9

1 Jób na to odpověděl:

2 "Vskutku vím, je tomu tak, což může člověk být před Bohem spravedlivý?

3 Kdo by s ním chtěl vésti spor, z tisíce otázek jedinou nezodpoví.

4 On má srdce moudré a nesmírnou sílu, což dojde pokoje ten, kdo se mu vzepře?

5 On přenáší hory, než by se kdo nadál, převrací je v hněvu;

6 zemí pohne z místa, až se její sloupy chvějí.

7 Slunci rozkáže - a nesmí vzejít, zapečeťuje i hvězdy,

8 sám nebesa roztahuje, kráčí po hřebenech mořských vln,

9 on udělal souhvězdí Lva, Orióna i Plejády a souhvězdí jižní.

10 Dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy.

11 Jde-li mimo mne, nevidím ho, míjí-li mě, ani ho nepostřehnu.

12 Jestliže co uchvátí, kdo ho donutí to vrátit, kdopak se ho zeptá: »Co to děláš?«

13 Bůh, ten hněv svůj neodvrací, sami pomocníci Netvora se před ním musí shrbit.

14 Jak bych mu já tedy mohl odpovídat? Jak bych před ním volil svoje slova?

15 Jemu neuměl bych odpovědět, i kdybych byl spravedlivý; svého Soudce jenom o milost bych prosil.

16 A kdybych i zavolal, aby mi odpověděl, nevěřím, že přál by sluchu mému hlasu.

17 Vždyť mě zachvacuje vichrem, bezdůvodně rozmnožuje moje rány,

18 ani oddechnout mi nedá a jen hořkostmi mě sytí.

19 Má-li kdo nesmírnou sílu, má ji on, a co se týče soudu, kdopak jiný mě předvolá?

20 I kdybych byl spravedlivý, za svévolníka mě prohlásí má ústa, a kdybych byl bezúhonný, prohlásí mě za křivého.

21 Jsem bezúhonný. Nic na sebe nevím. Protiví se mi už život.

22 Je to jedno, proto říkám: On skoncuje s bezúhonným jako se svévolníkem.

23 A když bičem náhle usmrcuje, ze zoufalství nevinných si činí posměch.

24 Země byla vydána v moc svévolníka a on přikrývá tvář jejich soudců; když ne on, kdo tedy?

25 Mé dny byly rychlejší než spěšný posel, uprchly a neužily dobra,

26 prolétly jak rákosové čluny, jako orel na kořist se vrhající.

27 Řeknu-li si: Zapomenu na své lkání, smutku zanechám a pookřeji,

28 hned se všeho toho trápení zas lekám, neboť vím, že trest mi nepromineš.

29 Jestliže jsem si svévolně vedl, co se budu namáhat pro nějaký přelud?

30 I kdybych se umyl sněhem, dlaně si očistil louhem,

31 přece bys mě vnořil do takové jámy, že by si mě hnusil i můj šat.

32 On přec není jako já, abych mu odpovídal, abychom v soud vešli spolu.

33 Není mezi námi rozhodčího, jenž by vložil ruku na nás oba.

34 Kéž by odňal ode mne svou hůl a nepřepadal mě jak postrach.

35 Mluvil bych a nebál se ho, ale v mém případě tomu tak není.