1 Men hør nu, Job, på min tale og lytt til alle mine ord!
2 Se, jeg har åpnet mine leber, allerede taler min tunge i min munn.
3 Ærlige og opriktige er mine ord, og hvad jeg vet, skal mine leber uttale likefrem.
4 Guds Ånd har skapt mig, og den Allmektiges ånde holder mig live.
5 Hvis du kan, så svar mig! Rust dig mot mig, tred frem!
6 Se, jeg er din like for Gud, også jeg er dannet av ler.
7 Redsel for mig skal ikke overvelde dig, og min myndighet ikke tynge dig.
8 Sannelig, du har sagt i mitt nærvær, så lød dine ord som jeg hørte:
9 Ren er jeg, uten brøde, plettfri er jeg og fri for misgjerning;
10 men Gud søker grunn til fiendskap mot mig, han akter mig for sin uvenn;
11 han setter mine føtter i stokken og vokter på alle mine veier.
12 Nei, i dette har du ikke rett, svarer jeg dig; Gud er jo større enn et menneske.
13 Hvorfor går du i rette med ham? Han svarer jo ikke et eneste ord.
14 Men én gang taler Gud, ja to ganger hvis mennesket ikke akter på det.
15 I drøm, i nattlig syn, når dyp søvn faller på menneskene, når de slumrer på sitt leie,
16 da åpner han deres ører og trykker sitt segl på advarselen til dem,
17 for å få mennesket til å la sin gjerning fare og for å utrydde overmotet hos mannen,
18 for å berge hans sjel fra graven og hans liv fra å rammes av det drepende spyd.
19 Mennesket tuktes også med smerter på sitt leie, og en stadig uro går gjennem marg og ben.
20 Han vemmes ved brød og hans sjel ved lekker mat.
21 Hans kjøtt tæres bort, så en ikke ser det mere, og hans ben, som en før ikke så, ligger bare;
22 hans sjel kommer nær til graven og hans liv til dødens engler.
23 Er det da hos ham en engel, en tolk, en av tusen, som forkynner mennesket dets rette vei,
24 da ynkes Gud over ham og sier: Fri ham fra å fare ned i graven! Jeg har fått løsepenger.
25 Hans kropp blir da frodigere enn i ungdommen, han blir atter som i sin ungdoms dager.
26 Han beder til Gud, og han er ham nådig; han ser Guds åsyn med jubel, og han gir mennesket dets rettferdighet tilbake.
27 Han synger for menneskene og sier: Jeg hadde syndet og gjort det rette kroket, men han gjengjeldte mig det ikke;
28 han har fridd min sjel fra å fare ned i graven, og mitt liv ser lyset med lyst.
29 Se, alt dette gjør Gud to ganger, ja tre, mot en mann
30 for å frelse hans sjel fra graven, så han omstråles av de levendes lys.
31 Gi akt, Job, hør på mig! Ti, så jeg får tale.
32 Har du ord, så svar mig, tal! Jeg vil gjerne gi dig rett.
33 Hvis ikke, så hør du på mig! Ti, så jeg får lære dig visdom.
1 Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.
2 Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.
3 Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.
4 Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.
5 Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.
6 Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.
7 Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.
8 Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:
9 Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.
10 Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,
11 Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.
12 Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.
13 Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?
14 Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.
15 Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,
16 Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,
17 Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,
18 A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.
19 Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,
20 Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.
21 Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.
22 A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.
23 Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:
24 Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.
25 I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.
26 Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.
27 Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.
28 Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.
29 Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,
30 Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.
31 Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.
32 Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.
33 Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.