Gênesis 31

1 Když pak uslyšel Jákob slova synů Lábanových, ani praví: Pobral Jákob všecko, co měl otec náš, a z těch věcí, kteréž byly otce našeho, způsobil sobě tu všecku slávu; 2 A viděl tvář Lábanovu, a aj, nebyla k němu tak jako prvé: 3 I řekl mu Hospodin: Navrať se do země otců svých, a k příbuznosti své, a budu s tebou. 4 Protož poslav Jákob, vyvolal Ráchele a Líe na pole k stádu svému. 5 A řekl jim: Vidím tvář otce vašeho, že není ke mně tak jako prvé, ješto Bůh otce mého byl se mnou. 6 A vy samy víte, že vší svou silou sloužil jsem otci vašemu. 7 Ale otec váš oklamal mne, a na desetkráte změnil mzdu mou; však nedopustil mu Bůh, aby mi zle učinil. 8 Když takto řekl: Co bude peřestého, to nechť jest mzda tvá, tedy všecky ovce rodily peřestý plod. Když pak takto řekl: Co přepásaného na nohách, to bude mzda tvá, tedy všecky ovce rodily přepásané na nohách. 9 A tak odjal Bůh stádo otce vašeho a dal mně. 10 Nebo takto bylo: Tehdáž, když se dobytek běžel, já jsem pozdvihl očí svých, a viděl jsem ve snách, a aj, berani scházející se s ovcemi byli přepásaní na nohách, peřestí a skropení. 11 Tedy řekl mi anděl Boží ve snách: Jákobe! A já jsem odpověděl: Teď jsem. 12 I řekl: Pozdvihni nyní očí svých a pohleď, že všickni berani scházející se s ovcemi jsou přepásaní na nohách, peřestí a skropení; nebo jsem viděl všecko, co tobě Lában dělá. 13 Já jsem ten silný Bůh, kterýž jsem se ukázal tobě v Bethel, kdež jsi pomazal kamene, kdež jsi mi se slibem zavázal; vstaniž nyní, vyjdi z země této, a navrať se do země příbuznosti své. 14 Tedy odpověděly mu Ráchel a Lía, řkouce: Zdaž ještě máme díl jaký a dědictví v domě otce našeho? 15 Zdaliž nejsme počteny před ním za cizí? Nebo prodal nás, ano i peníze naše do čista utratil. 16 Všecko zajisté bohatství, kteréž odjal Bůh otci našemu, naše jest a synů našich; protož nyní učiň vše, což mluvil tobě Bůh. 17 Vstav tedy Jákob, vsadil syny své a ženy své na velbloudy. 18 A pobral všecken dobytek svůj, a všecko jmění své, kteréhož byl dosáhl, dobytek svého vychování, kteréhož nabyl v Pádan Syrské, aby se navrátil k Izákovi otci svému do země Kananejské. 19 (Lában pak byl odšel, aby střihl ovce své. V tom ukradla Ráchel modly, kteréž měl otec její. 20 I ušel Jákob tajně od Lábana Syrského, neoznámiv mu, že jde pryč.) 21 Takž ušel se vším, což měl; a vstav, přepravil se přes řeku, a bral se přímo k hoře Galádské. 22 I povědíno jest Lábanovi dne třetího, že utekl Jákob. 23 Tedy on vzav bratří své s sebou, honil ho za dnů sedm; a postihl ho na hoře Galádské. 24 (Přišed pak Bůh k Lábanovi Syrskému ve snách noci té, řekl mu: Varuj se, abys nemluvil s Jákobem nic jináč než přátelsky.) 25 Dohonil tedy Lában Jákoba; a Jákob již byl rozbil stan svůj na té hoře; Lában také položil se s bratřími svými na též hoře Galádské. 26 I řekl Lában k Jákobovi: Cos to učinil? Nebo jsi ušel tajně, a odvedls dcery mé jako zjímané mečem. 27 Proč jsi tajně utekl, a vykradl se ode mne, a nepověděls mi, ješto bych tě byl vesele sprovodil s zpěvy, s bubnem a s harfou? 28 A nedopustils mi, abych políbil synů svých a dcer svých? Nemoudřes jistě udělal, čině tak. 29 Mělť bych dosti s to moci, abych vám zle učinil, ale Bůh otce vašeho mluvil mi noci pominulé, řka: Hleď, abys nemluvil s Jákobem nic jináč, než přátelsky. 30 Ale již to tam, poněvadž jsi předce odšel, roztouživ se po domu otce svého; než proč jsi ukradl bohy mé? 31 Tedy Jákob odpovídaje Lábanovi, řekl: Ušel jsem tajně; nebo jsem se bál a řekl jsem, že bys snad mocí odjal dcery své. 32 Nalezneš-li pak u koho bohy své, nechať ten umře; před bratřími našimi ohledej sobě, jest-li co u mne tvého, a vezmi sobě. Ale nevěděl Jákob, že Ráchel je ukradla. 33 Všed tedy Lában do stanu Jákobova, a do stanu Líe, a do stanu obou děvek, nic nenalezl. A vyšed z stanu Líe, všel do stanu Ráchel. 34 Ráchel pak vzavši modly, vložila je pod sedlo, kteréž na velbloudu bývá, a sedla na ně. I přemetal Lában všecken stan, ale nic nenalezl. 35 A ona řekla otci svému: Nechť to není proti mysli, pane můj, že nemohu povstati proti tobě; nebo vedlé běhu ženského nyní mi se přihodilo. A všecko přehledav, nenalezl modl. 36 Protož rozhněvav se Jákob, tuze se domlouval na Lábana. I odpověděl Jákob, a řekl Lábanovi: Jaké jest přestoupení mé? Jaký hřích můj, že rozpáliv se, honíš mne? 37 Nu již jsi přemetal všecky mé věci, a cos nalezl ze všech věcí domu svého? Polož teď před bratřími mými a bratřími svými, nechť rozeznají mezi námi dvěma. 38 Byl jsem již dvadceti let s tebou; ovce tvé ani kozy tvé nikdy nezmetaly; a skopců stáda tvého nejedl jsem. 39 Co od zvěři roztrháno, toho jsem neodvodil tobě; sám jsem tu škodu nahražoval, a ty jsi z ruky mé vyhledával toho, jako i toho, co bylo ukradeno ve dne aneb v noci. 40 Bývalo tak, že ve dne trápilo mne horko, a v noci mráz, tak že odcházel i sen můj od očí mých. 41 Již dvadceti let, jakž jsem v domě tvém; sloužil jsem tobě čtrnácte let za dvě dcery tvé, a šest let za dobytek tvůj, a změnils mzdu mou na desetkrát. 42 A kdyby Bůh otce mého, Bůh Abrahamův, a strach Izákův nebyl se mnou, jistě bys ty byl nyní pustil mne prázdného; ale trápení mé, a práci rukou mých viděl Bůh, protož tě pominulé noci trestal. 43 Odpovídaje pak Lában, dí Jákobovi: Dcery tyto jsou dcery mé a synové tito jsou synové moji, i dobytek tento můj dobytek jest, ano cokoli vidíš, mé jest; ale což mám již učiniti dcerám těmto svým aneb synům jich, kteréž zrodily? 44 Protož poď, vejděme v smlouvu já a ty, aby byla na svědectví mezi mnou a tebou. 45 Tedy Jákob vzal kámen, a postavil jej vzhůru na znamení. 46 A řekl bratřím svým: Nasbírejte kamení. A nabravše kamení, udělali hromadu, a jedli tu na té hromadě. 47 I nazval ji Lában Jegar Sahadutha, a Jákob nazval ji Gál Ed. 48 Nebo řekl Lában: Tato hromada nechžť jest svědkem od dnešku mezi mnou a tebou. Protož nazval jméno její Gál Ed, 49 A Mispah; nebo řekl Lában: Nechať Hospodin hledí na mne a na tebe, když se rozejdeme od sebe. 50 Jestliže bys trápil dcery mé, a uvedl bys jiné ženy na dcery mé, žádného člověka není s námi; hlediž, Bůh jest svědek mezi mnou a tebou. 51 A řekl ještě Lában Jákobovi: Aj, hromada tato, a aj, sloup, kterýž jsem postavil mezi sebou a tebou, 52 Svědkem ať jest hromada tato, svědkem také sloup tento, já že nepůjdu dále k tobě za hromadu tuto, a ty tolikéž že nepůjdeš dále ke mně za hromadu tuto a sloup tento, k činění zlého. 53 Bůh Abrahamův, a Bůh Náchorův, Bůh otce jejich nechť soudí mezi námi. Přisáhl tedy Jákob skrze strach otce svého Izáka. 54 Nabil také Jákob hovad na té hoře, a pozval bratří svých, aby hodovali; i hodovali a zůstali přes noc na též hoře. 55 I vstal Lában velmi ráno, a políbiv synů svých a dcer svých, požehnal jich; i odšel a navrátil se k místu svému.

Ka Oma atu a Hākopa i a Rāpana

1 Ā, i rongo ia i ngā kupu a ngā tama a Rāpana, e kī ana, "Kua riro i a Hākopa ngā mea katoa a tō tātou pāpā; nā ngā mea hoki a tō tātou pāpā i whiwhi ai ia ki tēnei korōria katoa." 2 Ā, ka titiro a Hākopa ki te mata o Rāpana, nā, kīhai i pērā ki a ia me tō ērā rangi ake.

3 Ā, ka mea a Ihowā ki a Hākopa, "E hoki ki te whenua o ōu mātua, ki ōu whanaunga hoki; ā, ka tata ahau ki a koe."

4 Nā, ka tono tangata a Hākopa hei karanga i a Rahera rāua ko Rea ki tāna kāhui, ki te pārae, 5 ā, ka mea ia ki a rāua, "E kite ana ahau i te mata o tō kōrua pāpā, kāhore e pērā mai ki ahau me tō ērā rangi ake; otiia i tata mai ki ahau te Atua o tōku pāpā. 6 E mōhio ana anō kōrua, i poto katoa atu tōku kaha ki tāku mahi ki tō kōrua pāpā. 7 Ko tō kōrua pāpā ia i tinihanga ki ahau, ka tekau rawa āna whakaputanga kētanga i ōku utu; otiia kīhai ia i tukua e te Atua kia tūkino i ahau. 8 Mehemea i kōrero pēnei ia, ‘Hei ngā mea whai tongitongi te utu mōu,’ nā, he mea tongitongi katoa ngā whānau o ngā kāhui, ā, mehemea ia i kī pēnei, ‘Hei ngā mea whakahekeheke he utu mōu,’ nā, he whakahekeheke katoa ngā whānau o ngā kāhui. 9 Koia i tangohia ai e Ihowā ngā hipi a tō kōrua pāpā, ā, hōmai ana ki ahau.

10 "Nā, i te wā i whakahapūtia ai te kāhui, ka maranga ake ōku kanohi, ā, ka kite moemoeā ahau, ko ngā toa i ekengia ai ngā kāhui, he whakahekeheke, he mea whai tongitongi, he mea kōtingotingo. 11 I kōrero moemoeā mai anō te anahera a te Atua ki ahau, ‘E Hākopa,’ ā, ka mea atu ahau, ‘Tēnei ahau.’ 12 Nā, ka mea mai ia, ‘Tēnā, whakaarahia ake ōu kanohi, ka titiro ki ngā toa katoa e ekeeke ana i ngā kāhui, he whakahekeheke, he whai tongitongi, he kōtingotingo hoki; kua kite hoki ahau i ngā mea katoa i mea nei a Rāpana ki a koe. 13 Ko ahau te Atua o Pētēre, o te wāhi i whakawahi nā koe i te pou, i puaki ai hoki tāu kupu taurangi ki ahau. Kāti, whakatika, haere atu i tēnei whenua, hoki atu ki te whenua i whānau ai koe.’ "

14 Nā, ka whakahoki a Rahera rāua ko Rea, ka mea ki a ia, "Tērā atu anō ianei tētahi wāhi, tētahi taonga tupu rānei mō māua i roto i te whare o tō māua pāpā? 15 Kāhore ianei māua i te kīia e ia he wāhine kē noa atu? Kua hokona nei hoki māua e ia, kua pau rawa anō i a ia ā māua moni. 16 Mō tātou nei hoki, mō ā tātou tamariki ngā taonga katoa i tangohia nei e te Atua i tō māua pāpā. Nā, tēnā, meatia ngā mea katoa i kīia e te Atua ki a koe."

17 Nā, ka whakatika a Hākopa, ā, whakaekea ana e ia āna tamariki me āna wāhine ki runga ki ngā kāmera; 18 ā, kāwhakina atu ana e ia āna kararehe katoa, me ōna taonga katoa i whiwhi ai ia, ngā kararehe i whiwhi ai ia, i riro hoki i a ia i Paranārama, ā, haere ana ki a Īhaka, ki tōna pāpā, ki te whenua o Kanaana.

19 Nā, ko Rāpana kua riro ki te kutikuti i āna hipi; kātahi ka tāhaetia e Rahera ngā whakapakoko a tōna pāpā.

20 Nā, tahuti ana a Hākopa i a Rāpana Hīriani, kīhai hoki i whakaaturia tōna omanga ki a ia. 21 Nā, ka oma ia, me āna mea katoa; i whakatika ia, ka whiti i te awa, i ahu hoki tōna mata ki te maunga, ki Kireara.

I Whāia a Rāpana i a Hākopa

22 Ā, i te toru o ngā rā ka kōrerotia ki a Rāpana, kua oma a Hākopa. 23 Nā, ka tango ia i ōna tēina hei hoa mōna, ā, ka whai i a ia, e whitu ngā rā ki te ara; ā, mau atu ia i a ia ki Maunga Kireara. 24 Nā, ka puta moemoeā te Atua ki a Rāpana Hīriani i te pō, ka mea ki a ia, "Kia tūpato kei kōrero koe ki a Hākopa, ahakoa pai, ahakoa kino."

25 Nā, ka mau a Hākopa i a Rāpana. Nā tērā kua whakatūria e Hākopa tōna tēneti ki te maunga. Heoi, whakatūria ana hoki e Rāpana rātou ko ōna tēina ki Maunga Kireara. 26 Nā, ka mea a Rāpana ki a Hākopa, "He mahi aha tāu, i tahuti mai nei koe i ahau, i kāhaki mai nei hoki i āku tamāhine, ānō he pārau nā te hoari? 27 He aha i hunā ai e koe tōu omanga, i tahuti mai ai i ahau? Ā, kīhai i kōrero mai ki ahau, kia tukua ai koe e ahau i runga i te hari, i ngā waiata, i te timipera, i te hāpa. 28 Kīhai anō ahau i tukua e koe kia kihi i āku tama, i āku tamāhine? He mahi pōauau tēnei mahi āu. 29 He kaha kei tōku ringa hei whakatupu kino i a koutou; otiia kua kōrero mai te Atua o tō koutou pāpā ki ahau inapō, kua mea mai, ‘Kia tūpato kei kōrero atu koe, ahakoa pai, ahakoa kino, ki a Hākopa.’ 30 Nā, ahakoa i whakamatea e koe tōu haere, nō te mea i koroa e koe te whare o tōu pāpā, he aha rā koe i tāhae ai i ōku atua?"

31 Nā, ka whakahoki a Hākopa, ka mea ki a Rāpana, "Nō te mea hoki i wehi ahau; i mea hoki ahau, ‘Kei tangohia e koe āu tamāhine i ahau.’ 32 Ko te tangata e kitea e koe ōu atua i a ia, kaua ia e whakaorangia; tirohia iho e koe i te aroaro o ō tāua tēina ko ēhea mea āu kei ahau, ka tango atu ai māu." Kīhai hoki a Hākopa i mōhio, kua tāhaetia aua mea e Rahera.

33 Nā, ka haere a Rāpana ki te tēneti o Hākopa, ki te tēneti hoki o Rea, ki te tēneti anō hoki o ngā pononga wāhine tokorua; ā, kīhai i kitea. Ā, ka puta atu ia i te tēneti o Rea, ā, ka tomo atu ki te tēneti o Rahera. 34 Nā, tērā kua tīkina ngā whakapakoko e Rahera, kua whaongia ki roto ki te nohoanga kāmera, ā, nohoia iho e ia. Nā, poto katoa te tēneti te whāwhā e Rāpana, ā, kīhai i kitea.

35 Nā, ka mea ia ki tōna pāpā, "Kei riri mai tōku ariki mōku e kore e āhei te whakatika ake ki tōu aroaro; nō te mea ko tō te wāhine mate tēnei kei ahau." Nā, rapu noa ia, kīhai i kitea ngā whakapakoko.

36 Nā, ka riri a Hākopa, ka ngangare ki a Rāpana; ā, ka oho a Hākopa, ka mea ki a Rāpana, "He aha tōku hara? He aha tōku hē, i tākare ai koe ki te whai mai i ahau? 37 Kua whāwhākia nei e koe āku mea katoa, he aha te mea i kitea e koe o ngā mea katoa o tōu whare? Hōmai ki konei ki te aroaro o ōku tēina, o ōu tēina, mā rātou e whakariterite tā tāua whakawā.

38 "Ka rua tekau ēnei tau ōku ki a koe; kīhai i whānau whakatahe āu hipi, āu koati, kīhai anō i kainga e ahau ngā hipi toa o tāu kāhui. 39 Ko te mea i haea e ngā kīrehe mohoao kīhai i kawea e ahau ki a koe; nāku anō tēnā i whakautu; i rapu utu anō koe mō tēnā i tōku ringa, ahakoa mō te mea i tāhaetia i te awatea, mō te mea rānei i tāhaetia i te pō. 40 Ko tāku hanga tēnā: i te awatea i pau ahau i te matewai, i te pō i te huka; ā, tūrere ana te moe i ōku kanohi.

41 "Ka rua tekau ēnei tau ōku ki tōu whare; kotahi tekau mā whā ngā tau i mahi ai ahau ki a koe mō āu tamāhine tokorua, e ono tau hoki mō āu hipi; ā, ka tekau āu whakaputanga kētanga i ngā utu mōku. 42 Me i kāhore i tata mai ki ahau te Atua o tōku pāpā, te Atua o Āperahama, te wehi hoki o Īhaka, ina kua tonoa kautia mai ahau e koe. I kite mai te Atua i tōku tūkinotanga, i te mahi hoki a ōku ringa, i rīria ai koe e ia inapō."

Te Kawenata i waenga i a Rāpana rāua ko Hākopa

43 Nā, ko te whakahokinga a Rāpana, ko te meatanga ki a Hākopa, "He tamāhine nāku ēnei tamāhine, he tamariki anō nāku ēnei tamariki, he kāhui anō hoki nāku ēnei kāhui, ā, ko ngā mea katoa e kite nei koe, nāku. Ā, he aha tāku e mea ai ākuanei ki ēnei tamāhine āku, ki a rāua tamariki rānei i whānau nei i a rāua? 44 Nā, tēnā, haere mai, kia whakarite kawenata tāua, a koe me ahau; ā, ka waiho hei kaiwhakaatu ki a tāua."

45 Nā, ka tīkina tētahi kōhatu e Hākopa, ā, whakaarahia ake e ia hei pou. 46 Ā, ka mea a Hākopa ki ōna tēina, "Kohia mai he kōhatu." Nā, ka tīkina atu e rātou ētahi kōhatu, ka hangā he pūranga. Ā, kai ana rātou ki reira ki runga ki te pūranga. 47 Ā, huaina iho taua mea e Rāpana ko Iekarahaharuta; nā Hākopa ia i hua ko Kareere.

48 Nā, ka mea a Rāpana, "Hei kaiwhakaatu tēnei pūranga i tēnei rā ki a tāua." Nā reira i huaina ai tōna ingoa ko Kareere; 49 ko Mihipa hoki; i mea hoki ia, "Mā Ihowā e titiro mai ki a tāua, ina matara atu tāua i a tāua. 50 Ki te tūkino koe i āku tamāhine, ki te tango rānei i ētahi wāhine kē atu i āku tamāhine, kāhore he tangata i a tāua; kia mahara, hei kaititiro te Atua ki ahau, ki a koe."

51 I mea anō a Rāpana ki a Hākopa, "Titiro ki tēnei pūranga, ā, titiro hoki ki tēnei pou i waiho iho nei e ahau i waenganui i a tāua. 52 Hei kaiwhakaatu tēnei pūranga, hei kaiwhakaatu anō hoki tēnei pou, mōku kei haere ki tua atu o tēnei pūranga ki a koe, mōu hoki kei haere ake ki ahau ki tua o tēnei pūranga, o tēnei pou hoki, mō te kino. 53 Mā te Atua o Āperahama, mā te Atua hoki o Nahora, mā te Atua o tō rāua pāpā, e whakarite tā tāua whakawā."

Nā, ka oatitia e Hākopa te wehi o tōna pāpā, o Īhaka. 54 Nā, patua ana e Hākopa he patunga tapu ki runga ki te maunga, ā, karangatia ana e ia ōna tēina ki te kai taro. Nā, ka kai taro rātou, ā, ka moe ki te maunga.

55 Ā, ka maranga wawe a Rāpana i te ata, ka kihi i āna tama, i āna tamāhine, ka manaaki hoki i a rātou; nā, haere ana a Rāpana, hoki ana ki tōna wāhi.