1 Elifaz din Teman a luat cuvîntul şi a zis:
2 ,,Poate un om să aducă vreun folos lui Dumnezeu? Nu; ci înţeleptul nu-şi foloseşte de cît lui.
3 Dacă eşti fără prihană, are Cel Atotputernic vre un folos? Şi dacă trăieşti fără vină, ce va cîştiga El?
4 Pentru evlavia ta te pedepseşte El oare, şi intră la judecată cu tine?
5 Nu -i mare răutatea ta? Şi fărădelegile tale fără număr?
6 Luai fără pricină zăloage dela fraţii tăi, lăsai fără haine pe cei goi.
7 Nu dădeai apă omului însetat, nu voiai să dai pîne omului flămînd.
8 Ţara era a ta, fiindcă erai mai tare, te aşezai în ea, fiindcă erai cu vază.
9 Dădeai afară pe văduve cu mînile goale, şi braţele orfanilor le frîngeai.
10 Pentru aceea eşti înconjurat de curse, şi te -a apucat groaza dintr'o dată.
11 Nu vezi dar acest întunerec, aceste ape multe cari te năpădesc?
12 Nu este Dumnezeu sus în ceruri? Priveşte vîrful stelelor, ce înalt este!
13 Şi tu zici: ,Ce ştie Dumnezeu? Poate să judece El prin întunerecul de nori?
14 Îl înfăşoară norii, nu vede nimic, bolta cerească abea dacă o străbate!`
15 Ce! vrei s'apuci pe calea străveche, pe care au urmat -o cei nelegiuiţi,
16 cari au fost luaţi înainte de vreme, şi au ţinut cît ţine un pîrîu care se scurge?
17 Ei ziceau lui Dumnezeu: ,Pleacă dela noi! Ce ne poate face Cel Atot puternic?`
18 Şi totuş Dumnezeu le umpluse casele de bunătăţi. -Departe de mine sfatul celor răi! -
19 Cei fără prihană vor fi martori ai căderii lor şi se vor bucura, cel nevinovat va rîde de ei
20 şi va zice: ,Iată pe protivnicii noştri nimiciţi! Iată-le bogăţiile arse de foc!`
21 Împrieteneşte-te dar cu Dumnezeu, şi vei avea pace; te vei bucura astfel iarăş de fericire.
22 Primeşte învăţătură din gura Lui, şi pune-ţi la inimă cuvintele Lui.
23 Vei fi aşezat iarăş la locul tău, dacă te vei întoarce la Cel Atot puternic, dacă depărtezi fărădelegea din cortul tău.
24 Aruncă dar aurul în ţărînă, aruncă aurul din Ofir în prundul pîraielor!
25 Şi atunci Cel Atot puternic va fi aurul tău, argintul tău, bogăţia ta.
26 Atunci Cel Atot puternic va fi desfătarea ta, şi îţi vei ridica faţa spre Dumnezeu.
27 Îl vei ruga, şi te va asculta, şi îţi vei putea împlini juruinţele.
28 Pe ce vei pune mîna îţi va izbuti, pe cărările tale va străluci lumina.
29 Vină smerirea, tu te vei ruga pentru ridicarea ta: Dumnezeu ajută pe cel cu ochii plecaţi.
30 El va izbăvi chiar şi pe cel vinovat, care îşi va datora scăparea curăţiei mînilor tale.``
1 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
6 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
8 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
9 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
10 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
11 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
12 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
13 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
15 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
16 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
17 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
20 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
21 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
22 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
25 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
27 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
28 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.