1 Og Elihu tok atter til orde og sa:

2 Holder du det for rett, du som har sagt: Jeg er rettferdigere enn Gud,

3 at du sier: Hvad nytter det mig, hvad gagn har jeg av at jeg ikke synder?

4 Jeg vil gi dig svar, og dine venner med dig.

5 Vend ditt øie mot himmelen og se, gi akt på skyene høit over dig!

6 Om du synder, hvad gjør du ham med det? Og er dine overtredelser mange, hvad skade volder du ham?

7 Er du rettferdig, hvad kan du gi ham, hvad mottar han av din hånd?

8 Bare for et menneske, din likemann, kan din ugudelighet ha noget å si, og bare for et menneskebarn din rettferdighet.

9 Over de mange undertrykkelser klager de; de skriker om hjelp mot de mektiges arm.

10 Men ingen sier: Hvor er Gud, min skaper, han som lar lovsanger lyde om natten*, / {* d.e. i ulykkens natt.}

11 han som gir oss forstand fremfor jordens dyr og gjør oss vise fremfor himmelens fugler?

12 Da roper de, uten at han svarer, om hjelp mot de ondes overmot.

13 Ja visselig, Gud hører ikke på tomme ord, den Allmektige akter ikke på slikt.

14 Også når du sier at du ikke ser ham, så ser han nok din sak, og du må bie på ham.

15 Men nu, fordi du ikke gjør det, hjemsøker han dig i sin vrede, og han akter ikke stort på overmodige ord.

16 Og Job oplater sin munn med tom tale; han bruker mange ord i sin uforstand.

1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:

2 Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?

3 Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?

4 Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.

5 Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.

6 Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?

7 Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?

8 Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.

9 Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,

10 Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.

11 On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.

12 Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

13 A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.

14 Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.

15 Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.

16 A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.