1 Guai alla superba corona degli ubriachi di Efraim e al fiore che appassisce, splendido ornamento che sta sul capo della grassa valle degli storditi dal vino! 2 Ecco venire, da parte del Signore, un uomo forte, potente, come una tempesta di grandine, un uragano distruttore, come una piena di grandi acque che straripano; egli getta quella corona a terra con violenza. 3 La superba corona degli ubriachi di Efraim sarà calpestata; 4 il fiore che appassisce, lo splendido ornamento che sta sul capo della grassa valle, sarà come un fico primaticcio prima dell’estate: appena uno lo vede, lo prende in mano e lo divora.

5 In quel giorno, l’Eterno degli eserciti sarà una splendida corona, un diadema di onore per il resto del suo popolo, 6 uno spirito di giustizia per colui che siede come giudice, la forza di quelli che respingono il nemico fino alle sue porte. 7 Ma anche questi barcollano per il vino e vacillano per le bevande inebrianti; il sacerdote e il profeta barcollano per le bevande inebrianti; affogano nel vino, vacillano per le bevande inebrianti, hanno errato nella visione e tentennano mentre rendono giustizia. 8 Tutte le tavole sono piene di vomito, di lordure, non c’è più un posto pulito.

9 "A chi vuole dare insegnamenti? A chi vuole fare capire la lezione? A dei bambini appena svezzati, staccati dal seno? 10 Poiché è un continuo dare precetto dopo precetto, precetto dopo precetto, regola dopo regola, regola dopo regola, un poco qui, un poco là!". 11 Ebbene, sarà mediante labbra balbuzienti e mediante una lingua straniera che l’Eterno parlerà a questo popolo. 12 Egli aveva detto loro: "Ecco il riposo: lasciare riposare lo stanco; questo è il refrigerio!". Ma quelli non hanno voluto ascoltare.

13 La parola dell’Eterno è stata per loro precetto dopo precetto, precetto dopo precetto, regola dopo regola, regola dopo regola, un poco qui, un poco là, affinché essi andassero a cadere a rovescio, fossero fiaccati, colti al laccio, e presi!

14 Ascoltate dunque la parola dell’Eterno, o schernitori, che dominate questo popolo di Gerusalemme! 15 Voi dite: "Noi abbiamo fatto alleanza con la morte, abbiamo stabilito un patto con il soggiorno dei morti; quando l’inondante flagello passerà, non giungerà fino a noi, perché abbiamo fatto della menzogna il nostro rifugio e ci siamo messi al sicuro dietro la frode". 16 Perciò così parla il Signore, l’Eterno: "Ecco, io ho posto come fondamento in Sion una pietra, una pietra provata, una pietra angolare preziosa, un fondamento solido; chi confiderà in essa non avrà fretta di fuggire. 17 Io prenderò il diritto come livella e la giustizia come piombino; la grandine spazzerà via il rifugio di menzogna e le acque inonderanno il vostro riparo. 18 La vostra alleanza con la morte sarà annullata, e il vostro patto con il soggiorno dei morti non reggerà; quando l’inondante flagello passerà voi sarete calpestati da esso. 19 Ogni volta che passerà, vi afferrerà: poiché passerà mattina dopo mattina, di giorno e di notte; sarà spaventoso imparare una tale lezione! 20 Poiché il letto sarà troppo corto per sdraiarsi e la coperta troppo stretta per avvolgersi. 21 Poiché l’Eterno sorgerà come al monte Perazim, si adirerà come nella valle di Gabaon, per fare la sua opera, la sua opera singolare, per compiere il suo lavoro, lavoro inaudito". 22 Ora dunque, non fate gli schernitori, affinché le vostre catene non debbano fortificarsi! Poiché io ho udito, da parte del Signore, dell’Eterno degli eserciti, che è deciso uno sterminio completo di tutto il paese.

23 Porgete orecchio, e date ascolto alla mia voce! State attenti, e ascoltate la mia parola! 24 L’agricoltore ara sempre per seminare? Rompe ed erpica sempre la sua terra? 25 Quando ne ha appianata la superficie, non vi semina l’aneto, non vi sparge il comino, non vi mette il frumento a solchi, l’orzo nel luogo designato e il farro entro i limiti a esso assegnati? 26 Il suo Dio gli insegna la regola da seguire e lo ammaestra. 27 L’aneto non si trebbia con la trebbia, né si fa passare sul comino la ruota del carro; ma l’aneto si batte con il bastone e il comino con la verga. 28 Il grano si trebbia; tuttavia, non lo si trebbia sempre; vi si fanno passare sopra la ruota del carro e i cavalli, ma non si schiaccia. 29 Anche questo procede dall’Eterno degli eserciti; egli si mostra mirabile nei suoi disegni, grande nella sua sapienza.

1 Běda koruně pýchy, ožralcům Efraimským, květu nestálému v kráse a slávě své, těm, kteříž jsou při vrchu údolí velmi úrodného, a ztupeným od vína. 2 Aj, silný a mocný Páně jako příval s krupobitím, jako povětří vyvracející, jako povodeň vod prudkých a rozvodnilých prudce až k zemi porazí. 3 Nohami pošlapána bude koruna pýchy, ožralci Efraimští. 4 Tehdáž stane se, že květ ten nestálý v kráse a slávě své těch, kteříž jsou při vrchu údolí velmi úrodného, bude jako ranní ovoce, prvé než léto bývá; kteréž vida někdo, nepustil by ho z ruky, až by je snědl. 5 V ten den bude Hospodin zástupů korunou ozdoby, a korunou okrasy ostatkům lidu svého, 6 A duchem soudu sedícímu na soudu, a silou těm, kteříž zapuzují válku až k bráně. 7 Ale i ti od vína bloudí, a od opojného nápoje se potácejí. Kníže i prorok bloudí, přeplňujíce se nápojem opojným, pohlceni jsou od vína, potácejí se od nápoje opojného, bloudí u vidění, chybují v soudu. 8 Nebo všickni stolové plní jsou vývratků a lejn, tak že žádného místa čistého není. 9 Kohož by vyučoval umění? A komu by posloužil, aby vyrozuměl naučení? Zdali ostaveným od mléka, odtrženým od prsí? 10 Poněvadž měli naučení za naučením, naučení za naučením, správu za správou, správu za správou, trošku odtud, trošku od onud. 11 A však jako by neznámou řečí a cizím jazykem mluvil lidu tomuto, 12 Kdyžto jim řekl: Totoť jest odpočinutí, způsobte odpočinutí ustalému, toť jest, pravím, odpočinutí. Ale nechtěli slyšeti. 13 I bude jim slovo Hospodinovo naučení za naučením, naučení za naučením, správa za správou, správa za správou, troška odtud, troška od onud; k tomu aby šli a padajíce nazpět, setříni byli, a zapleteni jsouce, aby polapeni byli. 14 Protož slyšte slovo Hospodinovo, muži posměvači, panující nad lidem tímto, kterýž jest v Jeruzalémě: 15 Proto že říkáte: Učinili jsme smlouvu s smrtí, a s peklem máme srozumění, pomsta rozvodnilá, ač přecházeti bude, nepřijde na nás, jakžkoli jsme položili svod za útočiště své, a pod falší jsme se ukryli: 16 Z té příčiny takto praví Panovník Hospodin: Aj, já zakládám na Sionu kámen, kámen zkušený, úhelný drahý, základ pevný; kdo věří, nebudeť kvapiti. 17 A vykonám soud podlé pravidla, a spravedlnost podlé závaží, i zamete to omylné útočiště krupobití, a skrýši povodeň zatopí. 18 A tak zrušena bude smlouva vašes smrtí, a srozumění vaše s peklem neostojí; a když přecházeti bude pomsta rozvodnilá, budete od ní pošlapáni. 19 Jakž jen počne přecházeti, zachvátí vás; každého zajisté jitra přecházeti bude, ve dne i v noci. I stane se, že sám strach tomu, což jste slýchali, k srozumění poslouží, 20 Zvlášť když bude tak krátké lůže, že se nebude lze stáhnouti, a přikrýti úzké, by se i skrčil. 21 Nebo jako na hoře Perazim povstane Hospodin, jako v údolí Gabaon hněvati se bude, aby dělal dílo své, neobyčejné dílo své, aby vykonal skutek svůj, neobyčejný skutek svůj. 22 A protož nebuďtež již posměvači, aby se nezadrhla osídla vaše; nebo o zkažení, a to jistém, vší země slyšel jsem ode Pána, Hospodina zástupů. 23 Nastavte uší, a slyšte hlas můj; pozorujte, a poslechněte řeči mé. 24 Zdaliž každého dne oře oráč, aby sel, prohání brázdy, a vláčí rolí svou? 25 Zdali když srovná svrchek její, nerozsívá viky, a nerozmítá kmínu a neseje pšenice přední a ječmene výborného, i špaldy v místě příhodném? 26 Nebo učí jej rozšafnosti, Bůh jeho vyučuje jej. 27 Nebýváť pak okovaným smykem mlácena vika, aniž kolem vozním po kmínu se vůkol jezdí; nebo holí vytlouká se vika, a kmín prutem. 28 Pšenice mlácena bývá; však i té ne vždycky mlátiti bude, aniž ji potře kolem vozu svého, ani o zuby jeho rozdrobí. 29 I to od Hospodina zástupu vyšlo, kterýž jest divný v radě, a veleslavný v skutku.