1 Un om care se împotriveşte tuturor mustrărilor, va fi zdrobit deodată şi fără leac. -
2 Cînd se înmulţesc cei buni, poporul se bucură, dar cînd stăpîneşte cel rău, poporul geme. -
3 Cine iubeşte înţelepciunea înveseleşte pe tatăl său, dar cine umblă cu curvele risipeşte averea. -
4 Un împărat întăreşte ţara prin dreptate, dar cine ia mită, o nimiceşte. -
5 Cine linguşeşte pe aproapele său, îi întinde un laţ supt paşii lui. -
6 În păcatul omului rău este o cursă, dar cel bun biruie şi se bucură. -
7 Cel bun pricepe pricina săracilor, dar cel rău nu poate s'o priceapă. -
8 Cei uşuratici aprind focul în cetate, dar înţelepţii potolesc mînia. -
9 Cînd se ceartă un înţelept cu un nebun, să se tot supere sau să tot rîdă, căci pace nu se face. -
10 Oamenii setoşi de sînge urăsc pe omul fără prihană, dar oamenii fără prihană îi ocrotesc viaţa. -
11 Nebunul îşi arată toată patima, dar înţeleptul o stăpîneşte. -
12 Cînd celce stăpîneşte dă ascultare cuvintelor mincinoase, toţi slujitorii lui sînt nişte răi. -
13 Săracul şi asupritorul se întîlnesc, dar Domnul le luminează ochii la amîndoi,
14 Un împărat care judecă pe săraci după adevăr, îşi va avea scaunul de domnie întărit pe vecie. -
15 Nuiaua şi certarea dau înţelepciunea, dar copilul lăsat de capul lui face ruşine mamei sale. -
16 Cînd se înmulţesc cei răi, se înmulţeşte şi păcatul, dar cei buni le vor vedea căderea. -
17 Pedepseşte-ţi fiul, şi el îţi va da odihnă, şi îţi va aduce desfătare sufletului. -
18 Cînd nu este nicio descoperire dumnezeiască, poporul este fără frîu; dar ferice de poporul care păzeşte legea! -
19 Nu prin vorbe se pedepseşte un rob, căci chiar dacă pricepe, n'ascultă. -
20 Dacă vezi un om care vorbeşte nechibzuit, poţi să nădăjduieşti mai mult dela un nebun decît dela el. -
21 Slujitorul pe care -l răsfeţi din copilărie, la urmă ajunge de se crede fiu. -
22 Un om mînios stîrneşte certuri, şi un înfuriat face multe păcate. -
23 Mîndria unui om îl scoboară, dar cine este smerit cu duhul capătă cinste. -
24 Cine împarte cu un hoţ îşi urăşte viaţa, aude blestemul, şi nu spune nimic. -
25 Frica de oameni este o cursă, dar cel ce se încrede în Domnul n'are dece să se teamă. -
26 Mulţi umblă după bunăvoinţa celui ce stăpîneşte, dar Domnul este acela care face dreptate fiecăruia.
27 Omul nelegiuit este o scîrbă înaintea celor neprihăniţi, dar cel ce umblă fără prihană este o scîrbă înaintea celor răi.
1 Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
5 Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
22 Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.