1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.2 Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.3 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.4 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.5 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.6 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.7 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.8 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:9 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.10 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.11 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.12 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.13 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.14 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.15 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.16 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.17 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.18 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.19 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.20 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.21 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.22 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.23 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:24 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.25 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.26 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.27 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.28 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.29 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.30 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.31 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. [ (Psalms 22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal. ]

1 Psaume de David, [donné] au maître chantre, [pour le chanter] sur Ajelet-Hassachar. Mon Dieu! mon Dieu! pourquoi m'as-tu abandonné, t'éloignant de ma délivrance, et des paroles de mon rugissement?2 Mon Dieu! je crie de jour, mais tu ne réponds point; et de nuit, et je ne cesse point.3 Toutefois tu es le Saint habitant [au milieu des] louanges d'Israël.4 Nos pères se sont confiés en toi; ils se sont confiés, et tu les as délivrés;5 Ils ont crié vers toi, et ils ont été délivrés; ils se sont appuyés sur toi, et ils n'ont point été confus.6 Mais moi, je suis un ver, et non point un homme, l'opprobre des hommes, et le méprisé du peuple.7 Tous ceux qui me voient, se moquent de moi; ils me font la moue; ils branlent la tête.8 Il s'abandonne, disent-ils, à l'Eternel; qu'il le délivre, et qu'il le retire, puisqu'il prend son bon plaisir en lui.9 Cependant c'est toi qui m'as tiré hors du ventre [de ma mère], qui m'as mis en sûreté lorsque j'étais aux mamelles de ma mère.10 J'ai été mis en ta charge dès la matrice; tu es mon [Dieu] Fort dès le ventre de ma mère.11 Ne t'éloigne point de moi; car la détresse est près [de moi], et il n'y a personne qui me secoure.12 Plusieurs taureaux m'ont environné; de puissants [taureaux] de Basan m'ont entouré.13 Ils ont ouvert leur gueule contre moi, [comme] un lion déchirant et rugissant.14 Je me suis écoulé comme de l'eau, et tous mes os sont déjoints; mon cœur est comme de la cire, s'étant fondu dans mes entrailles.15 Ma vigueur est desséchée comme de la brique, et ma langue tient à mon palais, et tu m'as mis dans la poussière de la mort.16 Car des chiens m'ont environné, une assemblée de méchants m'a entouré; ils ont percé mes mains et mes pieds.17 Je compterais tous mes os un par un; ils me contemplent, ils me regardent.18 Ils partagent entr’eux mes vêtements, et jettent le sort sur ma robe.19 Toi donc, Eternel! ne t'éloigne point; ma force, hâte-toi de me secourir.20 Délivre ma vie de l'épée, [délivre] mon unique de la patte du chien.21 Délivre-moi de la gueule du lion, et réponds-moi [en me retirant] d'entre les cornes des licornes.22 Je déclarerai ton Nom à mes frères, je te louerai au milieu de l'assemblée.23 Vous qui craignez l'Eternel, louez le; toute la race de Jacob, glorifiez-le; et toute la race d'Israël redoutez-le.24 Car il n'a point méprisé ni dédaigné l'affliction de l'affligé, et n'a point caché sa face arrière de lui; mais quand l'affligé a crié vers lui, il l'a exaucé.25 Ma louange commencera par toi dans la grande assemblée; je rendrai mes vœux en la présence de ceux qui te craignent.26 Les débonnaires mangeront, et seront rassasiés; ceux qui cherchent l'Eternel le loueront; votre cœur vivra à perpétuité.27 Tous les bouts de la terre s'en souviendront, et ils se convertiront à l'Eternel, et toutes les familles des nations se prosterneront devant toi.28 Car le règne appartient à l'Eternel, et il domine sur les nations.29 Tous les gens de la terre mangeront, et se prosterneront devant lui; tous ceux qui descendent en la poudre s'inclineront, même celui qui ne peut garantir sa vie.30 La postérité le servira, [et] sera consacrée au Seigneur d'âge en âge.31 Ils viendront, et ils publieront sa justice au peuple qui naîtra, parce qu'il aura fait ces choses.