27

1 Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto:

2 "Jakože živ je Bůh, on upírá mi právo, Všemocný naplnil hořkostí mou duši.

3 Ale dokud budu dýchat, dokud Boží dech bude v mých chřípích,

4 mé rty nevysloví podlost a můj jazyk nebude hovořit lstivě.

5 Jsem dalek toho prohlásit vás za spravedlivé, dokud nezhynu, své bezúhonnosti se nevzdám,

6 setrvám ve spravedlnosti a neochabnu, srdce nebude mě hanět za žádný můj den.

7 Můj nepřítel však ať je na tom jako svévolník, a ten, kdo proti mně povstává, jako bídák.

8 Jakou naději na zisk má rouhač, vezme-li mu Bůh život?

9 Bude Bůh poslouchat jeho křik, až bude v tísni?

10 Najde blaho ve Všemocném, bude přivolávat Boha v každém čase?

11 Chci vás poučit o Boží moci, netajit, jak tomu je s Všemocným.

12 Hle, sami jste to všichni uzřeli, proč se tedy oddáváte přeludům?

13 Toto je před Bohem úděl člověka svévolného, dědictví ukrutníků, jež dostanou od Všemocného:

14 Rozmnoží-li se jejich synové, přijde na ně meč, jejich potomci se nenasytí chlebem;

15 ty co vyváznou, ty pohřbí smrt, jejich vdovy nebudou je oplakávat.

16 Kdyby někdo nakupil stříbra jak prachu a navršil oděvů jak hlíny,

17 co navrší, to oblékne spravedlivý a stříbro připadne nevinnému.

18 Svůj dům postavil jako mol, jako chatrč, kterou si udělal hlídač.

19 Boháč ulehne a už se nesebere, než rozevře oči, nebude tu.

20 Hrůzy ho dostihnou jako příval vod, vichřice ho zachvátí v noci,

21 odnese ho východní vítr a bude pryč, vichr jej odvane z jeho místa.

22 Tím ho Bůh postihne nelítostně, před jeho rukou bude marně prchat.

23 Budou nad ním tleskat rukama a ušklíbnou se nad místem, kde býval."