Salmos 90

1 *Ein Gebet von Mose, dem Manne Gottes.Herr, du bist unsere Wohnung gewesen von Geschlecht zu Geschlecht. 2 Ehe geboren waren die Berge, und du die Erde und den Erdkreis erschaffen *Eig. geboren hattest-ja, von Ewigkeit zu Ewigkeit bist du Gott. *El3 Du lässest zum Staube *Eig. zur Zermalmung zurückkehren den Menschen, und sprichst: Kehret zurück, ihr Menschenkinder! 4 Denn tausend Jahre sind in deinen Augen wie der gestrige Tag, wenn er vergangen ist, und wie eine Wache in der Nacht. 5 Du schwemmst sie hinweg, sie sind wie ein Schlaf, am Morgen wie Gras, das aufsproßt; *Eig. nachsproßt; so auch v 66 Am Morgen blüht es und sproßt auf; am Abend wird es abgemäht *O. welkt es und verdorrt.

7 Denn wir vergehen durch deinen Zorn, und durch deinen Grimm werden wir hinweggeschreckt. *O. bestürzt8 Du hast unsere Ungerechtigkeiten vor dich gestellt, unser verborgenes Tun vor das Licht deines Angesichts. 9 Denn alle unsere Tage schwinden durch deinen Grimm, wir bringen unsere Jahre zu wie einen Gedanken. *O. ein Lispeln10 Die Tage unserer Jahre, -ihrer sind siebzig Jahre, und, wenn in Kraft, *And.: wenn vollzählig achtzig Jahre, und ihr Stolz ist Mühsal und Nichtigkeit, denn schnell eilt es vorüber, und wir fliegen dahin. 11 Wer erkennt die Stärke deines Zornes, und, deiner Furcht gemäß, deinen Grimm?

12 So lehre uns denn zählen unsere Tage, auf daß wir ein weises Herz erlangen! 13 Kehre wieder, Jehova! -Bis wann? -Und laß dich’s gereuen *O. erbarme dich über deine Knechte! 14 Sättige uns früh *W. am Morgen mit deiner Güte, so werden wir jubeln und uns freuen in allen unseren Tagen. 15 Erfreue uns nach den Tagen, da du uns gebeugt hast, nach den Jahren, da wir Übles gesehen! 16 Laß deinen Knechten erscheinen dein Tun, und deine Majestät ihren Söhnen! *Eig. über ihren Söhnen17 Und die Huld *O. Lieblichkeit des Herrn, unseres Gottes, sei über uns! Und befestige über uns das Werk unserer Hände; ja, das Werk unserer Hände, befestige es!

1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu. 2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný. 3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští. 4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční. 5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející. 6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá. 7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni. 8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého. 9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč. 10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme. 11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé? 12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce. 13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými. 14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše. 15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého. 16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich. 17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.