1 Un răspuns blînd potoleşte mînia, dar o vorbă aspră aţîţă mînia.
2 Limba înţelepţilor dă ştiinţă plăcută, dar gura nesocotiţilor împroaşcă nebunie. -
3 Ochii Domnului sînt în orice loc, ei văd pe cei răi şi pe cei buni. -
4 Limba dulce este un pom de viaţă, dar limba stricată zdrobeşte sufletul. -
5 Nesocotitul dispreţuieşte învăţătura tatălui său, dar cine ia seama la mustrare ajunge înţelept. -
6 În casa celui neprihănit este mare belşug, dar în cîştigurile celui rău este turburare. -
7 Buzele înţelepţilor samănă ştiinţa, dar inima celor nesocotiţi este stricată. -
8 Jertfa celor răi este o scîrbă înaintea Domnului, dar rugăciunea celor fără prihană Îi este plăcută. -
9 Calea celui rău este urîtă Domnului, dar El iubeşte pe cel ce umblă după neprihănire. -
10 Cine părăseşte cărarea este aspru pedepsit, şi cine urăşte mustrarea va muri. -
11 Locuinţa morţilor şi Adîncul sînt cunoscute Domnului, cu cît mai mult inimile oamenilor! -
12 Batjocoritorului nu -i place să fie mustrat, de aceea nu se duce la cei înţelepţi. -
13 O inimă veselă înseninează faţa; dar cînd inima este tristă, duhul este mîhnit. -
14 Inima celor pricepuţi caută ştiinţa, dar gura nesocotiţilor găseşte plăcere în nebunie. -
15 Toate zilele celui nenorocit sînt rele, dar cel cu inima mulţămită are un ospăţ necurmat. -
16 Mai bine puţin, cu frică de Domnul, de cît o mare bogăţie, cu turburare! -
17 Mai bine un prînz de verdeţuri, şi dragoste, de cît un bou îngrăşat, şi ură. -
18 Un om iute la mînie stîrneşte certuri, dar cine este încet la mînie potoleşte neînţelegerile. -
19 Drumul leneşului este ca un hăţiş de spini, dar cărarea celor fără prihană este netezită. -
20 Un fiu înţelept este bucuria tatălui său, dar un om nesocotit dispreţuieşte pe mamă-sa. -
21 Nebunia este o bucurie pentru cel fără minte, dar un om priceput merge pe drumul cel drept. -
22 Planurile nu izbutesc, cînd lipseşte o adunare care să chibzuiască, dar izbutesc cînd sînt mulţi sfetnici. -
23 Omul are bucurie să dea un răspuns cu gura lui, şi ce bună este o vorbă spusă la vreme potrivită! -
24 Pentru cel înţelept cărarea vieţii duce în sus, ca să -l abată de la locuinţa morţilor, care este jos. -
25 Domnul surpă casa celor mîndri, dar întăreşte hotarele văduvei. -
26 Gîndurile rele sînt urîte Domnului, dar cuvintele prietenoase sînt curate înaintea Lui. -
27 Cel lacom de cîştig îşi turbură casa, dar cel ce urăşte mita va trăi. -
28 Inima celui neprihănit se gîndeşte ce să răspundă, dar gura celor răi împroaşcă răutăţi. -
29 Domnul Se depărtează de cei răi, dar ascultă rugăciunea celor neprihăniţi. -
30 O privire prietenoasă înveseleşte inima, o veste bună întăreşte oasele. -
31 Urechea care ia aminte la învăţăturile cari duc la viaţă, locuieşte în mijlocul înţelepţilor. -
32 Cel ce leapădă certarea îşi dispreţuieşte sufletul, dar cel ce ascultă mustrarea capătă pricepere. -
33 Frica de Domnul este şcoala înţelepciunii, şi smerenia merge înaintea slavei. -
1 Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.
2 Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.
3 Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.
4 Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.
5 Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.
6 V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.
7 Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.
8 Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.
9 Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.
10 Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.
11 Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských?
12 Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.
13 Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.
14 Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.
15 Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.
16 Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.
17 Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.
18 Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.
19 Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.
20 Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.
21 Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.
22 Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.
23 Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!
24 Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole.
25 Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.
26 Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.
27 Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.
28 Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.
29 Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.
30 To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.
31 Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.
32 Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.
33 Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.