Hebreus 6

1 Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne opět zakládajíce gruntu pokání z skutků mrtvých, a víry v Boha, 2 Křtů učení, vzkládání rukou, a vzkříšení z mrtvých, i soudu věčného. 3 A toť učiníme, dopustí-li Bůh. 4 Nebo nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého, 5 Okusili také dobrého Božího slova, a moci věka budoucího, 6 Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají. 7 Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha. 8 Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení. 9 My pak, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí, a náležejících k spasení, ač pak koli tak mluvíme. 10 Neboť není nespravedlivý Bůh, aby se zapomenul na práci vaši a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho, slouživše svatým, a ještě sloužíce. 11 Žádámeť pak, aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu opravdovou pilnost k nabytí plné jistoty naděje, 12 Tak abyste nebyli líní, ale následovníci těch, kteříž skrze víru a snášelivost obdrželi dědictví zaslíbené. 13 Abrahamovi zajisté zaslíbení čině Bůh, když neměl skrze koho většího přisáhnouti, přisáhl skrze sebe samého, 14 Řka: Jistě požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím tebe. 15 A tak trpělivě očekávaje, dosáhl zaslíbení. 16 Lidé zajisté skrze většího, nežli jsou sami, přisahají, a všeliké rozepře mezi nimi konec jest, když bývá potvrzena přísahou. 17 A takž Bůh, chtěje dostatečně ukázati dědicům zaslíbení svých neproměnitelnost rady své, vložil mezi to přísahu, 18 Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby Bůh klamal), měli přepevné potěšení, my, kteříž jsme se utekli k obdržení předložené naděje. 19 Kteroutož máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu, 20 Kdežto předchůdce náš pro nás všel Ježíš, jsa učiněn podle řádu Melchisedechova nejvyšším knězem na věky.

1 Nā, kāti tātou te kōrero i ngā tīmatanga o tā te Karaiti ako, hoake tātou ki te tino tikanga; kaua e tuaruatia te whakatakoto i te tūranga, arā i te rīpenetā ki ngā mahi mate, i te whakapono hoki ki te Atua, 2 i te whakaako ki ngā iriiri, ki te whakapānga o ngā ringaringa, ki te aranga o ngā tāngata mate, ki te whakawākanga mutungakore. 3 Ā, ka meatia anō tēnei e tātou ki te tukua e te Atua.

4 Ko te hunga hoki kua oti te whakamārama, kua pā ki te mea i hōmai i runga i te rangi, kua whiwhi ki te Wairua Tapu, 5 kua kitea anō te pai o tā te Atua kupu, me ngā mea kaha o te ao meāke nei puta; 6 ki te taka atu rātou, e kore rātou e taea te whakahou ake ki te rīpenetā; ka rīpekatia houtia hoki te Tama a te Atua e rātou nei anō, ka meinga hoki kia tāwaia nuitia.

7 Ko te whenua hoki e inu nei i te ua honohono te heke ki runga ki a ia, ā, e mea ana i te otaota pai kia tupu ake mā te hunga i mahia ai, ka whiwhi ki tā te Atua manaaki. 8 Ki te tupuria ia e te tātarāmoa, e te tūmatakuru, ka whakakinoa, ka tata ki te kanga: ko tōna whakamutunga ka tahuna.

9 Otiia, ahakoa pēnei noa tā mātou kōrero, e ū ana anō tō mātou whakaaro, e ōku hoa aroha, ki ngā mea pai kē atu kei a koutou, he mea hoki mō te whakaoranga. 10 E kore hoki te Atua e hē, e wareware ki tā koutou mahi, ki te uaua o tō koutou aroha, i whakakitea mai e koutou ki tōna ingoa, i a koutou i atawhai i te hunga tapu, ā, ka atawhai nei anō. 11 Otiia, e hiahia ana mātou kia whakakitea taua uaua nā anō e tēnei, e tēnei o koutou, kia taea rawatia te pūmautanga o te whakaaro i tūmanako ai koutou ā te mutunga rā anō. 12 Kia kaua e pūhoi, engari kia rite ki tā te hunga i whakapono, i whakamanawanui, ā, riro mai ana i a rātou ngā mea i whakaaria mai.

Te Kupu Whakaari Tūturu o te Atua

13 I tā te Atua whakaaringa mea ki a Āperahama, i te mea kāhore tētahi i nui ake hei oatitanga, ka oatitia e ia a ia ake anō, 14 ka mea, "Inā, ka manaakitia rawatia koe e ahau, ka whakanuia rawatia anō hoki koe." 15 Heoi, whakamanawanui ana ia, ā, riro ana i a ia te kupu whakaari.

16 Ko te mea nui ake hoki tā ngā tāngata e waiho ai hei oati; ā, ki a rātou hei mutunga mō ngā whakahokihoki kupu katoa te oati whakaū. 17 Nō reira, i te mahara o te Atua kia tino whakakitea ki te hunga mō rātou nei te kupu whakaari te pūmau o tōna whakaaro, ka whakaurua mai e ia he oati, 18 kia rua ai ngā mea pūmau, he mea e kore ai e āhei kia teka te Atua. Mā reira ka kaha ai he whakamārie mō tātou, mō te hunga kua rere ki te pupuri i te mea e takoto mai nei i te aroaro, e tūmanakohia atu nei. 19 Hei punga anō tēnei mā tātou mō te wairua, he tūmanako mau tonu, ū tonu, tae tonu atu anō hoki ki te mea i roto i te ārai; 20 ki te wāhi kua tapoko atu nei a Īhu ki reira, hei mātāmua mō tātou, i a ia i meinga hei tohunga nui mō ā mua tonu atu, i runga i te ritenga o Merekihereke.