1 Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův.2 Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.3 Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.4 Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,5 Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?6 Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.7 Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.8 Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky. [ (Psalms 12:9) Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými. ]

1 Psaume de David, [donné] au maître chantre, [pour le chanter] sur Seminith. Délivre, ô Eternel! parce que l'homme de bien ne se voit plus, [et] que les véritables ont disparu entre les fils des hommes.2 Chacun dit la fausseté à son compagnon avec des lèvres flatteuses, et ils parlent avec un cœur double.3 L'Eternel veuille retrancher toutes les lèvres flatteuses, [et] la langue qui parle fièrement.4 Parce qu'ils disent : nous aurons le dessus par nos langues; nos lèvres sont en notre puissance; qui sera Seigneur sur nous?5 A cause du mauvais traitement que l'on fait aux affligés, à cause du gémissement des pauvres, je me lèverai maintenant, dit l'Eternel, je mettrai en sûreté celui à qui l'on tend des pièges.6 Les paroles de l'Eternel sont des paroles pures, c'est un argent affiné au fourneau de terre, épuré par sept fois.7 Toi, Eternel! gardes-les, [et] préserve à jamais chacun d'eux de cette race de gens.8 [Car] les méchants se promènent de toutes parts, tandis que des gens abjects sont élevés entre les fils des hommes.