Hebreus 5

1 Všeliký zajisté nejvyšší kněz z lidu vzatý za lidi bývá postaven v těch věcech, kteréž u Boha mají jednány býti, totiž aby obětoval i dary i oběti za hříchy, 2 Kterýž by mohl, jakž sluší, lítost míti nad neznajícími a bloudícími, jsa i sám obklíčen nemocí. 3 A pro ni povinen jest, jakož za lid, tak i za sebe samého obětovati oběti za hříchy. 4 A aniž kdo sobě sám té cti osobuje, ale ten, kterýž by byl povolán od Boha, jako i Aron. 5 Tak i Kristus ne sám sobě té cti osobil, aby byl nejvyšším knězem, ale ten, kterýž řekl jemu: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe. 6 Jakž i jinde praví: Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova. 7 Kterýž za dnů těla svého modlitby a ponížené prosby k tomu, kterýž ho mohl zachovati od smrti, s křikem velikým a slzami obětoval, a uslyšán jest i vysvobozen z toho, čehož se strašil. 8 A ačkoli byl Syn Boží, z toho však, což strpěl, naučil se poslušenství. 9 A tak dokonalý jsa, učiněn jest všechněm sebe poslušným původem spasení věčného, 10 Nazván jsa od Boha nejvyšším knězem podlé řádu Melchisedechova. 11 O kterémž mnoho by se mělo mluviti, a to nesnadných věci k vypravení, ale vy jste nezpůsobných uší. 12 Nebo měvše býti v tak dlouhém času mistři, opět potřebujete učeni býti prvním počátkům výmluvností Božích, a učiněni jste mléka potřebující, a ne pokrmu hrubšího. 13 Kdožkoli zajisté mléka se drží, nechápá slova spravedlnosti; (nebo nemluvně jest). 14 Ale dokonalých jest hrubý pokrm, totiž těch, kteříž pro zvyklost mají smysly způsobné k rozeznání dobrého i zlého.

1 Ko ia tohunga nui hoki e tangohia nei i roto i ngā tāngata, he mea whakatū rātou mō ngā mea a ngā tāngata ki te Atua, hei tāpae i ngā whakahere, i ngā patunga tapu mō ngā hara. 2 E taea e ia te āta hanga ki te hunga e kūware ana, e kotiti kē ana; nō te mea e muia ana anō ia e te ngoikore; 3 nā konei i tika ai, kia rite ki tāna mō te iwi tāna e tāpae ai mōna ake, hei whakahere mō ngā hara.

4 E kore anō hoki tētahi e tango i tēnei hōnore ki a ia anō, engari te tangata e karangatia ana e te Atua, e pērātia ana me Ārona. 5 Waihoki ko te Karaiti kāhore āna whakanui i a ia hei tohunga nui; nā tērā kē i kī rā ki a ia:

"Ko koe tāku Tama,

nō nāianei koe i whakatupuria ai e ahau."

6 Pērā hoki me tāna i kī ai i tētahi atu wāhi,

"Hei tohunga koe ake ake

i runga i te ritenga o Merekihereke."

7 I ngā rā o tōna kikokiko, i tukua e ia he īnoi, he karakia, i runga i te kārangaranga kaha, i te roimata, ki te Mea kaha ki te whakaora i a ia i te mate, ā, whakarangona ana mōna i wehi ki te Atua; 8 ahakoa he Tama ia, i whakaakona ia ki te ngohengohe e ōna mamae. 9 Ā, ka meinga nei ia kia tino rite, ka waiho ia hei take mō te ora tonu ki te hunga katoa e ngohengohe ana ki a ia; 10 he mea karanga nā te Atua hei tohunga nui i runga i te ritenga o Merekihereke.

He Whakatūpato ki Whakarērea te Whakapono

11 He maha nei ā mātou kōrero mō tēnei, he uaua ki te whakamārama, he pūhoi hoki nō koutou ki te whakarongo. 12 I te mea hoki ka tika kia waiho koutou hei kaiwhakaako nō te mea ka roa nei, nā, me tuarua te whakaako i a koutou ki ngā tīmatanga rawatanga o ngā kupu a te Atua; me waiū hoki he kai mā koutou, kauaka te kai pakeke. 13 Ko ngā tāngata katoa hoki e kai ana i te waiū, he kūware rātou ki te kupu o te tika, he kōhungahunga hoki. 14 Mā ngā pakeke e tika ai te kai mārō kua taungatia nei ō rātou hinengaro e ngā meatanga maha, e wehe ai i te pai, i te kino.