24

1 Když nejsou před Všemocným skryty časy, proč ti, kdo ho znají, jeho dny nepostřehnou?

2 Mocní posouvají mezníky, pasou uchvácené stádo,

3 odvádějí osla sirotkům a vdově berou býka do zástavy,

4 ubožáky odstrkují z cesty; musejí se skrývat všichni utištění v zemi.

5 Ti jsou jak divocí oslové v poušti: vycházejí za svou prací, za úsvitu hledají si pokrm, v pustině hledají chléb pro omladinu.

6 Sklízejí z pole, jež není jejich, oberou vinici svévolníka.

7 Nocují nazí, protože nemají oděv ani přikrývku v chladu;

8 prudkými horskými dešti promočeni nemají útočiště, ke skále se tisknou.

9 Tamti uchvacují sirotka od prsu, vymáhají zástavu od utištěného.

10 Tito chodí nazí, bez oděvu, hladoví snášejí cizím snopy;

11 mezi jejich zídkami lisují olej, šlapou ve vinných lisech a mají žízeň,

12 ston umírajících zaznívá z města, prokláni volají o pomoc. Avšak tyto nepatřičnosti Bůh nepůsobí.

13 Tamti se bouří proti světlu, neznají se k Božím cestám, nesetrvávají na jeho stezkách.

14 Za světla povstává vrah a vraždí utištěného ubožáka, i v noci se plíží jako zloděj.

15 Též oko cizoložníka se drží v přítmí, říká: »Nikdo mě nespatří«, tvář si zahaluje rouškou.

16 Za tmy se do domů vloupávají, za dne se zamykají, o světle nechtějí vědět.

17 Jim všem je jitro šerem smrti, s hrůzami šeré smrti se znají.

18 Takového rychle vezme voda, jeho úděl na zemi je zlořečený, neobrací se na cestu do vinic.

19 Suchopár a žár pohlcuje sněhové vody a podsvětí ty, kdo hřeší.

20 Ať na něho zapomene i matčino lůno, ať si na něm pochutnají červi; nebude ho nikdy vzpomenuto. Podlost bude roztříštěna jako dřevo.

21 Odírá neplodnou, která nerodí, a vdově neprokáže dobrodiní.

22 I vznešené zachovává Bůh svou mocí; povstane-li, nikdo si není životem jist.

23 Dopřává člověku bezpečí a on se má oč opřít, ale oči má upřené na jejich cesty.

24 Nakrátko jsou povýšeni a už zanikají, sehnuti jsou jako ti, co hynou, vadnou jako vršky klasů.

25 Není tomu tak? Kdo obviní mě ze lži? Kdo moji řeč za nic nemá?"