1 "Sorgi, risplendi, poiché la tua luce è giunta e la gloria dell’Eterno è spuntata sopra di te! 2 Poiché, ecco, le tenebre coprono la terra e una fitta oscurità avvolge i popoli, ma su di te sorge l’Eterno e la sua gloria appare su di te. 3 Le nazioni cammineranno alla tua luce e i re allo splendore della tua aurora.

4 Alza gli occhi e guardati attorno: tutti si radunano e vengono da te; i tuoi figli giungono da lontano, le tue figlie arrivano, portate in braccio. 5 Allora guarderai e sarai raggiante, il tuo cuore palpiterà forte e si allargherà, poiché l’abbondanza del mare si volgerà verso di te, la ricchezza delle nazioni verrà da te. 6 Moltitudini di cammelli ti copriranno, dromedari di Madian e di Efa; quelli di Seba verranno tutti, portando oro e incenso e proclamando le lodi dell’Eterno. 7 Tutte le greggi di Chedar si raduneranno presso di te, i montoni di Nebaiot saranno al tuo servizio; saliranno sul mio altare come offerta gradita, e io farò risplendere la gloria della mia casa gloriosa.

8 Chi sono mai costoro che volano come una nuvola, come colombi verso le loro colombaie? 9 Sono le isole che spereranno in me e avranno alla loro testa le navi di Tarsis, per ricondurre i tuoi figli da lontano con il loro argento o con il loro oro, per onorare il nome dell’Eterno, del tuo Dio, del Santo d’Israele, che ti avrà glorificato.

10 I figli dello straniero ricostruiranno le tue mura e i loro re saranno al tuo servizio; poiché io ti ho colpita nel mio sdegno, ma nella mia benevolenza ho avuto pietà di te. 11 Le tue porte saranno sempre aperte; non saranno chiuse né giorno né notte, per lasciare entrare in te la ricchezza delle nazioni e i loro re in corteo. 12 Poiché la nazione e il regno che non vorranno servirti, periranno: quelle nazioni saranno completamente distrutte.

13 La gloria del Libano verrà a te, il cipresso, il platano e il larice verranno assieme per ornare il luogo del mio santuario, e io renderò glorioso il luogo dove posano i miei piedi. 14 I figli di quelli che ti avranno oppresso verranno a te, abbassandosi; tutti quelli che ti avranno disprezzato si prostreranno fino alla pianta dei tuoi piedi, e ti chiameranno ‘la Città dell’Eterno’, ‘la Sion del Santo d’Israele’.

15 Invece di essere abbandonata, odiata, al punto che anima viva non passava più da te, sarai motivo di vanto nei secoli, e di gioia per ogni età. 16 Tu succhierai il latte delle nazioni, succhierai al seno dei re e riconoscerai che io, l’Eterno, sono il tuo Salvatore, io, il Potente di Giacobbe, sono il tuo Redentore.

17 Invece del bronzo farò venire dell’oro; invece del ferro farò venire dell’argento; invece del legno, bronzo; invece di pietre, ferro; io ti darò la pace come magistrato, la giustizia come governatore. 18 Non si udrà più parlare di violenza nel tuo paese, di devastazione e di rovina nei tuoi confini; ma chiamerai le tue mura: ‘Salvezza’, e le tue porte: ‘Lode’.

19 Il sole non sarà più la tua luce nel giorno; e la luna non ti illuminerà più con il suo chiarore; ma l’Eterno sarà la tua luce perenne e il tuo Dio sarà la tua gloria. 20 Il tuo sole non tramonterà più e la tua luna non calerà più; poiché l’Eterno sarà la tua luce perenne e i giorni del tuo lutto saranno finiti.

21 Il tuo popolo sarà tutto quanto un popolo di giusti; essi possederanno il paese per sempre: essi, che sono il germoglio da me piantato, l’opera delle mie mani, per manifestare la mia gloria. 22 Il più piccolo diventerà un migliaio; il minimo, una nazione potente. Io, l’Eterno, affretterò le cose a suo tempo".

1 Povstaniž, zastkvěj se, poněvadž přišlo světlo tvé, a sláva Hospodinova vzešla nad tebou. 2 Nebo aj, tmy přikryjí zemi, a mrákota národy, ale nad tebou vzejde Hospodin, a sláva jeho nad tebou vidína bude. 3 I budou choditi národové v světle tvém, a králové v blesku, jenž vzejde nad tebou. 4 Pozdvihni vůkol očí svých, a popatř. Všickni tito shromáždíce se, k tobě se poberou, synové tvoji zdaleka přijdou, a dcery tvé při boku tvém chovány budou. 5 Tehdáž uzříš to, a rozveselíš se, tehdáž podiví se, a rozšíří se srdce tvé; nebo se obrátí k tobě množství mořské, síla pohanů přijde k tobě. 6 Stádo velbloudů přikryje tě, a dromedáři Madianští a Efejští, všickni ti z Sáby přijdou, zlato a kadidlo přinesou, a chvály Hospodinovy zvěstovati budou. 7 Všecka stáda Cedarská shromáždí se k tobě, skopcové Nabajotští přisluhovati budou tobě, a obětováni jsouce na mém oltáři, příjemní budou. A takť dům okrasy své ozdobím. 8 I díš: Kdo jsou ti, kteříž se jako hustý oblak sletují, a jako holubice k děrám svým? 9 Na mneť zajisté ostrovové očekávají, a lodí mořské hned zdávna, aby přivedli syny tvé zdaleka, též stříbro své a zlato své s sebou, k slávě Hospodina, Boha tvého a Svatého Izraelského; nebo tě oslaví. 10 I vystavějí cizozemci zdi tvé, a králové jejich přisluhovati budou tobě, když v prchlivosti své ubiji tě, a v dobré líbeznosti své slituji se nad tebou. 11 A otevříny budou brány tvé ustavičně, ve dne ani v noci nebudou zavírány, aby přivedli k tobě sílu pohanů, i králové jejich aby přivedeni byli. 12 Národ zajisté ten a království, kteréž by nesloužilo tobě, zahyne; národové, pravím, ti docela pohubeni budou. 13 Sláva Libánská přijde k tobě, jedle, jilm, též i pušpan k ozdobě místa svatyně mé, abych místo noh svých oslavil. 14 Také přijdou k tobě s ponížením synové těch, kteříž tě trápili, a klaněti se budou k zpodku noh tvých, kteřížkoli pohrdali tebou, a nazývati tě budou městem Hospodinovým, Sionem Svatého Izraelského. 15 Místo toho, že jsi byla opuštěná a v nenávisti, tak že žádný skrze tě nechodil, způsobímť důstojnost věčnou, a veselí od národu do pronárodu. 16 Nebo ssáti budeš mléko národů, a prsy králů ssáti budeš; i poznáš, že jsem já Hospodin vysvoboditel tvůj, a vykupitel tvůj silný Jákobův. 17 Místo mědi dodávati budu zlata, a místo železa dodávati budu stříbra, a místo dříví mědi, a místo kamení železa, a představímť správce pokojné a úředníky spravedlivé. 18 Nebude více slyšáno o bezpraví v zemi tvé, o zpuštění a zhoubě na hranicích tvých, ale hlásati budeš spasení na zdech svých, a v branách svých chválu. 19 Nebudeš míti více slunce za světlo denní, a blesk měsíce nebude tě osvěcovati, ale budeť Hospodin světlem tvým věčným, a Bůh tvůj okrasou tvou. 20 Nezajdeť více slunce tvé, a měsíc tvůj neschová se, nebo Hospodin bude světlem tvým věčným, a tak dokonáni budou dnové smutku tvého. 21 Lid také tvůj, kteříž by koli byli spravedliví, na věky dědičně obdrží zemi, výstřelek štípení mého, dílo rukou mých, abych v něm oslavován byl. 22 Samotný rozmnoží se v tisíce, a nejšpatnější v národ nesčíslný, já Hospodin časem svým brzo způsobím to.