaugins gresiantis sunaikinimas.

22 Sunaikinimo ir bado metu tu juoksiesi, laukinių žvėrių nebijosi.

23 Lauko akmenys bus tavo sąjungininkai, o laukiniai žvėrys bus taikoje su tavimi.

24 Tu patirsi, kad tavo palapinė bus saugi, tu lankysiesi savo buveinėje ir nenusidėsi.

25 Tu patirsi, kad tavo sėkla bus gausi, o tavo palikuonys kaip žolė lankoje.

26 Tu nueisi į kapą senatvėje, būsi kaip javų pėdai, suvežami savo laiku.

27 Mes tai ištyrėme ir taip yra. Klausyk ir žinok tai savo labui".