A Palavra de Deus
51 Amen, amen, pravím vám, kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky."
1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.
3 Pokořoval tě a nechal tě hladovět, potom ti dával jíst manu, kterou jsi neznal a kterou neznali ani tvoji otcové. Tak ti dával poznat, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst.
35 učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk.
36 Podal jsi mi štít své spásy, tvoje pravice mě podepírá, tvá mírnost mé síly rozmnožila.
3 I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo.
18 Však to, co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje.
19 Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky.
89 Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.
11 Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit.
16 Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti,
8 Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě.
1 Vlídná odpověď odvrací rozhořčení, kdežto slovo, které ubližuje, popouzí k hněvu.
3 Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.
3 On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech
12 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.
28 Ale on řekl: "Blaze těm, kteří slyší slovo Boží a zachovávají je."
22 Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe!
22 Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe!
23 Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled;
24 podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá.
20 Nitro člověka se sytí ovocem úst, sytí je úroda rtů.
21 V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá, nají se jeho plodů.
130 Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti.
14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
31 Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
16 Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti,
17 aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.
22 Když byl pak vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl.
4 On však odpověděl: "Je psáno: 'Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.'"
4 Ježíš mu řekl: "Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem 'ale každým slovem Božím."
24 A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále.
38 Kdo věří ve mne, 'proud živé vody poplyne z jeho nitra', jak praví Písmo."
17 Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.
18 Někdo tlachá, jako by probodával mečem, kdežto jazyk moudrých hojí.
2 Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo.
41 A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo.
9 Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova.
2 a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení;
9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.
10 Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení,
25 Obavy lidské srdce tíží, ale dobré slovo vrací radost.
21 A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.
105 Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.
36 Na všechny padl úžas a říkali si navzájem: "Jaké je to slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vyjdou!"
11 Ústa spravedlivého jsou zdrojem života, kdežto v ústech svévolníků se skrývá násilí.
5 Všechna Boží řeč je protříbená, on je štítem těch, kteří se k němu utíkají.
31 Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: "Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.
24 Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a neopodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.
36 Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu.
37 Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen."
23 Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.
30 S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu,
3 Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, můžeme tak řídit celé jejich tělo.
4 Nebo si představte lodi: Jsou tak veliké a jsou hnány prudkými větry, ale malé kormidlo je řídí, kamkoli kormidelník chce.
5 Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les!
6 I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem.
7 Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem,
8 ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu.
4 Neboť slovo Hospodinovo je přímé, v každém svém díle je věrný.
6 Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst.
34 Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví.
3 Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného.
16 Jakmile se objevila tvá slova, pozřel jsem je. Tvá slova mi byla veselím a radostí srdce. Nazývají mě tvým jménem, Hospodine, Bože zástupů.
17 Přijměte také 'přílbu spasení' a 'meč Ducha, jímž je slovo Boží'.
35 Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
4 Přichází den strachu, já však doufám v tebe.
8 Tráva usychá, květ vadne, ale slovo Boha našeho je stálé navěky."
6 Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup.
31 Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: "Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.
32 Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými."
160 To hlavní v tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný.
12 Pojďte, synové, poslyšte mě, vyučím vás Hospodinově bázni.
13 Jak je tomu s mužem, který si oblíbil život, jenž miluje dny, v nichž by užil dobra?
29 Nnení mé slovo jako oheň, je výrok Hospodinův, jako kladivo tříštící skálu?"