Gênesis 44

1 Rozkázal pak tomu, kterýž spravoval dům jeho, řka: Naplň pytle mužů těch potravou, co by jen unésti mohli; a peníze každého polož zas do pytle jeho na vrch. 2 A koflík můj, koflík stříbrný, vlož na vrch do pytle mladšího s penězi jeho za obilí. I učinil podlé řeči Jozefovy, kterouž mluvil. 3 Ráno pak propuštěni jsou ti muži, oni i oslové jejich. 4 A když vyšli z města, a nedaleko ještě byli, řekl Jozef správci domu svého: Vstaň, hoň muže ty, a dohoně se jich, mluv k nim: Pročež jste se odplatili zlým za dobré? 5 Zdaliž to není ten koflík, z kteréhož píjí pán můj? A z tohoť on jistým zkušením pozná, jací jste vy. Zle jste učinili, co jste učinili. 6 Tedy dohoniv se jich, mluvil jim slova ta. 7 Kteřížto odpověděli jemu: Proč mluví pán můj taková slova? Odstup od služebníků tvých, aby co takového učinili. 8 A my ty peníze, kteréž jsme našli na vrchu v pytlích svých, přinesli jsme tobě zase z země Kananejské; jakž bychom tedy krásti měli z domu pána tvého stříbro neb zlato? 9 U koho z služebníků tvých nalezeno bude, nechžť umře ten; a my také budeme pána tvého služebníci. 10 I řekl: Nu dobře, nechť jest podlé řeči vaší. U koho se nalezne, ten bude mým služebníkem, a vy budete bez viny. 11 Protož rychle každý složil pytel svůj na zem, a rozvázal každý pytel svůj. 12 I přehledával, od staršího počal, a na mladším přestal; i nalezen jest koflík v pytli Beniaminovu. 13 Tedy oni roztrhše roucha svá, vložil každý břímě na osla svého, a vrátili se do města. 14 I přišel Juda s bratřími svými do domu Jozefova, (on pak ještě tam byl,) a padli před ním na zemi. 15 I dí jim Jozef: Jakýž jest to skutek, který jste učinili? Zdaž nevíte, že takový muž, jako jsem já, umí poznati? 16 Tedy řekl Juda: Což díme pánu svému? co mluviti budeme? a čím se ospravedlníme? Bůhť jest našel nepravost služebníků tvých. Aj, služebníci jsme pána svého, i my i ten, u něhož nalezen jest koflík. 17 Odpověděl Jozef: Odstup ode mne, abych to učinil. Muž, u něhož nalezen jest koflík, ten bude mým služebníkem; vy pak jděte u pokoji k otci svému. 18 I přistoupil k němu Juda a řekl: Slyš mne, pane můj. Prosím, nechažť promluví služebník tvůj slovo v uši pána svého, a nehněvej se na služebníka svého; nebo jsi ty jako sám Farao. 19 Pán můj ptal se služebníků svých, řka: Máte-li otce, neb bratra? 20 A odpověděli jsme pánu mému: Máme otce starého, a pachole v starosti jeho zplozené malé, jehož bratr umřel, a on sám pozůstal po mateři své, a otec jeho miluje jej. 21 I řekl jsi služebníkům svým: Přiveďte ho ke mně, a pohledím na něj. 22 A řekli jsme pánu mému: Nemůžeť pachole opustiti otce svého; nebo opustí-li otce svého, on umře. 23 Ty pak řekl jsi služebníkům svým: Nepřijde-li bratr váš mladší s vámi, nepokoušejte se více viděti tváři mé. 24 I stalo se, když jsme se vrátili k služebníku tvému, otci mému, a jemu vypravovali slova pána svého, 25 Že řekl otec náš: Jděte zase, nakupte nám něco potravy. 26 Odpověděli jsme: Nemůžeme jíti, než bude-li bratr náš mladší s námi, tedy půjdeme; nebo bychom nemohli viděti tváři toho muže, nebyl-li by bratr náš nejmladší s námi. 27 I řekl nám služebník tvůj, otec můj: Vy víte, že dva toliko syny porodila mi žena má. 28 A vyšel jeden ode mne, o němž jsem pravil: Jistě roztrhán jest, a neviděl jsem ho dosavad. 29 Vezmete-li i tohoto ode mne, a přišlo by na něj něco zlého, tedy uvedete šediny mé s trápením do hrobu. 30 Tak tedy, když přijdu k služebníku tvému, otci svému, a pacholete nebude s námi, (ješto duše jeho spojena jest s duší tohoto): 31 Přijde na to, když uzří, že pacholete není, umře; a uvedou služebníci tvoji šediny služebníka tvého, otce svého, s žalostí do hrobu. 32 Nebo služebník tvůj slíbil za pachole, abych je vzal od otce svého, řka: Jestliže ho nepřivedu zase k tobě, tedy vinen budu hříchem otci mému po všecky dny. 33 Protož nyní nechť zůstane, prosím, služebník tvůj místo pacholete tohoto za služebníka pánu svému, a pachole ať vstoupí s bratry svými. 34 Nebo jak bych já vstoupil k otci svému, kdyby tohoto pacholete nebylo se mnou? Leč bych chtěl viděti trápení, kteréž by přišlo na otce mého.

Te Kapu Ngaro

1 Nā, ka whakahau ia ki te kaitohutohu o tōna whare, ka mea, "Whakakīia ngā pēke a aua tāngata ki ngā kai e taea te whawhao ki roto, me maka anō te moni a tēnei, a tēnei, ki te waha o tāna pēke. 2 Whaowhina hoki tāku kapu, te kapu hiriwa, ki te waha o te pēke a te whakaotinga, me te moni anō mō tāna wīti." Nā, rite tonu tāna i mea ai ki tā Hōhepa kupu i kī ai.

3 Ā, ka mārama te ata, ka tonoa atu aua tāngata, rātou me ā rātou kāihe. 4 Ā, nō tō rātou haerenga atu i te pā, kīhai i matara, ka mea a Hōhepa ki te kaitohutohu o tōna whare, "Whakatika, whāia aua tāngata; ā, ka mau rātou i a koe, ka mea ki a rātou, ‘He aha i utua ai e koutou te pai ki te kino? 5 Ehara ianei tēnei i te mea e inu ai tōku ariki, i tāna hoki e kite tohu ai ia? Ka kino tā koutou mahi.’ "

6 Nā, ka mau rātou i a ia, ā, kōrerotia ana e ia aua kupu ki a rātou. 7 Ā, ka mea rātou ki a ia, "He aha ēnei kupu i kōrerotia ai e tōku ariki? Auē, kia meatia tēnei mea e āu pononga. 8 Nanā, ko te moni i kitea e mātou i te waha o ā mātou pēke, i whakahokia mai e mātou ki a koe i te whenua o Kanaana; ā, kia tāhae mātou hei aha i te hiriwa, i te kōura rānei, i roto i te whare o tōu ariki? 9 Ki te mea ka kitea taua mea ki tētahi o āu pononga, kia mate ia, kia waiho anō mātou hei pononga mā tōku ariki."

10 Ā, ka mea ia, "Kia rite anō hoki āianei ki tā koutou i mea ai: e kitea taua mea ki tētahi, hei pononga ia māku; ā, kāhore he whakahē mō koutou."

11 Nā, hohoro tonu tā rātou tuku iho i tāna pēke, i tāna pēke, ki te whenua, ā, whakatuwheratia ana e rātou tāna pēke, tāna pēke. 12 Nā, ka rapu ia, tīmata i te mātāmua, ā, whakamutu ki te whakaotinga; ā, ka kitea te kapu i roto i te pēke a Pineamine. 13 Nā, ka haehae rātou i ō rātou kākahu, ā, whakawahā ana e rātou tana kāihe, tana kāihe, hoki ana ki te pā.

14 Nā, ka haere a Hūrā rātou ko ōna tuākana, ko ōna tēina, ki te whare o Hōhepa; ā, i reira tonu ia; ā, tāpapa ana ki te whenua i tōna aroaro. 15 Nā, ka mea a Hōhepa ki a rātou, "He aha tēnei mea i meatia nei e koutou? Kīhai rānei koutou i mahara he tangata matakite te pēnei me ahau nei?"

16 Nā, ka mea a Hūrā, "He aha tā mātou e mea ai ki tōku ariki? He aha tā mātou e kōrero ai? Me aha rānei hei whakatika i a mātou? Kua kitea e te Atua te hara o āu pononga; nā, tēnei mātou hei pononga mā tōku ariki, mātou tahi hoki ko te tangata i kitea nei te kapu ki a ia."

17 Anō rā ko ia, "Engari, kia meatia tēnei e ahau! Ko te tangata i kitea nei te kapu ki a ia, ko ia hei pononga māku; ko koutou ia, haere mārie koutou ki runga, ki tō koutou pāpā."

Te Īnoi a Hūrā mō Pineamine

18 Kātahi ka whakatata a Hūrā ki a ia, ka mea, "Tukua tāu pononga, e tōku ariki, kia kōrero i tētahi kupu ki ngā taringa o tōku ariki, kei mura hoki tōu riri ki tāu pononga; ko kōrua hoki ko Parao rite tahi. 19 I ui mai tōku ariki ki āna pononga, i mea, ‘He pāpā rānei tō koutou, he teina rānei?’ 20 Ā, ka mea mātou ki tōku ariki, ‘He pāpā anō tō mātou, he koroheke, me tētahi tama o tōna koroheketanga, he mea iti; kua mate hoki tōna tuakana, ā, ko ia anake i mahue o ngā tamariki a tōna whaea, e aroha ana hoki tōna pāpā ki a ia.’

21 "Nā, ka mea mai koe ki āu pononga, ‘Kawea mai ia ki raro nei, ki ahau, kia tau atu ai ōku kanohi ki a ia.’ 22 Kātahi mātou ka mea ki tōku ariki, ‘E kore e āhei kia whakarērea tōna pāpā e taua tamaiti. Nō te mea ka mate tōna pāpā ki te mahue i a ia.’ 23 Nā, ka mea koe ki āu pononga, ‘Ki te kāhore tō koutou teina, te whakaotinga, e haere tahi mai i a koutou ki raro nei, e kore koutou e kite i tōku kanohi ā muri ake nei.’ 24 Ā, i tō mātou haerenga ki runga, ki tāu pononga, ki tōku pāpā, nā, ka kōrerotia e mātou ngā kupu a tōku ariki ki a ia.

25 "Ā, ka mea mai tō mātou pāpā, ‘Hoki atu ki te hoko i tētahi wāhi kai mā tātou.’ 26 Nā, ka mea mātou, ‘E kore e āhei ki a mātou te haere ki raro. Ki te mea kei a mātou tō mātou teina, te whakaotinga, nā, ka haere mātou ki raro; nō te mea hoki e kore e taea e mātou te titiro ki te kanohi o taua tangata, ki te kāhore tō mātou teina, te whakaotinga, i a mātou.’

27 "Nā, ka mea tāu pononga, tōku pāpā, ki a mātou, ‘E mōhio ana koutou, tokorua ngā tama a māua ko tāku wahine. 28 Ā, i haere atu tētahi i tōku taha, i mea hoki ahau, "He pono kua haea pūtia ia." Ā, kāhore ahau i kite i a ia ā mohoa noa nei. 29 Ki te tangohia anō hoki tēnei e koutou i tōku aroaro, ā, ka pono he aituā ki a ia, kātahi ka meinga e koutou kia heke tangi atu tōku koroheketanga ki te pō.’

30 "Heoi, ki te haere atu ahau ki tāu pononga, ki tōku pāpā, ā, kāhore taua tamaiti i a mātou; kei roto nei hoki i tōna wairua tōna wairua e paihere ana. 31 Nā, kei tōna kitenga kua kore tēnei tama, ka mate ia; ā, ka meinga e mātou, e āu pononga, te koroheketanga o tāu pononga, o tō mātou pāpā, kia heke tangi atu ki te pō. 32 I waiho hoki tāu pononga hei utu mō tēnei tama ki tōku pāpā, i mea ahau, ‘Ki te kāhore ia e kawea mai e ahau ki a koe, nā, hei whakahēnga ahau mā tōku pāpā i ngā rā katoa.’

33 "Heoi, kia noho rā tāu pononga āianei hei utu mō tēnei tama, hei pononga mā tōku ariki; ā, kia haere tahi te tama i ōna tuākana ki runga. 34 Me pēhea hoki ahau e haere ai ki runga, ki tōku pāpā, ki te kāhore te tama i ahau? Kei kite ahau i te kino e pā ana ki tōku pāpā."