1 Ma ora così parla l’Eterno, il tuo Creatore, o Giacobbe, colui che ti ha formato, o Israele! "Non temere, perché io ti ho riscattato, ti ho chiamato per nome; tu sei mio! 2 Quando passerai per le acque, io sarò con te; quando attraverserai i fiumi, non ti sommergeranno; quando camminerai nel fuoco, non sarai bruciato e la fiamma non ti consumerà. 3 Poiché io sono l’Eterno, il tuo Dio, il Santo d’Israele, il tuo salvatore; io ho dato l’Egitto come tuo riscatto, l’Etiopia e Seba al tuo posto. 4 Perché tu sei prezioso ai miei occhi, perché sei stimato e io ti amo, io do degli uomini al tuo posto, e dei popoli in cambio della tua vita. 5 Non temere, perché io sono con te; io ricondurrò la tua discendenza dall’oriente e ti raccoglierò dall’occidente. 6 Dirò al settentrione: ‘Da’!’ e al mezzogiorno: ‘Non trattenere; fa’ venire i miei figli da lontano e le mie figlie dalle estremità della terra, 7 tutti quelli cioè che portano il mio nome, che io ho creato per la mia gloria, che ho formato, che ho fatto’".

8 "Fa’ uscire il popolo cieco che ha degli occhi, e i sordi che hanno degli orecchi! 9 Si radunino tutte insieme le nazioni, si riuniscano i popoli! Chi fra loro può annunciare queste cose e farci udire delle predizioni antiche? Presentino i loro testimoni e stabiliscano il loro diritto, affinché, dopo averli uditi, si dica: ‘È vero!’. 10 I miei testimoni siete voi", dice l’Eterno, "voi, e il mio servo che io ho scelto, affinché voi lo sappiate, mi crediate, e riconosciate che sono io. Prima di me nessun Dio fu formato, e dopo di me non ce ne sarà nessuno".

11 "Io, io sono l’Eterno, e fuori di me non c’è salvatore. 12 Io ho annunciato, salvato, predetto, non un dio straniero tra voi; voi me ne siete testimoni", dice l’Eterno: "Io sono Dio. 13 Certo, da quando fu il giorno, io sono; nessuno può liberare dalla mia mano; io opererò, chi potrà impedire la mia opera?".

14 Così parla l’Eterno, il vostro redentore, il Santo d’Israele: "Per amore vostro io mando il nemico contro Babilonia; metterò tutti in fuga e i Caldei scenderanno sulle navi di cui sono così fieri. 15 Io sono l’Eterno, il vostro Santo, il creatore d’Israele, il vostro re".

16 Così parla l’Eterno, che aprì una strada nel mare e un sentiero fra le acque potenti, 17 che fece uscire carri e cavalli, un esercito di prodi guerrieri; tutti quanti furono atterrati, non si rialzarono più; furono estinti, spenti come un lucignolo. 18 "Non ricordate più le cose passate e non considerate più le cose antiche; 19 ecco, io sto per fare una cosa nuova; essa sta per germogliare; non la riconoscerete? Sì, io aprirò una strada nel deserto, farò scorrere dei fiumi nella steppa. 20 Le bestie dei campi, gli sciacalli e gli struzzi, mi glorificheranno perché avrò dato dell’acqua al deserto, dei fiumi alla steppa per dare da bere al mio popolo, al mio eletto. 21 Il popolo che mi sono formato proclamerà le mie lodi".

22 "E tu non mi hai invocato, o Giacobbe, anzi ti sei stancato di me, o Israele! 23 Tu non mi hai portato l’agnello dei tuoi olocausti e non mi hai onorato con i tuoi sacrifici; io non ti ho tormentato con richieste di offerte, né ti ho stancato domandandoti incenso. 24 Tu non mi hai comprato con denaro della canna odorosa e non mi hai saziato con il grasso dei tuoi sacrifici; ma tu mi hai tormentato con i tuoi peccati, mi hai stancato con le tue iniquità. 25 Io, io sono colui che per amore di me stesso cancello le tue trasgressioni e non mi ricorderò più dei tuoi peccati. 26 Risveglia la mia memoria, discutiamo assieme, parla tu stesso per giustificarti! 27 Il tuo primo padre ha peccato, i tuoi mediatori si sono ribellati a me, 28 perciò io ho trattato come profani i capi del santuario, ho votato Giacobbe allo sterminio, ho abbandonato Israele all’infamia".

1 Ale nyní takto praví Hospodin stvořitel tvůj, ó Jákobe, a učinitel tvůj, ó Izraeli: Neboj se, nebo vykoupil jsem tě, a povolal jsem tě jménem tvým. Můj jsi ty. 2 Když půjdeš přes vody, s tebou budu, pakli přes řeky, nepřikvačí tě; půjdeš-li přes oheň, nespálíš se, aniž plamen chytí se tebe. 3 Nebo já Hospodin Bůh tvůj, Svatý Izraelský, jsem spasitel tvůj. Dal jsem na výplatu za tebe Egypt, zemi Mouřenínskou a Sábu místo tebe. 4 Hned jakž jsi drahým učiněn před očima mýma, zveleben jsi, a já jsem tě miloval; protož dal jsem lidi za tebe, a národy za život tvůj. 5 Nebojž se, nebo já s tebou jsem. Od východu zase přivedu símě tvé, a od západu shromáždím tě. 6 Dím půlnoční straně: Navrať, a polední: Nezbraňuj. Přiveď zase syny mé zdaleka, a dcery mé od končin země, 7 Každého toho, jenž se nazývá jménem mým, a kteréhož jsem k slávě své stvořil, jejž jsem sformoval, a kteréhož jsem učinil. 8 Vyveď lid slepý, kterýž již má oči, a hluché, kteříž již mají uši. 9 Všickni národové nechať se spolu shromáždí, a sberou se lidé. Kdo jest mezi nimi, ješto by to zvěstoval, a to, což se předně státi má, aby oznámil nám? Nechť vystaví svědky své, a spravedlivi budou, aneb ať slyší, a řeknou: Pravdať jest. 10 Vy svědkové moji jste, praví Hospodin, a služebník můj, kteréhož jsem vyvolil, tak že můžete věděti, a mně věřiti, i rozuměti, že já jsem, a že přede mnou nebyl sformován Bůh silný, aniž po mně bude. 11 Já, já jsem Hospodin, a žádného není kromě mne spasitele. 12 Já oznamuji, i vysvobozuji, jakž předpovídám, a ne někdo mezi vámi z cizích bohů, a vy mi toho svědkové jste, praví Hospodin, že já Bůh silný jsem. 13 Ještě prvé nežli den byl, já jsem, a není žádného, kdož by vytrhl z ruky mé. Když co dělám, kdo ji odvrátí? 14 Takto praví Hospodin vykupitel váš, Svatý Izraelský: Pro vás pošli do Babylona, a sházím závory všecky, i Kaldejské s lodimi veselými jejich. 15 Já jsem Hospodin svatý váš, stvořitel Izraele, král váš. 16 Takto praví Hospodin, kterýž způsobuje na moři cestu, a na prudkých vodách stezku, 17 Kterýž vyvodí vozy a koně, vojsko i sílu, činí, že v náhle padají, až i povstati nemohou, hasnou, jako knot hasne: 18 Nezpomínejte na první věci, a na starodávní se neohlédejte. 19 Aj, já učiním věc novou, a tudíž se zjeví. Zdaliž o tom nezvíte? Nadto způsobím na poušti cestu, a na pustinách řeky. 20 I slaviti mne bude zvěř polní, drakové i sovy, že jsem vyvedl na poušti vody a řeky na pustinách, abych dal nápoj lidu svému, vyvolenému svému. 21 Lid, kterýž nastrojím sobě, chválu mou vypravovati bude, 22 Poněvadž jsi mne nevzýval, ó Jákobe, nýbrž steskloť se se mnou, ó Izraeli. 23 Nepřivedl jsi mi hovádka k zápalům svým, a obětmi svými neuctils mne; nenutil jsem tě, abys mi sloužil obětmi suchými, aniž jsem tě tím obtěžoval, abys mi kadil. 24 Nekoupil jsi mi za peníze vonných věcí, ani tukem obětí svých zavlažil jsi mne, ale zaměstknal jsi mne hříchy svými, a obtížils mne nepravostmi svými. 25 Já, já sám shlazuji přestoupení tvá pro sebe, a na hříchy tvé nezpomínám. 26 Přiveď mi ku paměti, suďme se spolu; oznam ty, podlé čeho bys mohl spravedliv býti. 27 Otec tvůj první zhřešil, a učitelé tvoji přestoupili proti mně. 28 A protož smeci knížata z míst svatých, a vydám v prokletí Jákoba, a Izraele v pohanění.