1 Mai mult preţuieşte săracul, care umblă în neprihănirea lui, decît un bogat cu buze stricate şi nebun. -
2 Lipsa de ştiinţă este o pagubă pentru cineva, şi cine aleargă neghiobeşte înainte, o nimereşte rău. -
3 Nebunia omului îi suceşte calea, şi apoi cîrteşte împotriva Domnului cu inima lui. -
4 Bogăţia aduce un mare număr de prieteni, dar săracul este părăsit de prietenul lui. -
5 Martorul mincinos nu rămîne nepedepsit, şi cel ce spune minciuni nu va scăpa. -
6 Omul darnic are mulţi linguşitori, şi toţi sînt prieteni cu cel ce dă daruri. -
7 Toţi fraţii săracului îl urăsc; cu cît mai mult se depărtează prietenii lui de el! El se îndreaptă spre ei cu vorbe rugătoare, dar ei se fac nevăzuţi. -
8 Cine capătă înţelepciune, îşi iubeşte sufletul; cine păstrează priceperea, găseşte fericirea. -
9 Martorul mincinos nu rămîne nepedepsit, şi celce spune minciuni va pieri, -
10 Unui nebun nu -i şade bine să trăiască în desfătări, cu atît mai puţin unui rob să stăpînească peste voivozi. -
11 Înţelepciunea face pe om răbdător, şi este o cinste pentru el să uite greşelile. -
12 Mînia împăratului este ca răcnetul unui leu, şi bunăvoinţa lui este ca roua pe iarbă. -
13 Un fiu nebun este o nenorocire pentru tatăl său, şi o nevastă gîlcevitoare este ca o straşină de pe care picură într'una. -
14 Casa şi averea le moştenim dela părinţi, dar o nevastă pricepută este un dar dela Domnul. -
15 Lenea te cufundă într'un somn adînc, şi sufletul molatic sufere de foame. -
16 Cine păzeşte porunca, îşi păzeşte sufletul; cine nu veghează asupra căii sale, va muri. -
17 Cine are milă de sărac, împrumută pe Domnul, şi El îi va răsplăti binefacerea. -
18 Pedepseşte-ţi fiul, căci tot mai este nădejde, dar nu dori să -l omori. -
19 Cel pe care -l apucă mînia trebuie să-şi ia pedeapsa; căci dacă -l scoţi din ea, va trebui să mai faci odată lucrul acesta. -
20 Ascultă sfaturile, şi primeşte învăţătura, ca să fii înţelept pe viitor! -
21 Omul face multe planuri în inima lui, dar hotărîrea Domnului, aceea se împlineşte. -
22 Ceeace face farmecul unui om este bunătatea lui; şi mai mult preţuieşte un sărac decît nu mincinos. -
23 Frica de Domnul duce la viaţă, şi celce o are, petrece noaptea sătul, fără să fie cercetat de nenorocire. -
24 Leneşul îşi vîră mîna în strachină, şi n'o duce înapoi la gură. -
25 Loveşte pe batjocoritor, şi prostul se va face înţelept; mustră... pe omul priceput, şi va înţelege ştiinţa. -
26 Cine jăfuieşte pe tatăl său şi izgoneşte pe mamă-sa, este un fiu care aduce ruşine şi ocară. -
27 Încetează, fiule, să mai asculţi învăţătura, dacă ea te depărtează de învăţăturile înţelepte. -
28 Un martor stricat îşi bate joc de dreptate, şi gura celor răi înghite nelegiuirea. -
29 Pedepsele sînt pregătite pentru batjocoritori, şi loviturile pentru spinările nebunilor.
1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.