1 Ţofar din Naama a luat cuvîntul şi a zis:

2 ,,Gîndurile mele mă silesc să răspund, şi frămîntarea mea nu-mi dă pace.

3 Am auzit mustrări cari mă umplu de ruşine, şi din adîncul minţii mele duhul mă face să răspund.

4 Nu ştii tu că, de mult de tot, de cînd a fost aşezat omul pe pămînt,

5 biruinţa celor răi a fost scurtă, şi bucuria nelegiuitului numai de o clipă?

6 Chiar dacă s'ar înălţa pînă la ceruri, şi capul i-ar ajunge pînă la nori,

7 va pieri pentru totdeauna, ca murdăria lui, şi cei ce -l vedeau vor zice: ,Unde este?`

8 Va sbura ca un vis, şi nu -l vor mai găsi; va pieri ca o vedenie de noapte.

9 Ochiul care -l privea nu -l va mai privi, locul în care locuia nu -l va mai zări.

10 Peste fiii lui vor năvăli cei săraci, şi mînile lui vor da înapoi ce a răpit cu sila.

11 Oasele lui, pline de vlaga tinereţii, îşi vor avea culcuşul cu el în ţărînă.

12 Dulce era răul în gura lui, îl ascundea subt limbă,

13 îl mesteca într'una şi nu -l lăsa, îl ţinea în cerul gurii:

14 dar hrana lui se va preface în măruntaiele lui, va ajunge în trupul lui o otravă de aspidă.

15 Bogăţiile înghiţite le va vărsa, Dumnezeu le va scoate din pîntecele lui.

16 Otravă de aspidă a supt, şi de aceea, limba năpîrcii îl va ucide.

17 Nu-şi va mai plimba privirile peste pîraiele şi rîurile de miere şi de lapte,

18 va da înapoi ce a cîştigat, şi nu va mai trage folos din cîştig; va da înapoi tot ce a luat, şi nu se va mai bucura de el,

19 căci a asuprit pe săraci, şi i -a lăsat să piară, a dărîmat case şi nu le -a zidit la loc.

20 Lăcomia lui n'a cunoscut margini; dar nu va scăpa ce are mai scump.

21 Nimic nu scapă de lăcomia lui, dar bună starea lui nu va ţinea.

22 În mijlocul belşugului va fi în nevoie; mîna tuturor ticăloşilor se va ridica asupra lui.

23 Şi iată, ca să -i umple pîntecele, Dumnezeu va trimete peste el focul mîniei Lui, şi -l va sătura cu o ploaie de săgeţi.

24 Dacă va scăpa de armele de fer, îl va străpunge arcul de aramă.

25 Îşi smulge din trup săgeata, care schinteie la ieşirea din fierea lui, şi îl apucă spaimele morţii.

26 Toate nenorocirile sînt păstrate pentru comorile lui; va fi mistuit de un foc pe care nu -l va aprinde omul,

27 Cerurile îi vor desveli fărădelegea, şi pămîntul se va ridica împotriva lui.

28 Veniturile casei lui se vor perde, vor pieri în ziua mîniei lui Dumnezeu.

29 Aceasta este soarta pe care o păstrează Dumnezeu celui rău, aceasta este moştenirea pe care i -o hotărăşte Dumnezeu.``

1 Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:

2 Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,

3 Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.

4 Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,

5 Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

6 Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,

7 Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?

8 Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.

9 Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.

10 Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.

11 Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.

12 A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;

13 Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:

14 Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.

15 Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.

16 Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.

17 Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.

18 Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.

19 Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.

20 Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.

21 Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.

22 Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.

23 By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.

24 Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.

25 Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.

26 Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.

27 Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.

28 Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.

29 Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.