Hebreus 2

1 Protož musímeť my tím snažněji šetřiti toho, což jsme slýchali, aby nám to nevymizelo. 2 Nebo poněvadž skrze anděly mluvené slovo bylo pevné, a každé přestoupení a neposlušenství vzalo spravedlivou odměnu pomsty, 3 Kterakž my utečeme, takového zanedbávajíce spasení? Kteréžto nejprvé začalo vypravováno býti skrze samého Pána, od těch pak, kteříž Pána slýchali, nám utvrzeno jest. 4 Èemuž i Bůh svědectví vydával skrze divy a zázraky, a rozličné moci, i podělování Duchem svatým, podle vůle své. 5 Nebo nepoddal andělům okršlku země budoucího, o kterémž mluvíme. 6 Osvědčilť jest pak na jednom místě jeden, řka: Co jest člověk, že naň pomníš, aneb syn člověka, že na něj patříš. 7 Maličkos jej menšího andělů učinil, slavou a ctí korunoval jsi ho, a ustanovils jej nad dílem rukou svých. 8 Všecko jsi podmanil pod nohy jeho. A kdyžť jest jemu všecko poddal, tedy ničeho nezanechal nepodmaněného jemu. Ačkoli nyní ještě nevidíme, aby jemu všecko poddáno bylo. 9 Ale toho maličko nižšího andělů, vidíme Ježíše, pro utrpení smrti slávou a ctí korunovaného, aby z milosti Boží za všecky okusil smrti. 10 Slušeloť zajisté na toho, pro kteréhož jest všecko, a skrze kteréhož jest všecko, aby mnohé syny přiveda k slávě, vůdce spasení jejich skrze utrpení dokonalého učinil. 11 Nebo i ten, jenž posvěcuje, i ti, kteříž posvěceni bývají, z jednoho jsou všickni. Pro kteroužto příčinu nestydí se jich nazývati bratřími, 12 Řka: Zvěstovati budu jméno tvé bratřím svým, uprostřed shromáždění prozpěvovati budu tobě. 13 A opět: Já budu v něm doufati. A opět: Aj, já a dítky, kteréž dal mi Bůh. 14 Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve, i on též podobně účasten jest jich, aby skrze smrt zahladil toho, kterýž má vládařství smrti, to jest ďábla, 15 A abyvysvobodil ty, kteřížto bázní smrti po všecken čas života svéhopodrobeni byli v službu. 16 Neboť nepřijal andělů, ale símě Abrahamovo přijal. 17 A protož ve všem připodobněn býti měl bratřím, aby milosrdný byl a věrný nejvyšší kněz v tom, což by u Boha k očištění hříchů lidu jednáno býti mělo. 18 Nebo že jest i sám trpěl, pokoušín byv, může také pokušení trpícím spomáhati.

Te Whakaoranga Nui

1 Nā, ko te tikanga tēnei, kia kaha ake tō tātou whakaaro ki ngā mea kua rangona, kei pahuhu atu i a tātou. 2 Mehemea hoki te kupu i whakapuakina e ngā anahera he pūmau, ā, he tika tonu te utu i whakahokia mō ngā pokanga kētanga katoa, mō ngā mahi tutū; 3 me pēhea ka mawhiti ai tātou ki te paopao tātou ki tēnei ora nui; i tīmataia nei te kōrero e te Ariki, ā, kua whakaūkia mai ki a tātou e te hunga i rangona ai; 4 me te whakaatu anō te Atua ki tā rātou, i runga i ngā tohu, i ngā mea whakamīharo, i tōna tini o ngā merekara, i ngā tūwhanga mai anō hoki o te Wairua Tapu, he pērā anō me tāna i pai ai.

Ko te Mea i Ārahi nei i a Mātou ki te Ora

5 Kāhore hoki i waiho e ia ki raro i ngā anahera te ao meāke nei puta, tā mātou e kōrero nei. 6 Heoi, i whakaaturia mai e tētahi i tētahi wāhi, i mea mai:

"He aha te tangata, i mahara ai koe ki a ia?

Te tama rānei a te tangata, i tirohia ai ia e koe?

7 Nohinohi nei te whai i whakaititia iho ai ia e koe i ngā anahera;

kua karaunatia ia e koe ki te korōria, ki te hōnore,

kua waiho anō ia e koe hei rangatira mō ngā mahi a ōu ringa.

8 Kua waiho nei e koe ngā mea katoa ki raro i ōna waewae."

Nā, i ngā mea katoa ka waiho nei i raro i a ia, kāhore i mahue tētahi mea kīhai nei i waiho i raro i a ia. Otirā, kāhore anō tātou kia kite noa i ngā mea katoa kua oti te waiho i raro i a ia. 9 Ka kite rāia tātou i a Īhu, he nohinohi nei te wāhi i whakaititia iho ai ia i ngā anahera ka oti nei te karauna ki te korōria, ki te hōnore, i muri nei i tōna ngaunga e te mate; he meatanga nā tō te Atua aroha noa kia pāngia ia e te mate mō ngā tāngata katoa.

10 Ko tāna tikanga tika hoki ia, māna nei ngā mea katoa, nāna anō hoki ngā mea katoa i a ia e ārahi ana i ngā tama tokomaha ki te korōria, kia waiho ngā mamae hei mea e tino rite ai te take o tō rātou whakaoranga. 11 Ko te kaiwhakatapu hoki, rātou ko te hunga e whakatapua ana, nō te pū kotahi rātou katoa. Koia ia tē whakamā ai ki te hua i a rātou he tēina; 12 e mea nei ia,

"Māku e kōrero tōu ingoa ki ōku tēina;

ka hīmene atu ahau ki a koe

i waenganui o te whakaminenga."

13 Me tēnei anō hoki,

"Ka ū pū ahau ki a ia."

Me tēnei anō,

"Nanā, ahau nei me ngā tamariki i hōmai e te Atua ki ahau."

14 Nā, kei ngā tamariki he kikokiko, he toto, koia hoki ia i whakawhiwhia ai anō hoki ki aua mea; kia ai ai tōna matenga hei whakakāhore mō te rangatira o te mate, arā mō te rēwera; 15 kia whakaputaina mai ai hoki e ia ki waho te hunga i meinga e te wehi o te mate hei taurekareka i ngā wā katoa i ora ai rātou. 16 Kīhai hoki ia i mau ki ngā anahera; engari i mau ia ki te uri o Āperahama. 17 Nā konei i tika ai kia whakaritea ia ki ōna tēina i ngā mea katoa, kia waiho ai ia hei tohunga nui e atawhai ana, e pono ana i ngā meatanga ki te Atua, hei whakamārie mō ngā hara o te iwi. 18 I te mea hoki ka whakamātautauria ia, ā, mamae iho, e taea e ia te āwhina te hunga e whakamātautauria ana.