1 Iov a luat cuvîntul şi a zis:
2 ,,Şi acum plîngerea mea este tot o răzvrătire. Dar suferinţa îmi înăduşe suspinurile.
3 Oh! dacă aş şti unde să -L găsesc, dacă aş putea să ajung pînă la scaunul Lui de domnie,
4 mi-aş apăra pricina înaintea Lui, mi-aş umplea gura cu dovezi.
5 Aş şti ce poate să răspundă, aş vedea ce are să-mi spună.
6 Şi-ar întrebuinţa El toată puterea ca să lupte împotriva mea? Nu; ci m'ar asculta negreşit.
7 Doar un om fără prihană ar vorbi cu El, şi aş fi iertat pentru totdeauna de Judecătorul meu.
8 Dar, dacă mă duc la răsărit, nu este acolo; dacă mă duc la apus, nu -L găsesc:
9 dacă are treabă la miazănoapte, nu -L pot vedea; dacă se ascunde la miazăzi, nu -L pot descoperi.
10 Dar El ştie ce cale am urmat; şi, dacă m'ar încerca, aş ieşi curat ca aurul.
11 Piciorul meu s'a ţinut de paşii Lui; am ţinut calea Lui, şi nu m'am abătut dela ea.
12 N'am părăsit poruncile buzelor Lui; mi-am plecat voia la cuvintele gurii Lui.
13 Dar hotărîrea Lui este luată, cine i se va împotrivi? Ce -I doreşte sufletul, aceea face.
14 El Îşi va împlini dar planurile faţă de mine, şi va mai face şi multe altele.
15 De aceea tremur înaintea Lui, şi cînd mă gîndesc la lucrul acesta, mă tem de El.
16 Dumnezeu mi -a tăiat inima, Cel Atotputernic m'a umplut de groază.
17 Căci nu întunerecul durerii mele mă nimiceşte, nici negura în care sînt înfăşurat.
1 Tedy odpověděl Job a řekl:
2 Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?
3 Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.
4 Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.
5 Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.
6 Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.
7 Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.
8 Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.
9 By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.
10 Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.
11 Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.
12 Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.
13 On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.
14 A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.
15 Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.
16 Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,
17 Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.