1 Ecco, il Signore, l’Eterno degli eserciti, sta per togliere a Gerusalemme e a Giuda ogni risorsa e ogni appoggio, ogni risorsa di pane e ogni risorsa di acqua, 2 il prode e il guerriero, il giudice e il profeta, l’indovino e l’anziano, 3 il capo di cinquantina e il notabile, il consigliere, l’artefice esperto e l’abile incantatore. 4 Io darò loro dei ragazzi come prìncipi, e dei bambini domineranno su di essi. 5 Il popolo sarà oppresso, uomo da uomo, ciascuno dal suo prossimo; il giovane tratterà con arroganza il vecchio, l’infame contro colui che è onorato. 6 Quando uno prenderà il fratello nella sua casa paterna e gli dirà: "Tu hai un mantello, sii nostro capo, prendi in mano queste rovine", 7 egli, in quel giorno, alzerà la voce, dicendo: "Io non sarò vostro medico, e nella mia casa non c’è né pane né mantello; non fatemi capo del popolo!". 8 Poiché Gerusalemme vacilla e Giuda crolla, perché la loro lingua e le loro opere sono contro l’Eterno, al punto da provocare l’ira del suo sguardo maestoso.

9 L’aspetto del loro volto testimonia contro di loro, pubblicano il loro peccato, come Sodoma, e non lo nascondono. Guai all’anima loro! perché fanno del male a sé stessi. 10 Ditelo che il giusto avrà del bene, perché egli mangerà il frutto delle sue opere! 11 Guai all’empio! il male lo colpirà, perché gli sarà reso quello che le sue mani hanno fatto. 12 Il mio popolo ha per oppressori dei bambini, e lo dominano delle donne. O popolo mio, quelli che ti guidano ti sviano e distruggono il sentiero per cui devi passare! 13 L’Eterno si presenta per discutere la causa, e sta in piedi per giudicare i popoli. 14 L’Eterno entra in giudizio con gli anziani del suo popolo e con i suoi prìncipi: "Voi siete quelli che avete devastato la vigna! Le spoglie del povero sono nelle vostre case! 15 Con quale diritto voi opprimete il mio popolo e pestate la faccia dei poveri?", dice il Signore, l’Eterno degli eserciti.

16 L’Eterno dice ancora: "Poiché le figlie di Sion sono altere, camminano con il collo teso, lanciando sguardi provocanti, camminando a piccoli passi e facendo tintinnare gli anelli dei loro piedi, 17 il Signore colpirà con la tigna il capo alle figlie di Sion, e l’Eterno metterà a nudo le loro vergogne". 18 In quel giorno, il Signore toglierà via il lusso degli anelli dei piedi, delle reti e delle mezzelune; 19 gli orecchini, i braccialetti e i veli; 20 i diademi, le catenelle dei piedi, le cinture, i vasetti di profumo e gli amuleti; 21 gli anelli, i cerchietti da naso; 22 gli abiti da festa, le mantelline, gli scialli e le borse; 23 gli specchi, le camicie finissime, le tiare e le mantiglie. 24 Invece del profumo si avrà marciume; invece della cintura, una corda; invece di riccioli, calvizie; invece di un ampio mantello, un sacco stretto; un marchio di fuoco invece di bellezza. 25 I tuoi uomini cadranno di spada, e i tuoi prodi in battaglia. 26 Le porte di Sion gemeranno e saranno in lutto; tutta desolata, siederà per terra’.

1 Nebo aj, Pán, Hospodin zástupů, odejme od Jeruzaléma a Judy hůl a podporu, všelijakou hůl chleba a všelikou podporu vody, 2 Silného i muže válečného, soudce i proroka, mudrce i starce, 3 Padesátníka i počestného, i rádci, i vtipného řemeslníka, i výmluvného, 4 A dám jim děti za knížata; děti, pravím, panovati budou nad nimi. 5 I bude ssužovati v lidu jeden druhého, a bližní bližního svého; zpurně se postaví dítě proti starci, a chaterný proti vzácnému. 6 Pročež se chopí jeden každý bratra svého z domu otce svého, a dí: Máš oděv, knížetem naším budeš, a pád tento zdrž rukou svou. 7 Ale on přisáhne v ten den, řka: Nebuduť vázati těch ran, nebo v domě mém není chleba ani oděvu; neustanovujtež mne knížetem lidu. 8 Nebo se obořil Jeruzalém, a Juda padl, proto že jazyk jejich a skutkové jejich jsou proti Hospodinu, k dráždění očí slávy jeho. 9 Nestydatost tváři jejich svědčí proti nim; hřích zajisté svůj jako Sodomští ohlašují, a netají. Běda duši jejich, nebo sami na sebe uvodí zlé. 10 Rcete spravedlivému: Dobře bude; nebo ovoce skutků svých jísti bude. 11 Ale běda bezbožnému, zle bude; nebo odplata rukou jeho dána jemu bude. 12 Lidu mého knížata jsou děti, a ženy panují nad ním. Lide můj, kteříž tě vodí, svodí tě, a cestu stezek tvých ukrývají. 13 Stojíť Hospodin k rozsudku, stojí, pravím, k rozsudku s lidmi. 14 Hospodin k soudu přijde proti starším lidu svého a knížatům jejich, a dí: Vy jste pohubili vinici mou, loupež chudého jest v domích vašich. 15 Proč vy nuzíte lid můj, a tváře chudých zahanbujete? praví Pán, Hospodin zástupů. 16 I dí Hospodin: Proto že se pozdvihují dcery Sionské, a chodí s vytaženým krkem, a pasou očima, protulujíce se, a zdrobna kráčejíce, i nohama svýma lákají, 17 Protož okydne Pán prašivinou vrch hlavy dcer Sionských, a Hospodin hanbu jejich obnaží. 18 V ten den odejme Pán okrasu těch nástrah, totiž paučníky a halže, 19 Jablka zlatá a spinadla a čepce, 20 Biréty a zápony, tkanice, punty a náušnice, 21 Prsteny a náčelníky, 22 Proměnná roucha, i plášťky, i roušky, i vačky, 23 I zrcadla, i čechlíky, i věnce, i šlojíře. 24 A budeť místo vonných věcí hnis, a místo pasů roztržení, a místo strojení kadeří lysina, a místo širokého podolku bude přepásání pytlem, obhoření pak místo krásy. 25 Muži tvoji od meče padnou, a silní tvoji v boji. 26 I budou plakati a kvíliti brány jeho, a spustlý na zemi seděti bude.