1 Dem Vorsänger; für O. nach Jeduthun. Ein Psalm von David. Nur auf Gott vertraut still meine Seele, von ihm kommt meine Rettung. 2 Nur er ist mein Fels und meine Rettung, meine hohe Feste; ich werde nicht viel wanken. 3 Bis wann wollt ihr gegen einen Mann anstürmen? ihr alle ihn niederreißen wie eine überhängende Wand, eine angestoßene Mauer? 4 Sie ratschlagen nur, ihn von seiner Höhe zu stoßen; sie haben Wohlgefallen an der Lüge; mit ihrem Munde segnen sie, und in ihrem Innern fluchen sie. (Sela.) 5 Nur auf Gott vertraue still meine Seele! denn von ihm kommt meine Erwartung. 6 Nur er ist mein Fels und meine Rettung, meine hohe Feste; ich werde nicht wanken. 7 Auf Gott ruht mein Heil und meine Herrlichkeit; der Fels meiner Stärke, meine Zuflucht, ist in Gott.
8 Vertrauet auf ihn allezeit, o Volk! schüttet vor ihm aus euer Herz! Gott ist unsere Zuflucht. (Sela.) 9 Nur Eitelkeit O. ein Hauch; dasselbe Wort wie am Ende des Verses sind die Menschensöhne, Lüge die Männersöhne. Auf der Waagschale steigen sie empor, sie sind allesamt leichter als ein Hauch. And. üb.: sie sind allesamt ein Hauch10 Vertrauet nicht auf Erpressung, und setzet nicht eitle Hoffnung auf Raub; Eig. werdet nicht betört durch Raub wenn der Reichtum wächst, so setzet euer Herz nicht darauf! 11 Einmal hat Gott geredet, zweimal habe ich dieses gehört, daß die Stärke Gottes sei. 12 Und dein, o Herr, ist die Güte; denn du, du vergiltst einem jeden nach seinem Werke.
1 Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův. 2 Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé. 3 Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě. 4 Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste. 5 Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah. 6 Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé. 7 Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se. 8 V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest. 9 Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah. 10 Jistě žeť jsou marnost synové lidští, a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost. 11 Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce. 12 Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc, 13 A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho.
Domínio Público. Esta tradução bíblica de domínio público é trazida a você por cortesia de eBible.org.