Salmos 17

1 *Ein Gebet; von David.Höre, Jehova, die Gerechtigkeit, horche auf mein Schreien; nimm zu Ohren mein Gebet von Lippen ohne Trug! 2 Von deiner Gegenwart gehe mein Recht aus; laß deine Augen Aufrichtigkeit anschauen! 3 Du hast mein Herz geprüft, hast mich des Nachts durchforscht; du hast mich geläutert-nichts fandest du; mein Gedanke geht nicht weiter als mein Mund. 4 Was das Tun des Menschen anlangt, so habe ich *O. Beim Tun des Menschen habe ich usw. mich durch das Wort deiner Lippen bewahrt vor den Wegen des Gewalttätigen. 5 Meine Schritte hielten fest an deinen Spuren, meine Tritte haben nicht gewankt. 6 Ich, ich habe dich angerufen, denn du erhörest mich, o Gott. *El Neige dein Ohr zu mir, höre meine Rede! 7 Erweise wunderbar deine Gütigkeiten, der du durch deine Rechte die auf dich Trauenden *O. der du die auf deine Rechte Trauenden usw. rettest vor denen, die sich wider sie erheben.

8 Bewahre mich wie den Augapfel im Auge; *Eig. den Augapfel, den Augenstern birg mich in dem Schatten deiner Flügel 9 Vor den Gesetzlosen, die mich zerstören, meinen Todfeinden, die mich umzingeln. 10 Ihr fettes Herz verschließen sie, mit ihrem Munde reden sie stolz. *W. in Hoffart11 In allen unseren Schritten haben sie uns jetzt umringt; sie richten ihre Augen, uns zu Boden zu strecken. 12 Er ist gleich einem Löwen, der nach Raub schmachtet, *Eig. der gierig ist zu zerfleischen und wie ein junger Löwe, sitzend im Versteck. 13 Stehe auf, Jehova! komm ihm zuvor, *O. tritt ihm entgegen wirf ihn nieder! Errette meine Seele von dem Gesetzlosen durch dein Schwert; *And.: dem Gesetzlosen, deinem Schwerte14 Von den Leuten durch deine Hand, *And.: den Leuten deiner Hand Jehova, von den Leuten dieses Zeitlaufs! Ihr Teil ist in diesem Leben, und ihren Bauch füllst du mit deinem Schatze; sie haben Söhne die Fülle, und ihren Überfluß lassen sie ihren Kindern. 15 Ich, ich werde dein Angesicht schauen in Gerechtigkeit, werde gesättigt werden, wenn ich erwache, mit deinem Bilde.

1 Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti. 2 Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost. 3 Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých. 4 Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce. 5 Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé. 6 Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou. 7 Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé. 8 Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne, 9 Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne, 10 Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými. 11 Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem. 12 Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši. 13 Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým, 14 Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Èímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým. 15 Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.