1 Risvègliati, risvègliati, rivèstiti della tua forza, o Sion! Mettiti le tue vesti più splendide, Gerusalemme, città santa! Poiché da ora in poi non entreranno più in te né l’incirconciso né l’impuro. 2 Scuotiti di dosso la polvere, alzati, siediti, o Gerusalemme! Sciogliti le catene dal collo, o figlia di Sion che sei in schiavitù!

3 Poiché così parla l’Eterno: "Voi siete stati venduti per nulla e sarete riscattati senza denaro". 4 Infatti così parla il Signore, l’Eterno: "Il mio popolo scese già in Egitto per abitarvi; poi l’Assiro lo oppresse senza motivo. 5 E ora che faccio io qui", dice l’Eterno, "quando il mio popolo è stato portato via per nulla? Quelli che lo dominano mandano urla", dice l’Eterno, "e il mio nome è continuamente, tutto il giorno schernito; 6 perciò il mio popolo conoscerà il mio nome; perciò saprà, in quel giorno, che sono io che ho parlato: Eccomi!".

7 Quanto sono belli, sui monti, i piedi del messaggero di buone notizie, che annuncia la pace, che è araldo di notizie liete, che annuncia la salvezza, che dice a Sion: "Il tuo Dio regna!". 8 Odi le tue sentinelle! Esse alzano la voce, mandano tutte assieme grida di gioia; poiché esse vedono con i loro occhi l’Eterno che ritorna a Sion. 9 Gridate di gioia insieme, o rovine di Gerusalemme! Poiché l’Eterno consola il suo popolo, redime Gerusalemme. 10 L’Eterno ha rivelato il suo braccio santo agli occhi di tutte le nazioni; e tutte le estremità della terra vedranno la salvezza del nostro Dio. 11 Partite, partite, uscite di là! Non toccate nulla d’impuro! Uscite di mezzo a lei! Purificatevi, voi che portate i vasi dell’Eterno! 12 Poiché voi non partirete in fretta, non ve ne andrete come chi fugge, poiché l’Eterno camminerà davanti a voi e l’Iddio d’Israele sarà la vostra retroguardia.

13 Ecco, il mio servo prospererà, sarà innalzato, esaltato, reso sommamente eccelso. 14 Come molti, vedendolo, sono rimasti sbigottiti (tanto era sfigurato il suo aspetto al punto da non sembrare più un uomo, e il suo sembiante al punto da non sembrare più un figlio d’uomo), 15 così molte saranno le nazioni di cui egli desterà l’ammirazione; i re chiuderanno la bocca davanti a lui, poiché vedranno quello che non era loro mai stato narrato e apprenderanno quello che non avevano udito.

1 Probuď se, probuď se, oblec se v sílu svou, Sione, oblec se v roucho okrasy své, ó Jeruzaléme, město svaté; neboť nebude již více na tě dotírati neobřezaný a nečistý. 2 Otřes se z prachu, povstaň, posaď se, Jeruzaléme; dobuď se z okovů hrdla svého, ó jatá dcerko Sionská. 3 Takto zajisté dí Hospodin: Darmo jste sebe prodali, protož bez peněz budete vykoupeni. 4 Nebo takto praví Panovník Hospodin: Do Egypta sstoupil lid můj předešle, aby tam byl pohostinu, ale Assur bez příčiny jej ssužuje. 5 Nyní tedy což mám činiti? praví Hospodin. Poněvadž jest lid můj zajat darmo, a panovníci jeho k úpění jej přivodí, praví Hospodin. Nad to ustavičně každého dne jménu mému útržka se činí. 6 Protož poznáť lid můj jméno mé, protož poznáť, pravím, v ten den, že já tentýž, kterýž mluvím, aj, přítomen budu. 7 Ó jak krásné na horách nohy toho, ješto potěšené věci zvěstuje, a ohlašuje pokoj, toho, ješto zvěstuje dobré, ješto káže spasení, a mluví k Sionu: Kralujeť Bůh tvůj. 8 Strážní tvoji hlasu, hlasu pozdvihnou, a spolu prokřikovati budou; neboť okem v oko uzří, že Hospodin zase přivede Sion. 9 Zvučte, prozpěvujte spolu pustiny Jeruzalémské; neboť jest potěšil Hospodin lidu svého, vykoupil Jeruzalém. 10 Ohrnul Hospodin rámě svatosti své před očima všech národů, aby viděly všecky končiny země spasení Boha našeho. 11 Odejděte, odejděte, vyjděte z Babylona, nečistého se nedotýkejte; vyjděte z prostředku jeho, očisťte se vy, kteříž nosíte nádobí Hospodinovo. 12 Nebo ne s chvátáním vyjdete, aniž s utíkáním půjdete; předcházeti zajisté bude vás Hospodin, a zbéře vás Bůh Izraelský. 13 Aj, služebníku mému šťastně se povede, vyvýšen, vznešen a zveleben bude velmi. 14 A jakož mnozí se nad ním užasnou, že tak zohavena jest nad jiné lidi osoba jeho, způsob jeho nad syny lidské: 15 Tak zase skropí národy mnohé, i králové před ním zacpají ústa svá, proto že což jim nebylo vypravováno, to uzří, a tomu, o čemž neslýchali, porozumějí.